Když černý pták klavíru odrážel v laku tajli divy
Slyšel jsem vivat, v jeskyni jeviště zpívat, tři cé
Přišel tenor, chvěla se sklíčka flitrů i hodinek
Byl mistr kalinek, čokoládou přetřel čáry runy
Pěkně praskly, úlomek překonal rychlost zvuku
Viděl jsem ženskou ruku, pěvkyni ve sluji duše
Snad z kuše střelila tóny, z měchu akordeonu
Syrovou balalajku, oči holky na baton rákosky
Spadl den po nosu, šílel per partes talon noci
Zdálo se, jde bosý po briliantu žhavého uhlíku
A truhlík piana, kde motýlky držely sílu struny
Kořeny života drněly zrcadlem času
Někdy, když mne někdo pozve na koncert vážné hudby, tak jdu. Někdy, jdu i sám. Vždy je to slavnostní, trochu nóbl, vždy mne to dostane. Nikdy to není zadarmo, nemyslím peníze. Vždy se něco stane. Podvědomí mne dostane. Zavede mne mezi hvězdy. Vzbudí intuici. Probudí syntax. Tančím transcendentální tango. Vidím neviditelné, musím se zdržet, abych neviděl druhému do hlavy. Vážná hudba je dar Vesmíru. Hezký den, Hel! M.B.
OdpovědětVymazat