Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

neděle 18. září 2016

Gigant

Růžice polévá za vodním příkopem kedlubny
Potomci Bulharů zaseli u Labe jejich semena 
Na konci cesty popohnali jezdci krásné koně
Klušou podél jezera a zastřihlé vrby na ofinu

Ohrnují nos na koninu, její odér, otisk podkov
A štika v tůni se tísní pod břehy něco si ulovit
Skrytá v Slunci, vítr víří vodu, je jak pusa ženy
Mám závrať, omotá mě s ní poklid srpku Luny

Zkusím ho ostřit, toulcem klinká klik brousku
Kousek ode mě leží dívka, směje se bronzem
Kvůli ní jdu do vody, kámen smočit a brousit
Silk, srp šplouchá, nejdu s ním do víru, jančí

Hladinou tančí, obouruč tlačím hranu stříbra
Na kotouč topolu, outlet olše baletek z opery
Kočují s piškoty, šponují hrudník, jednu jsem 
Vybral, nohy volavky, sukénka, ruce jak hadi

Loupá kedluben, je na slovo skoupá, a křišťál
Tři a třicet procent olova se ji v uších houpá
Zadoutná s očima jezera nad světové strany
Zapadám do nich a hledám ji se vším všudy

Zatím vypouštím první tempo pro telepaty
Dobrý den, hvězdo, jsem tady

Nechci být sám


1 komentář:

  1. Je to trochu těžší báseň, chtěla by trochu jinak poskládat, abych to neuměl přednášet lehce jenom já! Jinak, znovu autentický text z Konětop, nějak se mi tam líbí. Díky, že jste ji sem pohodila, slíbil jsem ji!
    Asi budu mí trochu víc práce na knize, zvolním v příspěvcích, díky za servis, nevím, jak vám to vrátím! Hel, Opatrujte se! M.B.

    OdpovědětVymazat