Biograf

Měl jsem v pokoji okno, jak jinak
Přesto se z něho nedalo koukat, skákat
Nahýbat se, vidět na ulici, stát na římse

Něco neobvyklého jsem dělal s touhle tlustou 
Zdí, sedal si na postel, objal rukama nohy
A díval se skrz dvoumetrovou úzkou tubu

Až jsem měl dojem, že pobývám v kostele
Že mě zasáhl čas, musím jít a barevné iluze
Zalité do sklíček intarzie mi svítily na cestu

Klepu na vrata, obrovská kování dveří mě pohltí
Bez povšimnutí minu misku svěcené vody
Položím těžkou bundu na pult, hlavu dám do dlaní

Opatrně si kleknu na čas oleštěného dřeva, pokorně
Položím ruku na zmatené srdce, otevřu zpěvník a
Klenby chrámu mě přidusí tak, že jsem omdlel

Lavice skřípla, žádné avízo, hodinu jsem byl pryč
Potom čísi koleno vrzlo, ruplo mi v hlavě, mozek nařídil
Abych se probudil, otočil se po jakési ženě, tak mile

Milostivé, že asi ví všechno o životě, když mě mokrého
Přinesla ze svěcené vody, usmál jsem se na ni vděčně
Zvedl kamenná žebra střechy, uhladil dlaní strop

Šel pryč, po hradbách až do pokoje, otáčel se kolem 
Nikdo nikde, jen po hladině Wisly kráčel Ježíš
Volal jsem na něj: - Nepřehlédl jsi mě?- ani se neohlédl 

Sedl jsem si na postel, podíval se přes čiré sklo v rámu
Kdosi šel po malebné cestě a na široširém nebi zpovídal
Tuláky s károu, vezli zprávu pro samotného Boha 

Měl jsem v pokoji okno, jak jinak