Někdy člověk po něčem príma prahne
Něco jako únik, když ďábel vyndá oko
A v jednom mžiku muzika spustí grády
Tiráda se pověsí pod tryskáč rokenrolu
Jako alkohol mi zmuchlá tvář a posune
Mezistěny z vosku, bácnu se za trosky
Dar démona, trošku mám nohy z gumy
Už leze džin z lahve, ptá se, pane, jaké
Je přání, chceš koštnout lahev skotské
Sluho, tu kosu rosu si nech, vem berle
Jdeme k životu, není pozdě, musím říci
Tady, když buchnou špunty šampusu
Loď Vltavu opusem povleču, neuteče
A slzy nebe si každého najdou
Moc čtu filozofii o času a prostoru i trojjedinosti, plavu v tom a pak to tak dopadne. Můžou za to deštivé dny a čekání, až mi na konci měsíce Kucí vrátí, můj pozemský čas. M.B.
OdpovědětVymazat