Ve vlasech zeměkoule, vězí, znovu, bílé Slunce
Zapletlo se, drží v ruce zkamenělé stromy trnky
Jsou z výhně údolí, odkud troje mouchy uletěly
Brouci zatavili krunýře, a i když mravenci vzpláli
Stojím u jejich homole, letecké káry letí v nebi
Batole Měsíce bledne, jako vždy potratí plenky
Ultra tenký Pé Cé a stádo koz krmí pomeranči
Poslední saranče tančí na krok sun krok tango
Boky bonga ozvučí honky tonky tonfa uší fízla
Slyším fanfáry, hajtra trumpety jde jim k duhu
Cucám lízáto, cajdák čistí plíce, bláznům tykám
Termodynamikou stoupám k Bohu
Údolí smrti vlahne
Nikdo na parkovišti nebyl, jen cedule o zkamenělém lesu, pomalu jsme se posunuli v žáru odpoledne na dno údolí smrti, byli jsme bez vody a úplně vysátí stoupali k zapadajícímu Slunci kolem kamenných stromů a obřích kořenů jistě gigantických stromů k autu. Z kufru jsme vytáhli pomeranče a sáli život! Díky, Hel!, zapomněl jsem na kri kri, poškrábaly nám kopýtky kufr auta z půjčovny. M.B.
OdpovědětVymazat