Velká Prérie /41 - 47/

Medojedka Kapská

Za chvíli je po létu, Hans odlétá na Karpathos, rodiče odjíždí do Malmö, pořád se sluníme a chladíme, necháme si Jensova šoféra, co kdyby se něco valilo, několikrát musím do práce a tuším, posvícení končí, zdá se, že v budoucnu pšenka nepokvete, to Velkou banku napadla se svou vaginou a mléčnými struky MariaAnna de Bulois, spí se všemi velkými bankéři ve Velké bance, i s bankéři, které má banka na dohled, ještěže se musí mírnit, zaznamenala raketový vzestup, zbláznil se do ní Mogul, a objednal si detektivní kancelář, bude ji sledovat, zamiloval jsem se do ní, říká v sauně, jsem starý chlap, s ženou už nespím, zešílel jsem, Májkle, co s tím?, nevím, pane místopředsedo, nevím, ale jisto jistě je to vlak na hřbitov.

Všichni geronti už s ní spali, šeptá šéf bezpečnosti Walter, vulgo Schellenberg, Německo z toho bude mít finanční krizi, jestli se provalí že Mogul chodí do práce v keckách, asi na ni pustím prasáky, Vy ji jako zachráníte a odkýblujete na pobočku do Ameriky, co?, souhlas?, jinak si Mogul dá mašli, sakra práce, dostaneme za to prémie!, mele, půjde se na parník tančit, bude bašta, rum a ančovičky, fajn!, souhlasím, mám ho rád, zkusím ji vyděsit tak, že půjde sama, rozklíží v Americe pobočku Deutsche bank a Chase Manhattan, Amíci mají rádi stážistky a ona tak nevinně vypadá, dobře, beru, chci tu vydržet do konce března příštího roku, mezi námi je to getleman agreement!, odteď čekám na pageru.

Objekt je velkém nájemním bytě Mogula, mluví stroze Schellenberg, je dekadentně zařízený po francouzsku, moc to tam nerozbijte, holubička má společnost, něco jako Markýz de Sade, venku čeká chlap s beranidlem, odposloucháváme, a kam s ní?, kde ji máte dát dohromady?, nemyslím, že to bude potřeba, je Medojed Kapský, umí se obrátit v kůži, odvezte ji rovnou do hotelu, vezměte nějaké hadry, peníze a pas připravíme, možná si pospí, měl byste jet!

Vychutnávám si je, všichni tři jsou nazí, mlsní a hrubí Zazous, mají nebezpečně dlouhé svaly, první vytáhne nůž, úplně ho zmrtvím, přimrazím, ještě než se vzbudí, šíleně rychle ho pořežu nožem, šmik a šmik, má šok, v šoku je i bez nože druhý, hysterčí, chová se jako žena, třetího praštím dlaní do nosu, také ho pořežu, i on dostane šok, ale druhý šok předstírá, vzbudí se a skočí, praští mne, i on si přišel pro opravdový šok, zlomím mu ruku, dobře ho pořežu, crčí z něj krev, mlčí, i ostatní, jako bych jim vyřízl jazyk, třesou se, odřezávám medojedku od postele, klepe se hrůzou a vzpouzí, praštím ji, vezmi sebou oblečení, nařizuji, mizíme, zohavení muži padají k zemi, nechám medojedku běžet, maže bosá a v pánské košili Chanel do auta, je v něm řidič, odvážíme ji do hotelu, přijíždí čistič, doufám, že se Zazous podaří utéct.

Na parníku Bertold Brecht, nás Schellenberg učí Waltz, Judita hlídá Maju, dostal jsem k Vánocům 2 kusy Porsche 928, jeden pro mne a jeden pro Heydricha, MariaAnny se právně ujal, ráno jsem auto nalodil, směr Houston, je tam agenturní služba, mete na březen cestu zpátky.

Die biene Maja

Paulsplatz hostí vánoční trhy, s Májou chodíme po starém náměstí, nechce abych ji nosil, je mráz, jsem od ní posolený, bolí mne hrudník, prsteník, odřená paže, hodinky nosím na pravé ruce, to cvičený Zazou, lstivý jako kočka mne praštil, ještěže netrefil srdce, pořád cítím strach v jeho dechu, ne, neudělal jsem to, jen ho pořezal, aby si pamatoval, chvíli jsem podezříval Schelenberga že to narafičil, ale Zazous soukromničili, Die biene Maja se ozývá náměstím, máš svou hymnu, Majo, říkám holčičce, nesu ji na kolotoč, dospělí tam smí s dětmi, podám ji Ulle, točí se v pozlátku a světle Vánoc, zítra jedu telefonovat rodičům, výzva je na jedenáctou do Prahy, pošta Letenské náměstí a jeho secese, v rámci utajení, musím do středověkého Heidelbergu, beru Porsche, poprvé s ním jedu na cestu, je to jen 100 kilometrů, Ullu s Majou nechávám brouzdat po dalším trhu, před chvílí otevřeli, sejdeme se v cukrárně, bojím se a třesu, co rodičům řeknu.

Ano, mami, půjdu do kostela na Půlnoční, ano, tati, dám si pozor, vždyť mám rodinu, mami, brečíme, v hlavě mi duní polka, venkovský bál v Suchdole, jsem kluk, stojím na špičkách pod okny a dívám se na lýtka žen, maminka s blonďatou hlavou a modrýma očima tančí, točí se mi hlava a točí, vzlykám, píšu česky román, mami, bude se jmenovat Bakelitové zvony, mluv mami, prosím Tě, mluv!

Můj nový život sedí v cukrárně, nechci se jim ukázat rozhozený, chodím v rozepnutém kabátu a mrznu, teprve, až jsem úplně ztuhlý, jdu k mým ženám, Bůh mi je nadělil, zlobím studenými prsty, jsem šťastný, jsou šťastné, nakoupily mé holky, jedeme domů strojit byt, za oknem leží prosby Ježíškovi, snad přijde, možná i zazvoní, rozsvítí stromek, nekonečný je svět křesťanských Vánoc, Ulla řídí, smějeme se, nutím ji převrátit Porsche, zkus to bejby, převrať ho, nejde to, můj milý, nejde, máme sebou děťátko, i já musím telefonovat rodičům, chci být u toho živá.

Silvestr a jeho šmolkové nebe, jdeme se na něj podívat na zahradu, dotýkat se jeho hvězd, přejeme si všechno nejlepší v životě, zvoní zvony, prskají rachejtle, jakoby něco končí, ale nic nekončí, nic nezačíná, to jen čas plyne a studí, pomalu se zvedá vítr, prý se to zlomí a rapidně sníží teplota, snad umrzneme, hlásí moderátor na Radio Luxembourg, a opravdu, venku za oknem ledovatí svět, padá sníh, poletují jeho vločky, ukazuji je Maje, sněhové vločky, tají jako Tvoje slzy, říkám česky, mluv anglicky, přikazuje Ulla, je to příliš brzy, učit ji česky a švédsky, počkáme, až bude psát, pak to nebude na škodu, ale teď ne, miláčku, připravím Ti věci na cestu, není to nebezpečné, letět do Polska?, ne, není, mám nové papíry, všude nás s Mogulem budou vozit, potřebují peníze, jsou na bubnu, vždyť víš, Američani mají jejich kachny v každém mrazáku a doma je hlad!, tak jo, prosím, vezmi kytaru a zahraj Modlitwu Tadeusze Nalepy, do Ciebie piesnia wolam Panie, budu si ji zpívat, až budeš pryč!

Půjčka na nové časy

Warszawa je potažena ledem, jednací místnost připomíná kru, ledová překladatelka mizí, třepeme se zimou, pijeme vodku, nakoukne úředník, řekne: przepraszam a zmizí, to mám za tu zpropadenou a prohranou válku, ještě ke všemu jsme tu inkognito, komentuje Mogul, léčil jsem se tu rok v lazaretu, asi to vědí, omlouvám se, lamentuje guvernér jejich Velké banky, dělali jsme barter, pomotali si jídlo, každý z nás něco sehnal, pak se měnilo, spletli jsme se při počítání peněz, rodina je rodina, teď už je vše v pořádku, můžeme jednat pane Více-guvernére, není Vám zima?, ptá se Mogula, komunisti s Bohem v srdci temperují Warszawu na 17 stupňů celsia, tak hluboko jsme zadluženi, přišel jste s holubicí míru?, ano!, z Mainhattanu, mám vzkaz od amerických bankéřů, andělé!, jásá guvernér, dopíjíme láhev, piluje se protokol rámcové dohody, shání nás německý velvyslanec, na oběd bude jídlo lidu, špagety se žampiony, směje se guvernér, ještě neví, kde budeme spát!

Nechali jsme ho, ať se snaží a zařídili si hotel Fórum, apartmá pro Mogula, jednolůžkový pro mne, teď už stojíme před hotelem Europejski, kam chodil kulturní atašé Curzio Malaparte na jídlo, ve vzduchu je cítit nájezd Papa Wojtyly a Lenina Východu Walesy na val bolševismu, na ulice jeho pevnosti, griluje tam v ruském stylu vdova maršála Rokossovského, Vojciech Slepejš Jaruzelski, tady není všem dnům konec, mají tu dril jak u Wermachtu, děsí Mogul, srkáme drštkovou polévku, je zima, nesou špagety se žampiony, nemáme zloté, potřebujeme směnit.

To byl kurs, slintáme, Mogul sní, z vrtulníků hodíme dolary na černej trh, skoupíme zloté a z gruntu se položí, ale to už bereme taxi, máme nadité kapsy penězi, jede se na trh do čtvrti Praga, kupuji Ulle za babku kožíšek z činčily, Maje zimní botičky a rukavičky, dárky stěhujeme do hotelu, uff, máme to za sebou a můžeme do Pekinu na flám, kde Tadeusz Nalepa zpívá, Kiedy bylem malym chlopcem.

V jakémsi rozmaru si najmeme kočár, jede Maršálkovskou, ne do hotelu, chci na most Poniatovského, ale rozjařený kočí zastaví u kolotočářů, budí je uprostřed noci, nutí, ať spustí lochnesku a kolotoč, dáváme jim peníze, rozsviťte strašnou tmu pod Pekinem, je tu děsné prázdno, přitom tady il Papa kázal, komentuji, Mogul nařizuje ospalému muži, zapni muziku!, hluk a girlanda světel, žuchne několik světlic, přilákáme vojenskou hlídku, i když už dávno neplatí stanné právo, vojáci v zeleném mikrobusu vyskočí s útočnými puškami a praští pažbou do hlavy obsluhu, uhýbám ataku, srážím pažbu na nos Mogula do jeho ramene, aby pak už byli moji, sakra práce, ale nejsou nazí jako Zazous, dobře se drží za uniformy, jsou nemotorní, pěkně je srovnám a spoutám jejich pouty, pak je tlačím jak děti z mateřské školky k autu, řidič sám položí pistoli na asfalt a nechá se paralyzovat, Mogul jistí, mluvíme italsky, vojáky vměstnáme do vozu, kočímu dávám peníze a alou, rozkazuji, plácnu koně, ujíždí, lezu za volant a jedu vojenským autem k řece, řidiče připoutám k volantu, klíč od pout házím na podlahu a běžím od řeky na Barbakan, Mogul čeká, pomáhám mu utíkat, z pouliční budky volá policii, klíče jsou u auta, komolí, dobíháme před hotel a odmítáme prostitutky, kněžky noci po nás hází koblihy. 

Dinosaurus

Brejláč se narodil ve stejném roce jako moje matka, s rodiči ho deportovali na Sibiř, promítám si jeho CV, podobně internovali i mého otce, teď tu straší, je podobný Pinochetovi, možná je Matrjoška, ještě není úplně starý muž a určitě neví, že jeho horliví pochopi se chovali vůči nám jako válečné komando, prohlížím si obličej jeho osobního strážce, zkoumám, kam bych ho majznul, kdyby, otáčím se, dělám na generála rybí oči, guvernér hosty představuje, nejdříve Mogula, pak mne, zde, asistent Michael Josif Drummer, nějak jste nám proklouzli, pánové, přiznává diktátor, doteď nevíme že jste tady a Vy tady jste, jak jste to udělal?, otáčí se přímo na mne, všiml si vojenského držení, dovtípil se, obhajuji, vše bylo zařízeno přes cestovní kancelář a vouchery, hodila se mi školní polština, trochu ekvilibristiky s pasy na recepci, nefalšovaný obdiv pro piekne kobiety a teprve až ráno, před odjezdem z hotelu, jsme se zaregistrovali!, Američan?, ano pane!, budete chtít fee?, ptá se, přejde na angličtinu, otáčím se na Mogula, kývá hlavou, ano pane, budu chtít fee!, generál podepisuje, dohodněte s nimi zbytek, nařizuje bankéři, vejdou další strážci, hlídají zvenčí dveře, prohlédnou guvernérovu zasedačku, jakoby měl znovu vejít, ale on odchází, hezký den!, říká, mrazí tmavými skly, hlavou mi ječí vzdor a rock and roll Nashledanou krokodýle, nashledanou kajmane.

Doma jsem svlékl Ullu a oblékl ji do činčily, choď v tom nahá, ponoukám, vem si štucl, nazuj starý koně, projdi se obývákem, otevři skříně, rozházej po zemi prádlo, bejby, houpej mně, je nádherná noc, dívej, ledová okna, za nimi vločky sněhu, u řeky je zima, a ráno až budu běžet, možná bude déšť, běž spát bejby, chvíli budu psát, možná se vzbudíš a pustíš na mne všechnu něhu, symbolicky, projdeme Paříž, bouchne šampaňské, zkusíme rozbít ořech Sacré Coeur, možná ho u Tebe najdu.

Mája se budí, rostou ji zoubky, jdu do pokoje, beru to za Ullu, je unavená, z psaní nebude nic, ale budu na něj myslet, na březen a budoucnost, houpy hou, Majo, řeknu Ti příběh o tátovi, jsem Čech, chci být spisovatel, máme s maminkou problém, měla jiného muže a ten se chce pomstít, je poživačný, má tři ženy, s každou zplodil dítě, ještěže maminka není v jejich církvi, mohl by ji i zabít, chlap vlastní středověk v hlavě, neboj, ochráním Tě!, co na ni česky mumláš?, kárá Ulla, podej mi dítě, uspím ji, hybaj do postele, za chvilku přijdu, povíš mi o Polsku, řeknu Ti na čem ujíždím.

Na čem?, ptám se Ully, když za oknem noci bloumá Meluzína, na Polsku, neřekl jsi mi o něm nic!, bejby, nevím čím začít, co třeba o sauně a masérce?, přeskoč Pepku Vyskoč!, tys četla Švejka?, ano, chci vědět, jak myslí Češi!, paní Müllerová, seděl jsem v noci na lochnesce a kolotoči, cucal cukrovou vatu, cucale, co dál?, jednal jsem s inteligentním diktátorem, zklidni, snad není intoš?, přiznej, kdo zkoušel ten úžasný kožich?, vysoká blondýna, krásná mamina, oblékni ho, přines v něm čaj, sednu si do křesla, Ty na koberec, podržíš podšálek a až se poleješ, spadnu na tebe a vysuším všechno mokro, no, nejlépe, kdyby to mohlo být hned?, mohlo, řekne, ale nejdříve vyskoč a zameč!, jasně, mee, mee, jsem Tvůj kozel!, směje se, a ďábel noci šel jinam.

Mejdan

Pískám si Morriconiho a Days of heaven, i Misii, obdivně koukám na Ullu, u Wichitů v Dallasu jsem ji koupil indiánský stříbrný náramek s lehce broušeným smaragdem, a doteď si myslel, že se ji nelíbí, ale dnes si bere i náhrdelník, na něm stejný drahokam, je to naděje a nesmrtelnost, říká, právě jsem se vrátil pro zbytek věcí do obřího kontejneru, obě auta jsou v něm, čekají na cestu do Texasu, část nábytku tu necháme, bereme jen obrazy a pušky, starožitný stolek, komody a porcelán, u sebe mám závěry zbraní, od trofejních pistolí úderník, luger a derringer si oficiálně schováme u posádky, ještě fraktál Jacksona Pollocka, na něj si půjčuji větší dodávku, celníci se diví, co je to za mazala, rovněž Pavel Smolík z výstavy v Západním Berlíně, hotovo a může se dát plomba na zámek, za měsíc to tam máte, krám je vodotěsný a pojištěný, kvituje celník, uvidíme, sůl je prý sůl.

Večírek je na letišti Rhein-Maine Air Base, konečně můžu splnit slib a sejít se s podplukovníkem Holmesem, je u toho Domenico s Conchitou, Hans s Juditou, opíjíme se, jsme připraveni se modlit a brečet, ale, jakmile přišel kaplan a zve nás ke zpovědi, odmítám, nechci otevírat rány, jsem jako otec, tak či tak, démoni stejně přijdou, piju jen whisky, na stole s jídlem ukusuji máslo, daleko méně se nametu, hlavně to nikdo nepozná že piju, pilot se už hroutí, nedivím se, má na těle a v mozku strašné šrámy, nechápu proč pořád slouží, přišel i Mogul, chtěl jsem Vám poděkovat za sebe a AnnuMárii, říká, budete mi chybět, přemýšlel jsem o Vás a fee za Varšavu, vím, chtěl jste mi půlku poslat, odmítám, jestli bychom se dohodli, nechám si u Vás určitou sumu, s ostatním si dělejte co chcete, je to od něj velkorysé, pije šampaňské, ťukáme si, diví se mé whisky, víno je zřejmě excelentní, Maju hlídá Juditina sestra, konečně se Ulla uvolňuje z mateřského sevření, žbrndá francouzský pozdní sběr, tančím s ní, na co myslíš, bejby?, ptám se, neví, jdeme si sednout, najednou mám stres, říká, vysvobozuje ji Mogul, jsou elegantní, tančí tango, charismatický pán a čaroděj ji vede, poprvé si ho řádně prohlížím, ženy důstojníků po něm šilhají, na cestách viděly exotiku a spousty mužů, přesto jsou paf, Ullu dostal také, jdu ke kapele a objednávám ploužák El condor pasa, Domenico chce, abych zazpíval Jill house rock, prosím Tě, tady to není recitál, ale tančírna, tohle fakt neumím, tak o přestávce, melduje a dojedná prostor, džemuji, Ježkův Tmavomodrý svět, Vítr vane pouští, vypouštím český dech, pak Armstrongův Borůvkový vrch a Sentlujský močál, vojáci ječí, jsou smutní a nalití, ještě Sinatru a jeho New York, najednou je tu vášeň mejdanu, dupárna a amatérský striptýz, příslib rvačky, touha mít slast, jsem rád že to mohu celé zaplatit, děkuji Ti Německo, děkuji Ameriko, kráčím do velkého snu, Heydrich konečně dostál slovu, je čisto, na nic jsem se nevyptával, nic nechtěl vědět, cesta je volná, na patře mám chuť Texasu, jeho zimu a horko, těším se na požární zónu našeho domu, je prý v kondominiu u nedotknutelných.

Plodné dny

Mám číslo přepravního dokladu: CNIULA 30101956, Produkt: privacy, nalodění: Frankfurt am Main, Přístav vylodění: Houstoun Texas, Název plavidla: Adelheid

Čekal jsem, až se ozve dopravní společnost, a potvrdí, kontejner bude ten a ten den a hodinu v Houstonu, dnes volali, podhodil jsem čas o 3 dny, mám open letenky, už nechodím do práce, jezdíme autem půjčovny Hertz, pořád běhám podél Maine, jsou krásné jarní dny, voní země, kvetou první třešně, kdysi dávno jsem v údivu, jak Chopin, na jejich oslavu zatroubil Třešňové květy bílé jako sníh, tradá, říkám stromům, stěhuji se z Evropy, brumlám, rudí mi vzali rodiče a vlast.

Máme za sebou první noc v Dallasu a časový posun, v přístavu Houstoun čeká Heydrich, muž z půjčovny dovezl auto, jedeme pro majetek, vyprávím Ulle příběh, jak tatínkův kamarád dentista Maisel se snažil odstěhovat do Izraele, roky podkuřoval všem možným komunistům a jednou, když už jsme si my Češi mysleli že komouši jdou úvozem a bude demokracie, povolení dostal a odstěhoval se, aby pak přicházely plačtivé dopisy:, Izrael patří čtyřem Židům, přeprodává se a to do nekonečna, round, na čtyři čtvrtě, vždy čtyřem Židům, na jedné z nich pěstují citrony a pomeranče, na druhé jahody, na třetí zeleninu, čtvrté se na stromech rodí pušky, voda a atom, plakal a již od počátku se snažil z vymodlené země dostat a když obdržel razítko, jeho vagon, se kterým celou dobu cestoval a ochraňoval, mu na Hlavním nádraží v Praze odklonili na Vršovické nákladové, spěchal za ním, měl smůlu, neví, že dorazil v první den okupace Československa Ruskem, moc toho nenaspal a ani si nevšiml děsně brumlajících AN-22, unavený lehne na teplou střechu svého majetku, usne, zdá se mu o mých krásných sestrách, aby ho pak kolem sedmé ráno probudil samopal Kalašnikov, vojáci nařizují, slezte a ukažte, co je ve vagonu?, hovno, odpoví rusky, opatrně sklouzne na zem, mluví jako rodilý Rus, byl zavřený v jejich lágru, velí, postavte se do pozoru, jsem kapitán Rudé armády, štěká, vyndá obřezaného ptáka a žlutě močí na jejich holinky a ještě dřív než se dostane z té šlamastiky, začal přemýšlet, kam jinam se vydá, když už mu Moskal Čechy zabral.

Kontejner je opravdu voděvzdorný, auta vyháčkovali přístavní dělníci, jsou nepoškozené, zbývá vyndat ucpávky výfuku a sacího potrubí, o zbytek se postarají stěhováci, varuji, pozor na Pollocka v rámu a Smolíky v krabici od mrazničky, doprovází nás Heydrich i jeho Němka, marně na ni hledám chlupy v podpaží, vyrostla do elegance, stačilo půl roku a je tip top, vjíždíme k bráně kondominia, strážný zvedá závoru, jede se k našemu domu, krása, v zásadě nic nepotřebujeme, jen doplňujeme, ostatní obstarala Němka, ještě se musí naladit vrata ke garáži a koupit kryt na bazén, nejen kvůli odpařování vody, také, aby se náhodou Maja neutopila, možná ho i vypustím, postel je luxusní, lepší bychom nevybrali, chybí kondom, a Ulla nebere antibabypille, dej mi, bejby, potím česky, nedám Ti, nedám, dostaneš prd i když Ti kolíček ztvrd´, tak je učenlivá! 

Záloha, dobírka, měsíčky

Tuto průpovídku používal jeden kamarád z Čech, znali jsme se ze základní vojenské služby, byl z nás nejdále, už tam měl dítě, a když jsem ho někdy na Belcredce potkal, kde i o víkendu si přivydělával a rozvážel autem do cukráren a bistra chlebíčky a dorty, jak se máš?, ptával jsem se, ále, to víš, další dítě, mamča je kus, pracuju, jinak furt stejně, smál se a mlel, záloha na výplatu, dobírka, měsíčky!, záviděl jsem mu, teď to mám, sice trochu jinak, ale jsem šťastný jako blecha, ráno jezdím běhat do kopců, je tam chladněji, přemýšlím, že bych zde něco koupil, dalo by se přečkat horko, pak píšu, v poledne něco ukuchtím, střídáme se s Ullou, po obědě se věnuji firmám, pořídil jsem všechny nejnovější vynálezy, stolní počítač Macintosh, telex, fax, kopírku Minolta, satelitní telefon mám, kolem mobilního telefonu chodím jako Mařenka, pořád dokola, nikdo ze známých ho nepoužívá, snad až se AT&T probudí ze středověku.

Jednou týdně chodím s chlapíky z Národní gardy na střelnici, pomáhám dobývat baráky, učím je boj zblízka, mám vedlejšák, jinak by to ani nešlo, můžu zadarmo na cvičiště, myslím, že se Empíci hodně zlepšili, začali ke mně chodit i chlapi z městské kriminálky, nechtějí se moc hýbat, zkouším s nimi pozemní gymnastiku, nacvičujeme boj muže proti noži, baví je to, děsně pomalu hubnou, střílí dobře!

Píšu Bakelitové zvony, reminiscence, něco je ve mně z té doby, z dlouhého dne okupace, píšu o totalitě na přetypovaném Oliwetti česky, Ulle pak překládám text do angličtiny, ona ševelí prsty po klávesnici do počítače, je šťastná že pécéčko má, hádá se o slova a jejich význam, přihlásí se na postgraduál angličtiny, tak ji vyšťavuji, bokem chodí na přednášky katedry slovanských jazyků, krásná žákyně a její pancířový Medvěd, večer čekám, až s ním zajede do garáže a bude překotně vyprávět o zážitcích s Majou na klíně, většinou jezdí v šatech, dnes byla na zkoušce, vzala si štekry jako Marilyn Monroe, koukám, cloumají se mnou vášně, ona se těší na prázdniny, čeká ji letní prázdninová škola češtiny, říkám, pronajal jsem v horách chajdu, budeš to mít do školy delší kousek, zatím se snažím vše zastat, i Maju, jsme bez chůvy, a bez uklizečky, Texasani kroutí hlavou, ani negrilujeme, zkrátka, jsme jiní, ještěže chodíme s nimi a jejich dětmi na baseball, díky tomu, vše promíjí, vozíme sebou sendviče a pití, přátelsky nabízíme, ženy se pak separují, vypráví své strasti a tajemství, děvčátka poslouchají, muži hlídají chlapce jak hrají, dbají, aby byli správně oděni, fandí, pomáhám jim, plynou příjemné dny, čas tiká.

Právě jsem se vzbudil, horko mne uspalo na terase, žár ustoupil, máme zabaleno, zítra jedeme na letní byt, dívá se na mne štos textu Pražské povídky a Satelit, jsou v něm básně, povídky, čeká mne román Sako a kabát, cítím, že nebude lehký, novela Most, kdesi dřímá kobliha výpovědi Cukrová zeď, sním o napsání knihy Muž bez existence, je to na mé budoucnosti napsat experimentální a přesně vymezenou časovou osu Totemy a fetiše, možná se povede i filmový scénář Měděný žlab a Pitevní zpráva, sním sny, přeji je i ostatním, kteří myslí, vím, kolik stojí myšlenka a hezký den!

Milan Bukovecký