Na pokosené louce dnes hrají, o pohár hasiče
Černovlasá pěnice pohodí uzlem vlasů vraníka
Dýchá jak lokálka, předběhne vlastní nádheru
Pyšný chlap letí jak na péru, sepnutý dresem
Pak požárník s hadicí, prý polije tváře horečky
Sázím na něj, na bečky lýtek v kovářské obruči
Nevyhrál a odpolední fén přinesl silice borovic
Hýbal kaštany, i platany, na stolku teplalo pivo
Jdou děvčata, jejich divočí, rušilo čísi klimbání
Čeká, až přijde klekání, kytky zavoní ulicí léta
Za to může synovec a jejich sportovní hasičský spolek. Když jsme u něj na návštěvě, těším se, jak to válí. Jsou sice na dně mediálního zájmu, ale jejich přidaná hodnota dobrovolných hasičů z nich dělá i potřebné, ne jako předhození a rozmazlení frakci z čísla 11, hokejky apod., mainstrem je pomáhá nosit na rukou a v nosítkách, protože tyto posvátné krávy si neumí koupit ani lístek na tramvaj. M.B.
OdpovědětVymazat