Velká Prérie /31 - 35/

Piacenza

Jsme tu týden, a vše je jak má být, čas se vleče, píšu paměti, něco jako thriller, každý den běhám podél řeky Po, nalevo i napravo vždy narazím na průmyslovou zónu, je to jediná smůla, jinak jsou to dlouhé štreky, policisté mají vedlejšák, od šesti stojí Alfa Romeo před palácem, v ní dva poliši, thajský kuchař nosí snídani, vybíhám, zdravím se s nimi, nechám je dojíst, jednou jogovala i Ulla, byli u vytržení, pěkně se za námi courali, trochu jsem zvolnil, abych si ji také užil, krásná, vlnivá a cenná, těhotná, teď běžím, Ulla spí, policajti se flákají, dráty na stožárech bzučí, zkusím 20 kilometrů, potřebuji to, přijedou rodiče Ully, nechtějí u nás bydlet, nutí Ullu spát na náměstí v hotelu, chtějí mi ji vzít, zuřivě běžím k bráně, muži čekají až se otevře, arrivederci, volám za nimi, Ulla i Conchita sedí na terase, snídají, dobré ráno!

Schůzku s rodiči máme na Piazza Cavalli, Ulla je vyzvedává v hotelu Roma, čekám v kavárničce, společně přichází, objednávám piccollo a parmskou šunku se žlutým melounem, prohlížím si nepřející švédská monstra, stvořily Ullu, zošklivuji si je, jejich předci plenili v Čechách a ukradli Ďáblovu bibli, tak myslím, že zdegenerovali, přestávám se bát, jsou mi šuma fuk, už nechci zlomit jejich ocelové tváře, nepomáhá jim odlesk polární záře, ale, vždy když blednu, leze na mne, stejně jako na otce, nebezpečný vztek, krotím se, vstávám od stolu, chci zvládnout sluchové halucinace, potřebuji někam, kde nebudu vidět, chce se mi zvracet, pořád ten problém s ušima, točí se mi od nich hlava, Ulla vstává také, vede mně za ruku, necháváme za sebou dinosaury, nepozveme je na svatbu, nebudou se nám do toho motat, slibuje, klečím na kolenou, a ďábel bigotní Evropy, ten kluzký had, ztrácí svou moc, rozhlížím se, jsem na WC jednoho baru, trochu se opláchnu, zapíjím aspirin vínem, jejich krev ředí mou krev, infarkt to není, utěšuje náhodně přítomný doktor.

Balíme dříve než se něco seběhne, utíkáme, Domenico nás bere do Frankfurtu, ještě musím k notáři, dát mu plnou moc na obchod a převod peněz, balím kostru románu Muž bez existence, má padesát stran strojopisu, vezu si ultra lehký psací stroj, koupil ho Domenico v bazaru, potřebuje přetypovat na češtinu, zatím klovu všelijak, pyšně ho nesu, červený kontejner, v něm rudý obal mašiny, stroj na romány, budu se snažit, Ulla a já, letíme do neznáma, utíkáme před dogma, letadlo se zvedá, láska sedí vedle pilota, nechá mne přemýšlet, co jsem a jaký budu, a mí přátelé?, společně nás vyřadili z armády a dali rentu, mně a Hansovi sehnali práci, držíme při sobě, pořád to má svou váhu, jsou to šavle a meče, určily nám dráhu, myslím, nic si nedlužíme, jenom se vidím u drátu nálože, kterou jsem odpálil, už jenom to, že jsem měl odvahu vyhodit pevnost do povětří společně s našimi vykosťovači a jejich dvě stě zajatci, byl to spásný krok, dohodl jsem tento plán, protože nás mučili a zabíjeli, nerozlišovali, kdo je kdo a z jaké strany, náhoda nám dala do ruky výbušniny, rozhodnutí se vedlo v tajnosti, aby ten kdo přežije, podá zprávu pozůstalým, také jsme zachránili někoho vysoce postaveného, přihrál nám armádní výhody, přistáváme, letadlo drncá o beton, hallo, bejby, jsme tady, nová vlast, nový příběh, modlím se, Gott mit uns, meine Königin! 

Mainhattan

Michael Josif Drummer?, ptá se americký důstojník, ano, pane, ztuhnu, moment, říká, zvedne telefon a někomu volá, podplukovník Holmes, představuje se fešák v letecké uniformě, přistáli jsme na americkém vojenském letišti Frankfurt am Main, obracím se na Domenica, co se jako děje, omlouvám se, chtěl jsem Vás jen vidět a poděkovat, že žiju, Gurkho!, říká pilot, jsem rozpačitý, nechce se mi o tom mluvit, chci, aby se k tomu nikdo nevracel, jsem rád, že voják není teatrální, zve nás s Ullou do kasáren, příště, odmítám, dnes ne, mám osobní problém a musím ho řešit, beru si na Vás spojení, hned jak se stabilizuji, ozvu se, slibuji, Ulla se nevěřícně dívá, nasadil ji brouka do hlavy, muž nás veze k bráně, čeká Hans, loučíme se, Domenico se vrací k řece, práci a Peruánce, život jde neúprosně dál, řešit za mne nebude nic, musím sám, jsem rád, že mi nejen on nezištně pomáhá a můžu si koupit víc než půl párku a chleba, kráčím do neznáma a chce se mi políbit zem, po které Ulla jde.

Ubytování ve Villa Kennedy je exellentní, chlapci se předvedli, apartmán má 100 metrů čtverečních a úžasnou postel, ale bezpečné to bude až v dependance, dostali jsme ke komunikaci pager, je půjčený z Deutsche Bundesbank, jen Hans a Ulla s námi může komunikovat, i Domenico, ostatní se uvidí, podepisuji vedlejšák, budu občas na telefon, je to v rámci ochrany proti útokům Rudých brigád, musí to být někdo jako Vy, tlačí šéf ochranky, ne člověk z našich řad, rozumím a zítra začnu řídit pancéřový Mercedes, v podzemí mají multifunkční střelnici, dnes se zkusím proběhnout, kouknu na posilovnu a kde je sauna, také přemýšlím, kam bych mohl vzít Ullu aby si načechrala peří, bude mít za úkol najít rozptýlení, zpěvné Italy a podobně, operu, jak se baví Američané, kde jsou jejich kluby, vše se určitě dozví v recepci, ale to už běžím k vodě, provází mne lesk zlatého podzimu, oranž Slunce, hluboká krása a čistý prostor, rybí nádech vody, restaurace, remorkéry s pískem tlačí čas, některé táhnou obří vaky nafty, jeden, dva … pět, počítám a musím myslet na rodiče, připravit jejich příjezd do Berlína, řeším, jak v klidu přejdou Checkpoint Charlie do Západní části, Hans vyjednává s Američany aby to vyšlo, zítra směním cestovní šeky na úplatek, prý to nebude tak drahé, telefonuje Hans, radí, zbytek schovej na uhlí a výlety, příští týden si Rus pro prachy přijde, Amíci nechtějí nic, možná je pozvi na svatbu, fajn, představoval jsem si to horší, musím určit termín sezdání, dojednat oddávajícího a kostel, teď je to jen na mně!

Trochu mne zaráží, že jsem jedna ruka s Němci, a oni myslí, Michael je Američan, zatím co já valíruji mezi tím, co do mě hustili komunisti, a táta?, neměl Rusa ani Němce rád, teď mi jeden z nich pomáhá, došli jsme spolu až k bráně pekla, jsme svázáni utrpením, víme, válka nikdy nekončí, dřímá v každém koutu, dráždí mozek světa, ale tady Amíci Němcům pomohli, přesvědčili je, že to s nimi myslí vážně, jsou jim vděčni, tak jako já, vezu se na vlně jejich blahobytu, jeho náboženství mi nadělilo lásku. 

Checkpoint Charlie

Rusové splnili co slíbili, vyzvedli rodiče na nádraží, vezou je autem do západního sektoru, čekáme s Empíky až je předají, bydlíme ve fešácké ubytovně americké vojenské mise, bude nás oddávat konzul velvyslanectví, původně to měl být velitel okupační správy, nemůže, ale zařídil, že naši nebudou mít v pasu žádné razítko, jako by ani nebyli v Západním Berlíně, fakticky tady můžou zůstat, dal jsem si panáka, vůbec si nedovedu představit jak vypadá matka, pamatuji si její nohy a modré oči, vždy když přijela autobusem celá zmrzlá od dědečka, chodila se ke mně hřát do postele, matka, sama s dětmi, otec v nemocnici, hodili na něj koš s betonem, a den po měně, přišel policista v koženém kabátu, nutil ji sundat se zdi výšivku nad výlevkou v kuchyni, stálo tam, Kde Bůh hospodaří, tam se dobře daří, poživačný obr se lačně díval, držely jsme se matčiny sukně, sestry plakaly, byla pro mne somatotyp ženy, celý život jsem takový hledal a našel úplně jiný, otec, nádherný chlap s modrýma očima, polyglot prostřílený jak řešeto, veterán, tak jako já, dal jsem si znovu panáka, Ulla zbledla, bojí se že dostanu záchvat, čekáme, střeží nás tři těžce ozbrojené džípy, přijíždí Rusové ve dvou černých Volhách, je to jak ve filmu, předávka, stojíme v pozadí, čekáme, Rusové pokračují dál do západního sektoru, Empíci pomáhají matce s kufříkem do džípu, otec sedí v druhém, přisedá Hans, my s Ullou jdeme do třetího, převáží nás do ubytovny, třesu se, někdy je vše jinak, asi to tak má být, člověk nikdy neví, co se může stát.

Hans se vrací, jede zpět s MP, nechal na přechodu BMW, mávnu ahoj a pak už jdu k našim, otec ustoupí, dává přednost matce, přistoupí k Ulle, koří se anglicky, ale to už klečím a brečím jako malý kluk, běží mi hlavou příběh života, děkuji, mami, mám pocit že sedím v lodičce sajdkáry, veze nás komunistický agitátor, matka se ho drží, zastal se mne a vezl na motorce, hledali mi školu, nějaké učení, nebo práci, našel jen na dvoře továrny umatlané koště a blázna, který bude mým šéfem, promiň, řekl, lepší jsem nesehnal, byly to ženské slzy, které jsem u matky viděl a nemohl je snést, teď klečím, drží mne za hlavu, pláče, svět se hroutí, bzučí ušní halucinace, dostávám ránu, otec řeší nemoc po svém, po zraněních má epilepsii grand mal, ví co je třeba, dá mi ještě jednu, vracím se, zahnal ďábla, matka mne bere za ruku, Ulla, můj anděl, také, jdeme vstříc osudu.

Jedeme koupit svatební šaty, auto je z půjčovny, čekám, nesmím oblečení nevěsty vidět, naftový motor Mercedesu brumlá, líbí se mi jeho zvuk, větrák fouká, topím si, je polovina listopadu, listí už popadalo, stromy jsou holé, svítí studené Slunce, hrozí ranní mrazíky, sníh si dává na čas, auto má zimní pneumatiky, v jejich dezénu jsou měděné proužky, jakož i domy a obloha, měděná je betonová zeď, za ní hrozí měď televizní věže, nebojím se, jsem šťastný, osmnáctého se žením, mám rodiče, budu rodič také.

Svatební košilka

Matka kupuje Ulle růžovou svatební košilku, snubní prsteny pro oba já, jakož i náušnice, diamantové pecky, ještě narychlo, podle snubního prstenu, dávám zásnubní s diamantem, sláva, alespoň ex post, kvituje, rodiče přikoupili diamantový přívěšek s řetízkem, je z růžového zlata, růžová jsou okna kostela, růžová je tvář faráře, připravil nás ke zpovědi, růžové jsou koláčky a zdobené dorty, jenom svatební šaty jsou bílé, fotky černobílé, čtu přání od známých, telegramy šéfů z Dallasu, dárek od Feliši, vše je v utajení dodáno na misi, i přání rodičů Ully a šek, jejich smířlivé gesto, nevěsta je dojatá, zkusí telefonovat, škoda, nikdo to nebere, a karneval i muzika, jsou jedna horečka americké country, profesionálové, nechci se tam motat, tančím a když to jde, držím se Ully, po několikáté hrají valčík Na krásném modrém Dunaji, prohlížím, jak jsme prošlapali boty, vůbec se mi nemotá hlava, jenom ta láska ji motá a když přijde o svatební noci ve svatební košilce, voňavá a krásná, musí mi pomoci, neumím ji sundat.

Ráno jedu narychlo koupit na trh LP Elvise Presley a audiokazetu Thriller a jiné fláky Michaela Jacksona, otec pomáhá, Ulla s matkou kupují šátky a blůzky, dárky pro sestry, sedíme venku na kávě, jíme párek s hořčicí, zařídil jsem nějaké peníze, tady máš poukázku na dollary, říkám, budeš čopovat u Kanaďanů v Senovážné, smění je na koruny, Walter Edmons se jmenuje, sedí naproti Národní banky, nemusíš se bát, normálně tam jdi, má Rusku sekretářku, řekneš, jdu od Američanů z Berlína, budou vědět jak na to, tak, a už to frčí jako po drátě, černé Volhy přijely přesně, vezou rodiče na vlak, mám pocit, naposled je vidím, ještě ty peníze u dědečka, říkám, tati, jsou vespod pod víkem v jedné židli, mami, vidím ji v mlze očí, ale už jedou, večer budou doma, Rusové je doprovodí až do vagonu, počkají, až se vlak pohne, strachy o ně lámu tužku.

Do Frankfurtu se vracíme silničním koridorem, mizí jeho dráty, chceme se rozloučit s kamarády a jejich ženami v baru, Ulla od nich dostala růžový náramek, řetízek na nohu a sponu do vlasů, čas tlačí, jedeme doprovodit Domenica a Conchitu na letiště, Hansova Judita konečně roztaje, brebendí s Ullou, dohadují program, plavání a cvičení, je v nabídce na Kennedyallee, bude jezdit za námi, dokonce si sedá k nám do auta, loučíme se i s nimi, spěchám do pokoje, rozbalit svou ženu, vyjde z koupelny v bílé košilce ověšená dary, ale, ale, kde máš růžovou košilenku, ptám se celý opařený, asi jsem přišel o apetyt!, tak, kde je?, nemůžu si ji navléknout, říká nešťastně Ulla, schovala jsem ji na památku, miláčku, máš mně na háčku, někdy mám pocit, že na Tebe nedosáhnu, promiň, košilku hned teď převlíknu, bejby, ne, ne, nech ji v krabici, nesmí ji vidět žádný Pepíci a Balíci, ani personál, ukradli by mi Tě, jsi krásná jak mustang, zapneme gramec, dám na něj desku s Led Zeppelin, zapálím viržinko, naleju decku vína, počkám, až spustí Stairway to Heaven, osm minut a dost, pak jdu spát, je toho na mně moc, ale sáhám vedle, zpívají Kashmir, nabudí mne, jsou to bubny, zjišťuji, jisto jistě jsem Bašibozuk a unáším na postel krásku. 

Dependance

Přestěhovali jsme se, konečně máme hnízdo, Ulla si může koupit africké sošky, budhistické bůžky, chytré sovy, fraktály Pavla Smolíka, prádelník, taburetek, toaletní stolek a zrcadlo, je to jen na ní, jak to zvládne, do Dallasu nepojede, můj advokát to má k Ulle z pobočky Hoover & Blank Dallas kousek, přiletěl, vypadá jak Reynhard Heydrich, byl to říšský protektor Čech, zabili jsme ho, říkám pyšně, Ulla pobaveně sleduje jeho ženský zadek, pan Horst Raismuller, představuji, dostává plné moci, vše ostatní zařídí sám, Ulla založí svěřenský fond, Horst bude správcem, obří byt a majetky se do něj převedou, a co já?, je to jednoduché, Feliša vyzvedne v kanceláři klíč od pokoje hotelu, advokát s ní půjde, vše zabalí a pošle, zaplatí případné resty, howg!, Felišo, jsme přátelé.

Jednají, nechám je být, jdu vyzvednout bytelný Mercedes C 124 coupé, má pancéřová skla, dveře vycpané plstí na neprůstřelné vesty, je to dárek pro Ullu, já vůz nepotřebuji, mám k dispozici erárního mastodonta, nabušeného a nedobytného, občas s ním vyjíždím do služby, zamíchám se mezi firemní auta banky, a pan VIP může nasednout, vždy jdu s ním, sedím u stolu, nebo stojím za ním, nikdo nás nesmí fotografovat, mám povoleno lámat ruce, jednou jsem se předvedl, potřebovali jsme projít, zmačkli nás, bylo jich šest, řekli si o vytření podlahy, leželi pěkně poskládaní, kolem nich foťáky, a vytrhané ruličky osvícených filmů, najednou bylo místo jak na fotbalovém stadionu a dřív, než se někdo zmohl zavolat ambulanci, tajní je uklidili, dávno jsme byli pryč, když přijela státní policie, dávno jsme fičeli Frankfurtem, modrý maják na palubní desce vrhal blesky kol dokola, strašil všední dny lidí práce, Ullo, mé nebe, kde jsi?, bez Tebe mne všechno zebe!

Tady jsem, znovu mi bříško poskočilo, sáhni si, miminku je také zima, co kdybys ho zahřál a nakrmil, koupil´s nám tvarohový sýr?, máme hlad, venku zuří Meluzína, těším se až budu nosit baloňák, co jsi mi koupil k Ježíšku, a miláčku, na porod přijede matka, musíš z vedlejšího pokoje vystěhovat spisovatelské nářadí a uklidíš nepořádek, bude tam spát, přestaneš chodit po bytě nahý, už od teď, aby sis zvykl, dáš do trezoru zbraně a nebudeš ji děsit, ani to dítě, co přijde na svět, kapišto?, napiš to do hlavy!

Tak, jo!, mám rodinu, v létě s ní pojedu na Helgoland, budu běhat s kočárkem podél Maine, budu, až zhubne, nosit manželku na rukou, budu hodný na tchýni,

Ježíši, ty toho máš na hrbu, jeden by se z toho zhroutil, pojď na má velká prsa, pochovám Tě chlapečku!, napodobuje.

Jéžiš, to je toho tady, jeden by dostal vředy, koupil by bačkory, ale není strejda, dívej!, nářadí, Jéžiš, tak ať už v posteli léžiš, jejda, koukám, jsem hluboko v Tobě, dělám opatrně, ať nevzbudíme robě, zkusíme to pěkně do taktu, dohrabeme se k faktu, že zvítězíme, Ty budeš podobná artefaktu, a až Tě vyfotím po slasti, Jéžiš, Ty někam bjéžiš, neboj, krásko, jsi jak šampaňské Asti, i skororodička má nárok, hladím Tě, a prosím Tě, když budeš chtít, můžeme ještě jednou!