Hřbitovem poletovaly listy zlatého deště
S větrem soupeřil o melodie harfy z túje
Plápol svíčky o krásné kapičky táhlé slzy
Neprůhledný stav, graciézní a nevidomý
Větřil tvarohové ateisty, prý ze Sodomy
S totemy a fetiši, rádiem Boha v batohu
Zhýčkaní civilizací doby obsadili hroby
A protože se k ní hlásili jezuité v civilu
Na rohu zdi louskali ořechy ve vzdoru
Vyčítavé vrány tvrdily muziku
Den jako vyšitý
Krák, krák
Je to každý rok. Na hřbitov mne naučila jezdit z města na vesnici matka. Černokostelecká silnice, někdy namrzlá, někdy v mlze, někdy v dešti. I velcí básníci básníci psali o hřbitovech. Pak přišla kutnohorská silnice, Zásmuky, Bečváry a Suchdol. Ploty pokreslila jinovatka. Bál jsem se jestli o tom napíšu, pokaždé jinak.
OdpovědětVymazat