Velká Prérie /36 - 40/

Porod

Nechcete si přivydělat, ptá se opálený Němec, stojím u židle, na které by měl sedět Mogul, ale není tu, podle mě, odběhl si za jednou z těch liftingových hostesek, proč mi to nabízíte?, ptám se, dost dobrý kšeft, abych si myslel, že je to jen tak!, pan místopředseda a princ burzy, mne požádal, abych ho delikátně zastoupil a sdělil Vám, že je to jeho vděčnost za spolupráci a bezpečí andělů peněz!, tak jo, beru, zrovna mám peníze na cestě, řeknu to svým dvěma přátelům, aby se zúčastnili, rozložím riziko, pro pořádek opakuji s Vámi, když tak mne opravte!

Potřebuji deset milionů dollarů na koupi pozemku a obřího bagru, k tomu ještě, dvě lodě karibského písku, za to vše dostanu majoritní balík akcií projektu výstavby luxusních apartmánů, maríny a golfového hřiště, mám opční smlouvy na koupi jednoho tisíce ubytovacích jednotek v tržní ceně á pět set tisíc dollarů, prodej pro mne je za režijní cenu á tři sta padesát, platí se závazkem jejich prodeje dceřinou společností supervizora, databáze klientů a záloh je k nahlédnutí, to vše za 5% fee, dále za 8% fee pro dozorující auditorskou firmu, ještě 7% fee pro zprostředkovatele a intermediátora, a konečných 10% fee pro je mne a přátele, pěkných padesát milionů hrubého, postupně po dobu čtyř let, kapíruji, pro brutto zisk 150 jsem paymaster, zbývá jen maličkost, sehnat úvěr na pět let s dobrým úrokem, co s tím?

Jakmile kopnete do země, zaručujeme úvěr, á propos, akcie firmy, které z počátku držíte, vracíte v průběhu plnění do úschovy advokáta, na finále je prodáte za 1 dollar, zbudou Vám jen peníze a apartmán k doživotnímu užívání, pro budoucnost jste z kola ven, nemáte nárok pokračovat v další etapě dostavby na impozantních devět tisíc jednotek, to už můžou jiní.

Ozval se pager, bleskly obavy, Ullo, kde jsi?, točím neznámé číslo, Bundesbank, prosím, mám pro Vás vzkaz, Vaše paní je v porodnici, je s ní paní tchyně, při porodu bude překládat, nemusíte mít obavu, pokračujte v práci!

Nechci být u porodu, říkám zdravotní sestře, je to blbá móda, jedině, kdyby nechtěla tchyně, nechci tam být, je to divadlo pro pozéry, za ruské okupace jsem musel rodit třikrát, jezdil jsem brigádně se sanitkou, rudí vojáci zvrhle koukali, pusu miláčku, budu u toho, až budeš kojit, neměj obavu, kdyby byly komplikace, vrtulník Tě přepraví do americké vojenské nemocnice, stačí říci, myslím, budeš v pořádku, je tu ordnung, venku ostříhaný trávník, vše správně natřené a označené, svítí Slunce, dnes komunisti slaví Svátek žen, opíjí se, křičí hesla, na růžová břicha sovětských žen, také si připiju na Tvé břicho, jenom nevím, jak se bude dítě jmenovat, je to jen na Tobě, bude to Liam, nebo Maja Viking?, trefil ses, jsem tak šťastná, jsi také Viking, mno, pro dnešek to skousnu, jinak, Ullo, jsem Západní Slovan, Indoevropan, ale, prohlašuji, Tvoje dítě je Viking, vždy je to po matce a matka jsi nádherná, a její matka Isabelle?, ta čeká na chodbě, už přivážejí vozík, Ulla jede na porodní sál, za chvíli budu tatínek, už nechodím nahý po bytě a zbraně jsem schoval!

Daň

Má tři kila padesát, Američanka, Maja Ulla Drummer, můj nevoják, maminka je zdráva, musí s ní pobýt, chytila poporodní žloutenku, náš apartmán je pro ně připravený a vydezinfikovaný, čeká, babička se mnou mluví, střídáme se u vaření, těšíme se na Ullu a dítě, na smůlu přiletí Heydrich s daňovým přiznáním a auditem pro offshore, musím ho podepsat, avizuje se až z hotelu, zve mne do sauny, i chlupatou Němku, už minule si ji tady nabalil, myslím, je tu kvůli ní, i když ví, jaké mám starosti s Ullou a dítětem, těším se!, mečí prdeláč své touhy, budu Němku holit, koukám s ním, jak ji čučí strašné chlupy z podpaží, sjíždím na břicho a nohy, chce se mi zvracet, pošle ji na pokoj, jdeme do odpočívárny, je žoviální, mám se Vás na něco zeptat: nechtěl byste daňové prázdniny pro Vaše účty v zahraničí?, jasně, ale jak k tomu přijdu?, jednoduše, jeden náš agent se zbláznil, jde s ním i jeho parťák, zabíjí nám nelegály, momentálně se odstěhovali se strojní puškou a plastickou bombou do Německa, sehnali si místní teroristy a míří s nimi na Big Ebble, chtěli bychom to rychle skoncovat, aby nás Němci nevláčeli v novinách a svět nerozcupoval, jako bonus, pomůžeme s Mormonem, maskér pro Vás je už připravený, počkám.

Je konec března, Ulla i dítě jsou doma, několikrát jsem přebaloval a pořád se sbližoval s tchyní, teď jdu do práce v sandálech, kytaru přes záda, střídám se s potulným muzikantem, ruce mám v pletených rukavicích s holými prsty ven, jsem potetovaný a popálený inkoustem, kresby slezou až za měsíc, už se ví, kde terče jsou, hraju své oblíbené fláky, skřípám o struny, dnes mne policisté vystrnadí z oblíbeného místa, budu utíkat do přilehlého hotýlku, vytržení ze všedních dnů mám rád, na produkci mi lidé hází do futrálu peníze a mandarinky, kupují je v zelinářství a podělí se, děkuji za peníze, když se přivalí z hlídkového vozu policisté a kopnou mi do futrálu, tahají se o kytaru, vytrhávám se, běžím s mošnou a penězi naproti do hotelu, sedám do kavárny, číšník nese grog, pozornost personálu, srkám a ohřívám si ruce, pozoruji skrz okno policisty, smějí se, ukazují na mne, ať si jdu pro pouzdro, nepůjdu tam, i když vím, že je tam zbraň, upozornil bych na sebe, raději otevřu dveře na dvůr a nouzové schodiště, šlapu k pokoji 404, je propojený se 405, tak jsem instruovaný, v pětce bude asi Boss, panna, nebo orel?, losuji, na které dveře dát dřív talíř plastické trhaviny?, natáhnu budík na 404, bouchne a otevře dveře, hodím nervový plyn, za minutu otvírá výbušnina 405, znovu práskne nervový plyn, masku mám na jedno použití, filtr vydrží pět minut, ve 404 sbírám od prvního zbraň, prohlížím si ansábl a arsenál, hledám něco jako nášlapnou minu, žádné zabezpečení, ale, mají tu granáty, jeden házím do 405, pak 404, pro jistotu střílím, je jich tu dost, seběhnu do kavárny, beru kytaru, křičím, nahoru nechoďte, přecházím ulici, balím, loupu mandarinku, přijíždí hasiči a policie, mizím, stejně jako všichni, kteří by mohli svědčit.

Musím to smýt a vykoupat se u Heydricha, hlídá poblíž akce, filuta, jedeme k nám, Ulla něco přepisuje na Maju, pak musí kojit, smůla, dnes neuvidím tuhle krásu, ptám se sám sebe, kdy už to všechno skončí!

Vyhnanství

Magická bílá holko, dívko severu, maminko, konejším Ullu, neboj, nic se nestalo, nic se nestane, a co ten bengál před hotelem, he?, co Tvoje tetování, co?, říkal´s mi, že zmizí, jo, bejby, musíme chvíli počkat, zahrajeme si na underground, běhat budu jen večer, zkusím psát, jsem rád, že babička Isabella odjela dřív než jsem dokončil zpropadenou práci, možná by nám bylo lépe na horách, zavolám Domenica, něco sežene, pamatuješ?, zahrady Dolomitti, začnu pilovat němčinu, měsíc mám volno, stáhnou mne, jedině když bude zle, zkus se zeptat doktora, jestli to může malá absolvovat, jdu běhat a podívat se, u hotelu hořely popelnice, před vchodem se šklebí úplně shořelá tři americká auta, možná to krouží kolem mne, dobře že Heydrich odletěl, zkusím kytaru a brnkám na ni Maje, počkám, až ji Ulla bude kojit, pak si půjdu lehnout, mám službu, čeká mne vstávání k dítěti a řádný přebal, ráno uvařit krupičnou kaši, dáme si s Ullou také, na ni skořici a kakao, jsem rád, že je daň za Mormona zaplacena, jen jestli se na něj dosáhne, obava je pořád velká, o akci se v novinách moc nepíše, neberou to jako útok, informují, bouchl plyn, komentují úplně od věci, nikdo se nepodivuje, jak se tam vzal, Ulla může jen tušit, že s tím mám něco společného.

Alpini, italští horští myslivci, vzali nás pod svá křídla, bydlíme v kasárnách, je plná ramenatých mužů, máme velký pokoj a kuchyň, zvláštní průkazku, Ulla, když jde Brixenem nakupovat, jsou s ní dva muži, úžasný pohled, když jsem s ní já a tlačíme kočárek, hlídá jen jeden, když jdeme spát, střídají se, leží u dveří, ráno v půl šesté nás budí halas budíčku, v šest s nimi zakouším rozcvičku, jsme bosí, jen v trenýrkách, někdy je na pořadu i jiu jitsu, provokují mne, nechci je zahanbovat, dřív nebo později to zkusí, nejlépe by to mělo být v tělocvičně, pomalu a jistě bledne tetování, také že je předmětem skrytého posměchu, nemůžu se k tomu vyjadřovat, i když mluvím plynně italsky, myslí, jsem nějaká náplava, jinak si nemůžu stěžovat, možná jen, jak obletují Ullu, sem tam mne až vykolejí, jak s nimi koketuje, v tu chvíli mám pocit, že jim musím napráskat prdel, ale nemůžu se tomu divit, choval bych se stejně, stoprocentní mužská společnost, dravá a neukojená, dnes jim to nandám, v tělocvičně natáhli velkou žíněnku, můžou mít nůž i pistoli, a když leží kolem mne, někteří klečí v křeči, přemýšlím, jak dlouho mi vydrží ten ďábelský reflex.

Kasárenský život končí, večer jsme měli rozlučku, ohromně čisté a voňavé víno teklo, tetování zmizelo, pachatel se může vrátit na místo činu, Ulla se uklidnila, naše děvčátko Maja zestárlo o měsíc, opatrně šoupu korbu kočárku do auta, loučíme se, Ulla krásně slzí, mizíme, poslušně sedíme v Meďáku a každý jeden z nich pořadovým krokem vystoupí z řady a poplácá auto po prdelce, Ulla ječí, směje se a pláče, Maja udiveně čučí, a všichni muži i já, polykáme vzduch, který Ulla dýchá, její slzy a kolot smíchu nám pomáhají přežít.

Brixen

Slunce přibilo mraky nad kopce, valilo sobotu na přikrčené horské město, náhle zkrásnělo, ukázalo břicho náměstí, do jeho blízkosti jsem se vědomě vydal, ale když ve zpětném zrcátku bleskly dálková světla doprovodného vozidla Lamborghini Rambo-Lambo, uvědomily mne, že si po dobu cesty nebudu dělat, co chci a musím dodržet trasu a čas.

Začínám poslouchat, stoupám, tlačím vůz k Brenneru, klesá teplota, dole za mnou je Itálie krásná a horká, stojíme na čáře, horští myslivci klábosí s pohraničníky, Ulla přebaluje miminko, zvu muže na svačinu, piccolo nám bude chybět, říkám vážně, plachtíme na Innsbruck, pouštím kazetu Mozarta, jeho kudrlinky a patos requiem, fičím na Německo, Kufstein, pokračuji na placku Mnichova, nechce se mi zastavit, možná je hezký když v noci padají hvězdy, ale muži v Lambu zas blikají, sjíždím k nejbližšímu motelu, zvu je, dáváme si oběd, normálně by s námi neseděli, ale Ulla je bezprostřední, přisedají, překládám, a když říkají komplimenty, mluví lámanou angličtinou, nechce se mi poslouchat jejich malá vyznání, jistěže vím, že za to nemůžou, jednou jsem viděl Slavicu Eccelstone jako blondýnu, normálně je černovlasá, jste ji velice podobná, říká důstojník, Ulla se směje, říká mi, Bernie je prcek jako Ty, ještěže nám muži tak dobře nerozumí, mám 178 centimetrů, bejby, neprovokuj Karkulko, den je dlouhý, mohl bych Tě vysadit na Slunce a usušit na 180 cenťáků, lidožroute, chtěl bys ze mne udělat Pigmeje, néé, to tedy ne, lásko, jenom ty chlapy bych nejraději řezal za upřímnost!

Jedu do Slunce, ještě čtyři hodiny cesty, kdybychom jeli dvěstě, tak dvě, stavíme v Erlangenu, zrovna hrají Crossroad Roberta Johnsona, zkusím sjet k řece a nějaké zahradní restauraci, dát si pivo, zbytek cesty bude řídit Ulla, dítě bude moje, dvě hodiny jen moje, majetek, obě jsou můj majetek a já, já jsem jejich věno, už si Maju nesu, sedí přikšírovaná v sedačce, bude se dobře krmit, čaj, vychladím ji čaj, voní káva, řeka, personál obsluhuje v krojích, dělám s ní opatrně, lehounce a levým uchem poslouchám, BéBé, ten její magor, to s ní neuměl, nebyla s ním šťastná, říká kapitán, ale, ale, plete to, tiše myslím, byl jsem to já, upnutý na BB, napsal o ní komunistům báseň, Sbohem Beatles a postel Brigitte Bardott, i o Anitě Egberg, můj syndrom, i zde se kapitán mýlí, to já se s ní koupal nahý ve Fontáně di Trevi, dělo Ursulla Andress, ne Blemondo, to já z ní trhal trenky, střílel všechny chlapy kolem Raquel Welch, s Claudií Cardinale, tančil mezi melouny, mačetou jí sekal červené půlměsíce a dloubal z nich černá zrníčka, mumlám sobě a Maje smyšlenou historii muže, jeho symboly, slibuji, dnes už nebudu žárlit, vyrážíme domů.

Villa Kennedy, vojáci mají hlad a nízký rozpočet na ubytování, dotlačím to, přesvědčím recepční, aby jim dala fakturu na limit, platím poukázky na jídlo, i Á la carte do nočního klubu, ještě benzin do 300 litrové nádrže a pak už utíkám k Ulle, mojí lásce, jde nahá z koupelny, je bílá jak Lamborghini Countach Quattrovalvole, chtěl bych být jeho designér, ale její doteky a křídla mne přesvědčí, jsem básník.

Navždy

Maja roste, pojedeme se slunit na Borkumskou pláž, také uvidíme rezavé trámy válečné skály Helgoland, trosky pevnosti jsou jako sochy Velikonočního ostrova, budeme pár set kilometrů od rodičů v Malmö, vyměň si podpatky u bot, máš je jak magnáti z Fort Worth, peskuje Ulla, nedbáš na sebe, jen píšeš a běháš, ještěže se každý den holíš a hlídáš naše štěstí Maju, dnes jedu na pokec s Juditou!, oznamuje, souhlasím, obletuji děvčátko, sním s ní, šeptám ji, čeká nás kus cesty, tam, či onam, Heydrich si dává na čas, nesmím být netrpělivý, ale nemůžu se zbavit závratě, návyk, který mi Texas připravil, nedá se odehnat, praská tichem hlavy, prérie a noc ve které nelze spát lepí vášeň na jazyk, horko polyká šepot Ullininých rtů, líbám samet její kůže, ale Maja pláče, vrací mne k věci, chce najíst a přebalit, ještě říhnout a už spí, čekám, prohlížím stěny pokoje, vábí osiřelá červeň psacího stroje, čekám na první větu od Boha, otevřu sešit propisovací tužkou, zkusím slovo, nic, jen vykroužkuji čtyřlístek.

Deštivý den, a konečně se jede na měsíc k moři, Hans přiletí, budeme jezdit na koni, procházet se po obrovské písečné pláži, den po dni poleze text do psacího stroje, čeká nás Helgoland a když budu muset do práce, vyzvedne mne letadlo a vrátí zpět, na týden přijedou Ulliny rodiče, mohli by alternovat mé vlastní, uvidíme, jde se na pláž, fantastické, slané a písečné buchty, koláče nízké vody, za nimi rozsáhlé plochy písku, táhnu vše co potřebují mé osudové ženy, když něco zapomenou, běhám do bungalovu, den za dnem zkouším koně, půjčuje je místní nadšenec, má jich plnou stáj, vyvětrejte je, říká, mládež, co mi pomáhá, je se školou na pevnině, já na koni moc nejezdím, musel jsem při výcviku, trochu i v Dallasu, zato Ulla, ta si vede jako žokej, soutěží s Hansem a Juditou, dívám se, ženy sedí v sedle na mužský způsob, Ullina hříva vlaje, říká, měla bych jezdit v čepici, slunce a voda mi vysušují vlasy, balí cop jedním tahem do snopu, zatočí pod žokejku a žene za přáteli, zdá se šťastná, těší se na rodiče, zítra přijedou, možná je to nový obrat, kdo ví?

Číňan, nejlepší Mercedes všech dob, říká papá Ully, pyšně ukazuje dvanáctiválec, má šoféra, prý ho někde ubytuje, bude nás hlídat, Všudybud, říkám posměšně Ulle, rodiče jsou obři, táta Jens pojídá rizoto, chválí Ullu a vyzvídá, jak se o děvčata postarám, no, plat mám jako ředitel banky, založil jsem společnost, obchoduje se zlatem, kancelář vede ruský Žid, 15 let pracoval na zlaté burze v Londýně a pokládal něco jako láhev i v Singapuru, koupil jsem mu v Kodani kancelář, auto a telefon, zaplatil sekretářku, Maja dostala milion do dealu, Ulla také, zatím to vypadá, že abtajlunk vydělá bez nákladů 400% hrubého, i já budu mít po dobu 4 let větší příjmy na cestě, toť vše, tati, až se usadíme, koupím dům a Ulle galerii!, jak se vede Tobě, Švéde?, ptám se nezdvořile.

Švéd se má dobře, vole, můžeš mi tykat!