Kulisy kostela měly andělské nohy a křídla
Chtěl jsem je sebrat a schovat mezi Bohy
Myslel, až v noci je zima semele, zmrznou
Chtěl pak figurám paty drhnout, dát teplo
Ale teenageři z nich udělali terč, házeli šutr
Symboly byly bezmocné, jak míra principů
Myslel jsem na ně, nechtěl mlčet, ozval se
Oni, vole, vodpal, majznu tě, bude horečka
Lupnul jsem jako veš a uhodil prázdno úhlu
Mihl se v transcendentálním trojúhelníku
A do levitující studny spadl bez přepony
Ještěže na pomoc přišel svět Za
I kostelník
Padat bez přepony je určitě velmi nebezpečné, pane Bukovecký!
OdpovědětVymazatAle báseň je milá, jak jste chtěl andělským nohám drhnout paty :-) a také, že jste se ozval na ochranu principů...
Hezký den, vážený pane.
Helena
Určitě je to velmi nebezpečné, paní Heleno, padat bez přepony je velmi nerozumné, budu rád, když to nebudete zkoušet, jsou to šavle a meče, je to na ortézu, možná LPK, to by mi pan P. K. vyčinil, je to jen pro takové mumie, jako jsem já.
OdpovědětVymazatDrhnout paty jsem se naučil na svých patách, škrábity škráb a principy?, spíš symboly, ty já rád vnímám, jsou v každé ulici, je v nich podobenství s dneškem a může se věštit co bude dál.
Opatrujte se!
M.B.