Industriální trh Hané strašil peklem krize
Vole rudého slunce cikalo vize na tyč hada
Na páku studny, na zdi hřbitova zahřálo
Jed zimostrázu, fukar vezl po srázu večera
Žízeň ropného pole, sosák pumpy kloval
Kyvetou čáru příze, pletl srpkem Měsíce
Ženskou kokilu, v magnezitu žhavou krustu
Seděla malíři, jako busta do pavučin depozitu
Jedlá bedla na rámu kola, Berany berany duc
Na truc cucala email i nehet růžového prstu
Řád sponky negližé věšela za kovovou vestu
Poutník byl trop z té houpačky na košilce
Počkal jsem až se vyspí, zvedne šmrnc cetky
Opustí kůži taburetky, zdržel ji pod kaštany
V ruce sny, opratě na koně, bicykl z uhlíku
Prsty Yettiho strčil do štuclíku, našel v něm
Rubín v pasti třešně, vřeštil s holí majoretky
Ve slaném dešti, třeštil na kosmickém hřišti
A s věnci boků krásná tetka snědla fretku
Ogare, příště žádnou pletku, řekla, sáhla na
Tenze, plivla do dlaně sliz pecky, cvrnkal jsem
Po ní párou medu, aby brouček z kovu, znovu
Sloupnul penzum krovky, sednul si na Tonetku
Dobrý den, Moravo!
Tuto báseň jsem psal dlouho. Je to jedna z těch půlročních. Je z Bakelitových zvonů. Uchvacovala mne cesta na trh v Rožnově pod Radhoštěm. Jezdívali jsme brzy ráno. Jel jsem proti slunci. Vykouklo na Hostýnkem. Jel jsem z tropické noci do tropického rána. Ne a ne ji dopsat. Je to jedna z těch básní, které můžete psát celý život. M.B.
OdpovědětVymazat