Vlak

Každou sobotu jsem čekal až přijede láska. A přestože mě brněnské krásky v šortkách uchvacovaly a v recepci mě nosatá recepční lákala na brněnskou přehradu, zrovna jsem pouštěl svůj jednolůžkový za dvoulůžkový, bylo to v Grandhotelu, stále ještě prodchnutém První republikou, dožíval interiér, hotel je naproti nádraží, konečně dorazil vlak, bylo babí léto, dívka vyskočila v šatečkách, ukázala své hanácké nohy, vzal jsem ji kolem pasu a hajdy na kutě. V jednolůžkovém jsem měl klid zámecké zahrady v Kroměříži, ale v dvoulůžkovém, do ulice, švihal rachot civilizace a projíždějící tramvaj, která vždy zahýbala barákem, jako při zemětřesení.

A jednou, v Budapešti, když jsme jeli navštívit příbuzné, také se zahýbal barák, děti sebou mlely, říkám, nebojte, je to jen tramvaj, a když spadl obraz ze stěny a pořád se kýval lustr, zemětřesení to bylo.

A ještě jednou, V Taškentu, zase se hýbal barák, znovu jsem myslel na tramvaj, ale všude byl velký hluk, barák se už kýval, vyběhl jsem v pyžamu, bosý, v ruce kalhoty a boty. Země byla roztrhaná jako když se půlí chleba, chvěli jsme v parku a čekali až Gaia zchladne.

A ještě jednou, cestoval jsem lůžkovým vlakem, zrovna se mi zdálo, že jede tramvaj a houpe barákem, byl to však vlak, z lůžka jsem viděl nápis Leopoldov, bylo pět ráno, průvodčí mě nevzbudil, vyběhl jsem z kupé skoro nahý, musel ho vzbudit aby mě pustil a když jsem dopadl na štěrk, šel proti mně pár, muž nesl obří kufry a jeho zářivá žena pučela krásu do krásných šatů, zastavila se, kramflíčky jí hluboko zapadly do mezer šutrů, muž mě prosebně žádal očima abych ji pomohl, odhodil jsem svršky a bagáž, klekl si, zkrvavil kolena a pomalu jí vysouval boty ze sevření. Vlak už houkal, koleje se mi začaly houpat, spadl jsem na zem a dodnes tam ležím.