Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

neděle 20. listopadu 2016

Ameriko, poslouchám Tvé rádio

Vzpomínám, čekám na poště, držím zelené peníze
U stolku vstává dívka, vyplnila formulář pro verbíře
Jsem na řadě, pošťák se omluvil, srovnal si kravatu
Usmál se na Latinos, přednostně ji vzal, jo, žoldnéře
Za dveřmi tlačí horká prérie, chci jen kartu na telefon
Pohledy a známku do Evropy, padá tam sníh, Páni
Sebevražedně jdu cestou bez chodníků, pro ten dar 
Komunikace, Ej Tý and Tý, haló, bejby, říkám ženě
Dej mi tělo, včera byl hurikán, rozbil bankéřům skla 
Zrovna tiskli peníze, když odřel lak Kadilaku s rohy
Zapálil chudákům Pontiaky, buzíkům růžová Porše
Hele, viděl jsem hloupou holku, pošlou ji do války 
Hrůza, prosím Tě, řekni mi, co máš na sobě, hořím
Úplně shořím, než se dostanu k Tobě, hladím dolar 
Na cestu, nedám ho Číňanovi, ve fast fůdu, koupím
Cé déčko, kde bude všecko, poušť a rádio Dallas
Ameriko, všechny lodě k tobě plavou, září žoldáku
Mám kusy bodláku v guláši, galimatyáš z preclíku
Hloupě se ptám sám sebe, Žoldáku, krev za ropu?

Mami

1 komentář:

  1. Je to tak, jak jsem napsal. Úplně jsem ochrnul, když jsem zjistil, že se ta žena dá naverbovat. Bylo to tak civilní a normální, že jsem stál ohromený, nevěřící, neměl jsem co žvýkat, abych zahnal ďábla, venku svítilo texaské Slunce, listí lipek odráželo paprsky a prosilo, abych se nikdy s touto příhodou nesmířil!
    M.B.

    OdpovědětVymazat