Rozcapený frajeři kývají ulicí, hřeben v kapsách
Krápe jak z konve na kolaps hřbitovní fasády
Zacákané auto klouže v trapu chlívkem louže
Na refýži pluží nepřipravená dívka na šarádu
Jen vysoký podpatek jí vyklene krásný nárt
Poplašená úží oči na trable zamračené ulice
Hne pravou rukou do hlavice slídové tašky
Sáhne pro jakoby flašku dámského deštníku
Zmáčkne hmatník puntíku, rozsvítí jasné kytky
Stejně půvabné jako zbytky vaty jejích šatů
Ale frajeři jen znají hmaty jak s šutry čutat
Flinkají se rádi pod tučná futra průchodů
Podívají se na ní jen letmo a s mindráky
Vandráci, ani jí neseknou malou poklonu
Jdou jako každí jiní kloni v přísaze vojáka
Nastoupila, myslela, že jí zamávají duhou
Určitě si popletli jednu tramvaj s druhou
Ale frajeři počkají až z ní nebude trčet
Aby pak šli znovu na svoji dráhu frčet
Zakývat ulicí, strašit prázdné kulisy
A zaťaté pěsti jak jedovaté fíkusy
Umí s nimi dát pěknou mordu
Nenechávají oddychnout
Nevím kde báseň je, když tak je v jiném provedení. Nevím proč jsem se tak díval, bylo to u Masarykova nádraží, prohlížel jsem si výrostky, pořád jsem tam stál na chodníku, opakovaly se jejich malé exhibice, plaché performance, byli i trochu nebezpeční z nevědomosti. Měli štěstí že si jich nevšimla žádná domovnice ani pomocná stráž VB. M.B.
OdpovědětVymazat