Neměl jsem kam jít, utíkal fobii, lanovkou na Petřín a když mě vzala za ruku
Štítivě jsem uhnul, ze zdi spadl slepýš, celý zmatený jsem ucítil jeho zájem
Motal se po kamení, chtěl jsem poznat jeho magický chlad kůže, přenést ho
Do trávy, ale bál jsem se, že to není slepýš, udivila mě jeho neomylná intuice
A když jsem vyšlapal na rozhlednu, věž kmitala, rovněž se ohýbala jako had
Úplná středověká zbraň, prohnula se až k zemi, klidně jsem nastoupil do
Metače imaginace, vystřelil se, uletěl všemu, doleva nad všemi těmi mosty
Plachtil nad necky Negrelliho viaduktu, napravo nad všemi těmi jezy, až do
Kubismu Vyšehradské skály, zapnul si Walkman a patetický hlas ÁR EF JÚ
Vyšiloval diktátem Američanů Evropě, pobízel blábol jakéhosi faráře, mezitím
Železná vrata zajala parníky s turisty, cloumaly se v dřezu zdymadla a když pákou
Spustili výlevku, dojaly mě, jak se sunuly napěněné vodou, zvěčněné foťáky
Uletěl jsem, opustil magnetismus kýče, abych pak zmatený spadl do žlutého písku
Sroloval balon, zapálil oheň a na kus řeči pozval Saharu vyfintěnou mrazem
Že mě nevyzvednou jsem nepomyslel, stačí mít Exuperyho čutoru štěstí May day
A slyšet metronom vrtulníku, jak osvobozuje nárazy listů nekonečné ticho pouště
Myslel jsem, že rotor pohání ženské nohy, viděl frkající meče holeních kostí
Běžel jim vstříc písečnou roletou a v kožených sandálech nabíral marnost zlata
Začalo krápat, realita blesku šla naproti, černé mraky topily mé touhy, koupaly
Zapadající Slunce, chtěl jsem zkrotit neonové biče, kopnout do mikáda a jako
V aréně fotbalového stadionu dav zaječel válkou, kdosi mě srazil, zmuchlal tričko
Vyrval mindráky z očí, ohnal jsem se po něm a jako malé dítě hledal slast cukrové
Zdi, neměl jsem kam jít, zeď pořád stála
Psal jsem a nevěděl kudy kam. Ani v práci se mi nedařilo. Bylo léto. Syn v Americe. Hledal jsem Pohyblivý svátek a Fiestu Ernesta Hemingway. Měl jsem k dispozici Prahu a jeho mosty, malou Eifelovku. Myslím, že se mi zdařilo přetlačit špatnou neděli. M.B.
OdpovědětVymazat