Dýchl na mně den jak višně v čokoládě
Běžím štěrky Ladronky s okatým psem
Kluk svádí tyč holky s šálou kolem krku
Vidím jejich svaly, Slunce mi hřeje záda
Slyším transistor, opičího krále popu
Viola mu nese notu, bujón pro zahřátí
Strahovský klášter, prach svatých knih
Jako polní pych, slyším cizího autora
Děkuji, pokladní mě pouští bez lupenu
Pudrem kryje vrásky, kabátem figuru
Vidím ji někde až v Luxoru u chrámu
Nesou ji otroci, všichni její muži žijí
Ohlédnu se, ulicí jde démon básně
Slepá kytaristka zestárla, není žlutá
Harmonika, černé puntíky, jak oči
Beru prsty, lajdám měchy, kvíkám
U vrat kláštera leží bezprizorný muž
Dávám mu deku, slušný, sundal boty
Lehni si ke mně, říká, dnes bude noc
Teritorium Polárky a zvonky Lorety
Ráno poděkujeme Bohu
Kolikrát jsem to absolvoval, tu cestu Ladronkou až na Hrad a Malou Stranu. Kolikrát se mi podařilo lehce strćit personál do příjemna a pustili mne za nulu na výstavu. Kolikrát jsem byl za nulu ve Zlaté uličce. Kolikrát i vícekrát bylo na mě poznat, že to musím vidět a není ve mně snob! M.B.
OdpovědětVymazat