Tam u řeky, s nóbl baráky nad valem, fouká
Lem štěstí, snad tady chodí i za školu, tehdy
Když nám podalo krabici eskyma od brzdaře
Nesli jsme ji přes mostek do Tróje a podávali
Ragbistům na hřišti, pokoušeli v protiproudu
Kajakáře, dost jsme fandili, jak dnes, tričkem
Zmrzliná, kupte ji, opatrně, je skoro rozteklá
Přivezli ji, rozbil se mi chlaďák, volám eSÓeS
Ach jo, říká dívka s krosnou a cigarety, pane?
Ne, dávno ne, hele, koupím tu bednu, jasan?
Rozdejte to a neprozraďte mě!, jasánek, šéfe
Šla a rozdává, šťastná, asi neskončí v manku
Takové je to krásné u té vody, a s vodou jezu
Skoro s ní vlezu do zdymadla, konec zvonec
Září končí, zoologická snad zazimuje zvířata
Tropical a pávi?, popoženou je z promenády
Jejich vějíř barev si nesu sebou domů
I vůni vody od přírody
A jak?, absolutně tak!
Kouzelná, krásná báseň... absolutně tak!
OdpovědětVymazatKrásný den, pane Bukovecký :-)
Hel.
Všechno je v dětství. Z té doby, už z puberty, si nesu sebou Malcao, chleba s hořčicí u stánku, Eskymo, družici, sex symbol Merynu, slečnu Krausů, byly 3, každá z jiné ulice, Vltavu, vodu života, můj kanál La Manche v Tróji. Pořád se tam vracím, nedovoleně tam parkuji, je to tam, kde spí duch místa. Děkuji, Hel, jedeme dál! M.B.
OdpovědětVymazat