Šel jsem k řece, po schodech dolů, k náplavce
Viděl otužilé plavce, uplavaly s nimi moje časy
Kdesi, v oparu mlhy šla si, katapultovala´s vlasy
Až do delty Neretvy, vzpomínám kluka cvoka
Šel za řasami, jak zrcadla ve Slunci, šajnilo listí
Tam nahoře, sonické oči družice, hlídaly v ústí
Zkusím to zaplašit, to ta melta v reminiscenci
Z dálky cítím známou vůni, letí s kusy vzduchu
Čekám ještě rty, konturu rtěnky, obrysy těla
Chci, aby ses chvěla, až přijdeš z konce mola
Seberu všechny ty vlasy, dám Ti je pod čepici
Z krabice starý chleba, hodíme labutím
Zrovna přistávají
Most přes Neretvu a sebevražedné skoky do louže tůně, Evropa a prázdninová léta, mír a ticho, turecká káva, subtropické ovoce,
OdpovědětVymazatSlunce a ženy za každým rohem, delta řeky a její kanály, tažní ptáci.
Paráda. M.B.