Z Krakowského předměstí, v uličkách kolem
Zikmunda kličkovat mezi horkými kobylinci
Nechat se odmrštit pohledy kočích na kozlíku
Šlapat přes celé náměstí, úplně až do rohu
Myslet na plátna malířů, které si nekoupím
Měl jsem jít pěšky na Barbakan, dívat se jak
Simona strká nos do vrásek zvětralých cihel
Otáčí se na mě a ptá se: - Líbí se ti tu, pane? -
-Moc- říkám, škobrtnu, chytím se vystrašeně
Za ruce plné pih, zahlédnu, je to mžik, koryto
Řeky, nějak posunuté, písek mezi stromy
Měl jsem jít pěšky, ne jet tramvají po mostě
Kolem toho navinulého odéru vlezlého téru
Jít s modročervenými deštníky blonďatých žen
Ledabyle hozených přes záda na kožené šňůře
Zeptat se jich: - Kde jste sehnaly ty vlasy? -
A šlapat za utrženým jablkem jejich ramen
Měl jsem jít pěšky, rázovat kolem slepého
Harmonikáře, psa na krku hrdého Polska
Na téčku ulic Kapitulná a Rycerská sevřít
Krk dvouhlavého draka španělské kytary
Zout si boty, stát na kamení, počkat jestli
Snese můj pot, brnkat šanson a na chvilku
Vystřídat ženy v tak vykasaných sukních
Jak šlapou šlapat zelí evropské svobody
Polsko, reminiscence, udělalo ze mne autora! Genius loci, bydlel jsem v domě spisovatelů a psal o Čechách. V Krabici první pomoci jsem měl acylpyrin, 10 jednodolarových bankovek, nůž, notes, v pilotním kufru, foťák, prádlo jsem si tam koupil, někdy jsem sebou bral i kufříkový psací stroj a šlo se na to. Blues Tadeusze Nalepy, Kostel Stanislava Kostky, Bohorodička Ostrobramská. Varšava v letech 1981-1990. Neuvěřitelně jsem tam dobře viděl. Hezký den! M.B.
OdpovědětVymazat