Na paletě louky trousily boule trávy semena
Vemena potoka tlačila květy do pletených řas
Na posedu, sen jako myslivec v raglánu číhal
Za okoralé brody, refrény proudu, poháněl čas
Kladívkem kdosi, klepal kosu, špalek pařezu
Na pažbě skály, nálety trhaly zvětralé zářezy
Sedláci sekali nářek úsvitu, do rýny ve svitu
Stíny břízy, házeli hlohu, jed blínu na oblohu
Břit zazvonil o lusk obelisk useklého slunce
Myšlenky ležely v trávě, sekáč je obsekal
Pořád ta Kamenice a louky, břízy, cestičky kolem nich, vůně borovic a hub. Hluboko, tak hluboko se dostaly do mysli, myslím na ně, na teplou vodu v rybníku, vážky drnkají o vodu, na čarabadlech suší sena. Den jako stvořený pro malíře, aby toto vše ztvárnil se zapadajícím se sluncem.
OdpovědětVymazat