Nový svět

Cí ve, některé vystrašené, otetují Cikáni kérkou
Ladí atak, být za dobře s dračí kuchyní Číňana
Doleva doprava, sedíme v ghettu potetovaných
Jíme mastnou Čínu se šlemy sperma do otroka
Vešly, pokérované míšenky, oči cílí jejich břicha
A zvědavé zimy na kopci hřbitova Benešova, jé
Netetovaní se diví, kam asi ten Svět jde, copak
Co to asi je, svrab teorie demokratického hnoje
Kampak si zajdem za bubnu elitářských tupců
Jejda, ještě vrazi v plášti, injekcí straší národ
Nová moc, nová řeč, že zpitomnělí byrokrati
Pro mne velci Haranti, lížou fašistům prdel
Šlapou po historii, která dala kus Evropy
Nám, pole a slovanské řeky, tu Prahu
Teď by ji blbci prodali dalšímu volu
Tlačí se k nám vřed kolonialisty
Staré zámecké schody poblil
A neuklidil, a neschne to
Jen smrdí

Tak, Andělíčku, můj strážníčku
Opatruj mi, mou dušičku
I jemu, bratranci

Josefu Kubínovi
In memoriam

8.3.2024

 

Naďa K. Krupská

Jedeme pro kuchaře z podzemí Lucerny, koukám, hele

Ty se fakt podobáš Leninovi, co s tím uděláš, seš mate

matik, nebo filozofik, fikáš holky, hladíš jejich vdolky, có

Nó, uteču s tím ksichtem a budu se prodávat v Americe

Co chceš víc, flák, přiletěl hrnec od tlouštíka, taky kudla

Bác, chlap velký jak kráva s mačetou v ruce na prasata

Zlomil Leninovi ruku, začal zpívat Kakalin, kakalin má já

Ohnu se, kopnu ho do kolena, zlomím nohu, dá mi ránu

Eště stojí, za to mu urvu ucho, spadne, personál, kouká

Satík funí, Leninova krev všude teče, vyrvu obvazy, byly

Pod hasičskou sekyrou, mastňák na ni čučí, obvazuji ho

Lenin má ruku v šátku, krev v očích, je tu nápomoc, v ní

Sní šéfova asistentka Naděžda o pomstě, jsem prý drzý

Umřel dědeček a nechtěla mne pustit z práce, nepřijdu

Naděždo Konstantinovno Krupská, pustím Tě, nebudeš

Mi tak říkat, jo, Naděž, hodila po mně knihu jízd, hajzle

A Lenin, ten utekl Komoušovi přes dráty, a já, já jsem

Začal psát knihu Dlouhý den a začal znovu číst

Karafiátovy broučky, abych se pak vyšvihnul

V ineditním sborníku s básní záchodová

Mísa, povídka a k tomu poezie

Sbohem Beatles a postel

Brigitte Bardot

Rusové u Brouk a Babka

Rusové u Brouk a Babka
Sanitka KQZ 54
Srpen 1968

HRA

Stojíme před cukránou, kde Dáda balí holku
Ta hlídá krámek, na ulici stráží hladový Ivan
Balí těžký kulomet, sbírá zbraň, zlo fičí pryč
Mix vojclů dál táhne za řeku, jeden mi ukáže
Fotku ženy, je bílá, brnká o sukni, má sivé oči
Neviděl ji dva roky, brečí, já jsem nechtěl, nó
Vím to, vytáhnu foukací harmoniku, hladím ji
Kouknu až tam dolů, kostel Antonín z Padovy
Foukám, až půjdu po cestě, kde růže vadnou
Dám mu svou zmrzlinu, řeknu, tak si běž, vole
A jdem s Dádou k Hotelu Belveder na housku
Auvejs, nebyl jsem 2 dny doma, vidět mamku
Mám pár kroků k bytu, nechci naříkat pravdu
Dady, pojď se mnou, ukážu sál, kdež se hraje
Rokenrol, jak se na něj hází loď, cídí se kytary
Letenské sady, vlahá noc a v řece chybí lodě
Potím se u dveří nemocnice Na Františku, vůl
Nechtěl nás vpustit, zas ta přidrzlá doktorka
Chceš vdolek, chechtá se, nabízí střik z lihu
Seš dochtor, ptá se Dády, jo, zase a znovu
Chtěl říci, přijde mi asi padák od Bolšána
Balíme, mám tu mrtvýho buřtíka, hlesla
Směji se, sekla, jeden přijďte, hoďte si
Člověk nikdy neví co přijde, sáhnu si
Jo, jdem zaparkovat na základnu
Hodíme, panna nebo orel, Dady
Ráno kupuji broskve na ulici
Jedu k mámě, beru domů
S Čabajkou i kytku
Volá Pětidečko
Šup KQZ 54
Na Karlák
Střílí se

Petr Brandl

V devět ráno jdu pastí Karlova mostu
Míjím tlusté policisty, měli by se postit
Útočí na ně přehršle ženského dotazu
Ptají se Italky, Valdštejn Galery? a fízli
Učí je, Bohém Čék, Petrus Brandl, gou
To Mén artis painte, gou him baj tu rivr
Adié, zajdu s nimi čekat frontu, dav šílí
Zavřu oči, hodím sen, čekám co přijde
Do hlavy vchází bratranec a jeho šarm
Je mi sedmnáct, řídí strýcovu chloubu
Renault cévé 4 klouže ve sněhu a ledu
Je mu 19, chlubí se, có?, bude mít dítě
Závidím, je voják, jeho holka, Madona
Strýc Picasso ji omaluje dle nové doby
Tak běžely roky, zvládl tranzistor raket
Jezdil je nabíjet v Ruské poušti a střílet
Jo, když bylo třeba, posloužil i Sametu
Hodil mu penzi, teď šel do nebes nahý
Zebe, přišel můj syn, mozek hodí koště
Kustodi nám otevřou dveře a vejdeme
Pobíhají tu ze školy děti, fešáčtí starci
Jejich načesané ženy spouští pohodu
Historie tak zoufale v obrazu tvrdne
Brandl nám zamával částí krásy
Jinak ho hlídala díra Vatikánu
Nás netřeba, vidíme dobře
Po jejich chuti nebude
Ani potopa

Džéz

Matka

Byl to kruh světla, které mne nutilo pobýt
Škrabat led z žulové desky na jejím hrobu
Teď je bez sněhu, letí vločky, není Ti zima?
Sté první narozky, věčná duše Mámy mlčí
Sestry, žena, vnučka, se schovaly do auta
Shoří svíce a měl bych se modlit, Bůh čeká
Koukám na její Túji, za ní naše pole a Hora
Kutná, rána, solar plexus, kříž nesu a holá
Hlava, mínus dvacet, farář nás neosahával
Vzpomínka, pořád mám pod matrací, Jana
Masaryka, rychle se modlím a lámu strach
Mé hlavní město, Já tam, i mí zachránci, jo
Mniši, moc vyděšení mi žehnají, máš holku
Rudí, moc primitýva, vokaž sem vobčanku
Nemám, je mi třináct, stop, budím se, reál
Jsem u stolu restaurace, krásné ženy sedí
Nádherná vnučka pozoruje stín historie
Všichni se dobře baví, jíme príma jídlo
A venku čeká to nejlepší
Mašíbli demokracie
Útisk útisků
Jo Mami
Jo!

 

Bezdomovec

Do průchodu z nemocnice k metru teče surová zima
Potupený švihák prodává týdeníky a zadáčo rozdává
Deník cintů občanům města, pískne si Havaj-Bombaj
Hele, já nechci, řeknu a odpálím se na schody metra
Až na Můstek koukám, jak si všichni klovou na chlívek
Telefonu, chvíli balí, nejdu s nimi, cíl, výtah Václaváku
Zas průchod, k tomu těžký pach, trnu s cizinci v šoku
Začal jsem se bát, že takhle dopadnu, válet se budu
Promrzlý najdu teplo a najdu ho na dlaždicích spoje
Vyvalení čekáme na kabinu, pach jsme vzali sebou
Vyrazím do mrazu, smrdím příchozím, broukám si
O mládí, o nevěstě, o cestě na Měsíc a boxingu
O kolotoči na Letné, Technickém muzeu a hlíně
Uhnětu z ní figuru Legitýme, děti a jejich děti
Zvěčním je, a s nimi, vytáhnu z trouby

Kolotoč štěstí na Letné
Dnes se mi o něm zdál sen
U staré hudební skříně
Mne probudil nádherný den
Ve snu jsem ještě chtěl zůstat
Zaměstnáním biletář

Jen já to, vím já to
Jak je krásné žít
Jen já to, vím já to
O čem budu snít
...
Nashledanou

Slunovrat

Na holém poli až v kopci, mrzne parta zvěře
Bůh zavřel dveře sněhu, s tím usínal, věřil si
A věděl z mých očí, že vše sobě nedomyslím
Chci zapřáhnout bryčku, a běžet podle saní
Oj, v korytě zimy už nevoní seno, chybí koně
Voj Luny mi škrábne blánu hrudě, budí saně
Dýchám a nervy svalu se vzepřou pánu noci
V hraběcím vaku chytím notu, ráno procitnu
Křesťanské krámy k tomu zapálí čadící svíci
Tmou rozcestí kráčí děvče na podivné cestě
Kampak jdeš, slepíš mi skoro nic než vjem
Vezmu papír, tužka vrže, namaluji srdce
Ty a Já sedíme na lavičce z Cedru
Je to něha, zpráva je náš dotek
Zítra až budeme lépe vidět
Půjde se cestou štěstí
Polibkem zvlhnem
Bůh se podívá
Jsem