Americké motory hořely od platinových svíček
Olysalé stromy ověsily houfy koulí starých vran
Kolona aut zvědavě klikla blik klik očních víček
Pod korunou stromů balil sbírku klestí hranostaj
Jel jsem v pruhu spolu s návnadou líného stáda
Pustil si do rádia kytaru kluka s mastnými vlasy
Aby v rauši rozlámal trsátko o cotton wool prérie
Policajt ukázal placku, hermelín spustil kašpara
Odsunul obzor poutače platinového trička džemu
Velká letadla táhla za sebou dým bílé čáry kódu
Tasil jsem Gé eS eM telefon a zažaloval si domů
Řekni mu, že jsi buran z Prahy, kdé domov můj!
Ale chlap mě pustil, jacísi výrostci rozječeli ticho
Pokusili se ujet autem po dvou kolech, něco lízli
Aby to slízli, zmačkl je šerif v sedle břichem koně
A fízl z hecu, střelil v hicu slunce, pytel obroku
Byl jsem sám na ten jejich sen
Tak to bylo v Americe. Tato báseň vznikla u bazénu, kam jsem se chodil zchladit. Pronásledovala mne příhoda, kdy policisté na koni, hlídali asi sběr tržeb, jen tak z hecu, zahnali chlápka ke zdi a vystřelili si vedle něj do pytle sena, či obroku. Pak když mně jiní zastavili, odpovídal jsem již vypěstovaným a zbytečným vzdorem. M.B.
OdpovědětVymazat