Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

neděle 12. června 2016

Za hradbou sněhu ležely sny

Vlnky bazénu smazaly žlutá péra texaských letadel
Nesmíš sám plavat! Můžeš se jen dívat ze sedadel!
Vypadni! Prý máte v Evropě ještě sníh? na hřích
Řekl lokaj a chladil si ruce suky z krystalků ledu 

Čučeli jsme na ekran: Lýtko Gauginovy Tahiťanky
Černoši jí nesli mamutí tanky zmrzlých kostek vody 
Chroupala je k hamburgeru, hryzala evoluční haldy 
Hledal jsem šupléru, abych jí v plenéru změřil faldy

Ale lokální Rádio Dallas šířilo prérií halas a zprávy
Vánice v Evropě zakryla slunce, silnice a kopce 
Nostalgie sevřela bránici, vykostila fádní dny Čech
Spěch dětství hrnul něhu, paměť po hradbách sněhu

Koně v postrojích táhli zvonky saní, párou z nozder 
Funěli na skleněné mouchy, poletovaly nad vesnicí
Na hřbitově draly jak peří slepicím olysalé stromy
Napadaly ploty, ozdobily výplety cukrovou vatou

V mátě udírny schovaly do komínu uzené a rybu
Hatla patla pekly placku, mokré gatě na litině tálu
Na háku přihřívaly z melty kávu i krupicovou kaši
Opřené o sosáky vázaly mašli nemilosrdnému času

Našel jsem je ve škvarkách reminiscence
V ajnclíku prosil Boha, aby sen nekončil

1 komentář:

  1. To vše mne napadlo a dostihlo na osídlené části Velké prérie. Skoro každé ráno, se zdálo, že Slunce zapálilo trávu. Dodnes se nemohu zbavit chutě návyku na jeho žár a trávy, obé mne překvapivě nutí vrátit se zpátky.

    OdpovědětVymazat