Měl jsem sen: Na Zámeckém náměstí, nedaleko Zikmunda, mezi
Barákem, kde jsem bydlel a flašinetářem s opičkou na rameni
Dozrál ořech, lidé kolem něho chodili, louskali sem tam spadané
Skořápky, poslouchali monotónní odrhovačku, smáli se a jak tak
Si povídali, všeobecně se shodli na tom, že ho pořádně otlučou
Omakaným bidlem: Babičko, proč máš tak velké oči? Ptám se
Simony, která si omotala hlavu šátkem a čekala na silné mužské
Až začnou mlátit do drsné vůně ještě nevyloupaných zelenáčů
Aby pak, tak jako podzim sbírala ručkou mezi listím na žulových
Kostkách, házela ořechy do košíku a sypala je do jutových pytlů
Pro elektromobil, který pak navozil úrodu na chodník před barák
Spisovatelů, parfumerii a brašnářství, kde ohromně hbité šikulky
Z přilehlých obchodů rozdávaly za symbolický úsměv jeden sáček
Zatímco česáči uklízeli náměstí hráběmi, utvořili jednu hromadu
Která až uschne, tak se zapálí a shoří jak perníkové touhy z medu
Mladičkému básníku, když vítr přihnal ulicí bič civilizace, faráře
Se suknicí, připomínal v chůzi ženu, černý kluzák práce, který si
Stoupnul k mikrofonu a za všechny co byli a jsou, milostivě řekl:
Viděl jsem v televizi mrtvé na Středním Východě, mistra světa
V šachu, remíza je také moudrost, amen za všechny duše, děti!
Takový jsem měl sen, chroupal ho v zubech, poznání bylo pryč
Flašinetář točil kličkou opilý valčík
Hledal jsem co bude dál
Varšava v předvečer velkých událostí. Cítil jsem se tam svobodný. Psal uvolněně, nevěděl jsem, že je to mé plodné období a nikdo mi neřekl, že básně umím.
OdpovědětVymazat