Uprostřed lánu, na horizontu omrzlého pole
Viděl jsem hráze řeky, zob kejváka havrana
Vleže, kyvadlo hvězdy, tětivu kolesa mlýna
Na horizontu, roh hojnosti, komusi rozdával
V Branické, civilní deště asfaltu kryly sněhy
Zněžnělí ptáci ryli do pevnosti baráků věže
Troufale bosí, šli věšet otěže zubatého klíče
Na ledové misky nebe, tyč kaligramů světla
Díval jsem se a prosil Boha
Abych je namaloval
Tehdy pršelo. Nezapomenu na amulet na dveřích ateliéru. Hlídal obyčejný zámek. Pršelo. Byl jsem celý promrzlý. V restauraci si dal čaj s rumem. Dýchal jsem aroma a zíral na rozteklá okna do ulice.
OdpovědětVymazat