Zrovna u holých žeber klenby gotiky
Visely po mezikruží majzlíky havíře
Bachraté talíře baroka dělaly rotyku
Ve stlačeném světle Svaté Barbory
Na příběhu vděku malovaných oken
Rozhodily hrsti zvadlé repliky tolarů
A jak jim hliníková ražba zoxidovala
Tak i křupavá pizza od pravého Itala
Se s nimi nemohla nikdy určitě platit
Ani šajn zrcadla v cukrkandlu slunce
Protože uťaté uranové kosti Kostnice
Chrastily dráty o pravé punce groše
A při troše štěstí byly vidět
I handle logiky peněz
Ach, jo
Suchdol u Kutné Hory a elipsa území na kterém jsem se mohl pohybovat po celé své dětství zahrnovala přilehlé obce a Kutnou Horu. Ta byla jen za odměnu. Vyrůstal jsem u prarodičů. Pořád se vidím jak v létě čekám v oparu rozteklé asfaltky na autobus a vyhlíźím matku. Přijela až z Prahy. Stříhal jsem s ní potravinové lístky, měla uvázaný šátek na hlavě, šli jsme spolu na pole. Už tehdy jsem ji přednášel své parodie na texty revoluční písně. Smála se a vzala mne, pod jakousi nevěrohodnou záminkou do Kutné Hory na zmrzlinu. Prarodiče se vzpouzeli. Bylo potřeba jít na pole! Pro mne to bylo velkoměsto a i když jsem po svém vnímal šedou zónu režimu, historie a magie místa ji upozadily do nedůležitosti a zůstalo jen to krásné.
OdpovědětVymazat