Měsíc / text

Vlak měl zpoždění, z Kroměříže do Hulína je kousek, říká syn v telefonu, souhlasím. Už když jsem hnal auto po nájezdu na dálnici, vykukoval ze stodoly rozmazaných mraků malý zarudlý Měsíc. Pak když jsem na sjezdu otočil a sjel na okresku, byl cíněný a obrovský. S chutí jsem do něj vjel a v záři drahocenného stříbra mi ukázal drobení svých moří. Fascinující koupel byla v jeho miskách. Musel jsem ale uhnout k nádraží, vystoupit z auta, kde byl znovu zarudlý a malý, zalezl do selenu své usedlosti. Nádražní budovy zpatlané rekonstrukce žalovaly na šlendrián. V hale čekali rozhicovaní mladíci, poťukávali na dlaždice, a na němou muziku spustili rapp. Schoval jsem se před nimi do prázdné čekárny, seděl na studené plechové sedačce a chodil se tam na mě dívat opilý muž. Amplion drmolil příjezd rychlíku. Byl jsem rád, že přijede na první nástupiště, docela jsem se obával, že budu muset do podchodu. Sodíková záře znovu velkého Měsíce osvítila vlak. Syn vystoupil, pomohl partnerce. Objali jsme se. Zatím co jsme se dotýkali, parta rapperů se pokusila s křikem soupravu převrhnout, když se jim to nepodařilo, dráždili výpravčího, někteří nenastoupili, i když už zapískal. Pak se tam narvali, vlak jel, Měsíc svítil jim i nám na cestu, byl větší a větší, snad největší, jaký jsem kdy viděl