Autor Milan Bukovecký

sobota 11. června 2016
Když jsem byl chlapec
Na Havraníku u rybníku trhal dědeček třešně
Myl mi ruce, když přistál na strom ÚeS balon
Vzal nůž na kytky a rozřezal plátno z hedvábí
Zakopal americká falza peněz i leták pod drn
Když jsem byl teen, velcí čekali Velkou válku
Matka má modré oči, tatínek také, sestry a já
Vypínač je z bakelitu, shořely stohy a agitátor
Vytáhl trumf, mandelinku, partyzány a potom
Nedělní televizi s farářem za okny prodavače
Eskymo, fotbal a krasobruslení z rádia, hokej
Oči čornyje, jako uhel, kamarádka matky, její
Vlasy, nohy, břicho, říkám jí Mír, jako komouši
Ona klečí před knězem, podává ji hostii, teď
Kabát má roztočený, koukám na ni z vrchu a
Omdlím, i farář, jdeme opiem makového pole
Zvedá se, i myšlenka, ta tenká linie, až vrata
Vzpomínek, když jsem byl chlapec
Zašla za roh
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Krásně napsaná báseň, pane Bukovecký.
OdpovědětVymazatNa třešně si také vzpomínám, bylo mi 5 roků, u babičky na samotě, na dvorku vzrostlý strom plný chutných sladkých plodů...
Díky, hezký den :-)
Pořád se to ke mně vrací. Doba, kterou jsem pochopil až dnes. Je to hold těm, kteří tu už nejsou. Všichni Ti mne formovali, všem těm se chci vyrovnat!
OdpovědětVymazatOpatrujte se!