Trávy, jak vlasy vodnice, tekly z Kamenice do Universa
Našly pro hřeben místo v písku, bečely rovinou klikatice
Když ovce v mechu skály žvýkaly tuhu tužky Versatilky
Kolíkem pavučiny pilky, kámen desky klínového písma
Velkou kamennou knihu, slunce ve švenku vidělo zvenku
Pápěřím šenku komína řezalo světlé vlnky, vinty stalagmitu
Běžel jsem v keckách rýhou kaňonu a všechny krásy světa
Ticho potoka, zavřely hluk dálnice po kterém jsem přišel
Marně jsem hledal tektit, ale lidé kteří pekli křišťál v peci
Pohodili kdysi ve vodě barevné zbytky, tři kusy na ověsy
Schované pod kalichem hlohu, našel je mozek reflektoru
Lijáky luxů vpadly za Sumery, vyluštit necky hieroglyfu
A žena, co v grifu zvedla sukni, se začala brodit
Báseň mám v knize Bakelitové zvony. Kamenice a její sklářské písky. Úplně mne uchvátily i vodní trávy. Skály a bludné balvany. V jednom místě se zdálo, že říčka teče do kopce. Meandry a na loukách otavy.
OdpovědětVymazatKrása!