Rozcapená opice Eiffelovy věže měla čtyři děravé nohy
Jednou jsem šlapal, žádný výtah, vítr vlál do sukní žen
Dal jsem jim drobné na binokulár, ořechy Sacré coeur
Zabělilo nebe, parníky zbořily mosty Seiny, ulice vytekly
S čepicí rajtovaly na provázku, jak oběšenci na lampě
Kde, kde, je krámek, chci si koupit knihu, La Gioconda
Usmívá se tam na mramorovou lišku, skleněnou pyramidu
Sundal jsem boty, namočil si nohy v kašně, rozkošné
Zapálil si černý tabák a šel rovně dveřmi tuhé Bastily
Mé nádherné ženy plakaly, slzy tekly po tvarohu kůže
Pane Bože, paměť na takové krásné ulice
Proudem vášně vábily
Paříž je neuvěřitelně přitahující krásno. Ty jejich ulice a symboly. Životní styl. Máme tam přátele. Přeju jim, aby zvládli trable a obhájili nejen pro sebe kulturní dědictví, které ohromilo svět, a pořád má na něj vliv. M.B.
OdpovědětVymazat