Vleze do pokoje a zařídí si u mě hlavní stan
Jdem na zabijačku, očekává nás celý kmen
Na dvoře koňského ranče, sekají kus žebra
Bum, voní rum, krvavá polévka, ovar a jelito
Do besedy, praská led v rybníku, syčí nebe
Kde jsou ty časy, otvírají se bolestné brány
Ta a ten, jsou daleko, fotka, ve hloubi rámu
Všudypřítomné vrány se slétají, tajím dech
Vzdech vzpomínky, u krmelce stáda srnců
Běžím s čarodějnou lesklými sněhy, čaruje
Má čepici, andělské vlasy, vrazí sněhuláku
Mrkev do rypáku, uhlí do očí, točí se a točí
Strčí ruce do štuclu, jako porcelánová paní
Nemám zdání, co jsem ji tehdy řekl, snad
Zatanči, jsi tak pohanská, hezká ženská
Pojď, jdem se najíst, a chlapů tlapy
Ochrnuly, uviděli, třepe zmrazky
Bojí se o její řasy, blýskla zuby
Vyvalila z tuby ocel příboru
Knoflík kožichu, kus tepla
Pravda je pro zlost
A minulost
Bolí
Pachatel se vrací na místo činu. Tak jsem si připadal, když nás příbuzný pozval na zabijačku. Opatrně jsme se najedli a ti nejstarší jsme se odebrali besedovat! Na zabijaćku jsme chodili, už když jsme byli malí. Barbarský rituál, který nás vzrušovat již od mala. Vyprávěli jsme si o tom, v jedné chvíli jsem si vymýšlel. Jenom jednou a sám sebe jsem se přesvědćil. Páni, až se zas sejdeme, přiznám se! Jinak, báseň jsem napsal!
OdpovědětVymazat