Kocour

U malíře bydlela abstrakce a zrzavý kocour
Moše Šagalcov
V obýváku na otomanu vyhlížel Mistra a jeho exprese zmíněný tygroš
Když umělce navštívili Fauvisté, u nebe
pokoje mňoukla zmíněná šelma
Za moment se na Pavla Smolíka v křesle
snesla magie imaginace, a
Rákoskou na kubismus, společně upekli krásno malby v malbě
Potom přišli za uměním Surrealisté, popíjeli kávu, meditovali světlo
Vůně nápoje stoupala ke stropu a pára marně hledala na ploše vzhled
Dnes u malíře zůstala jen éra abstrakce  
Chagall zemřel na Paříž a Vitebsk
V rohu čekala zoufalá pohovka
Také jsem na ní poposedal
Někdy mě seknul a teď
U malíře Smolíka
Bloudí stesk

Most přes potok

Oblouk mostu, je jak pošta minulost
Běžím k třistaleté lípě, její staré kůře
Sama ve smogu sluneční elektrárny
Pes na vodítku hafá, lomcuje obojek
Srnky na horizontu blafují, pud zuří
Běžíme do ticha lesa, pavouci sjíždí
Kůň řehotá v ohradě, proti nám pes
Filípek táhne na šňůrce šik paničku
Ou vejs, sáhnu po něm a podám jej
Běžíme, schlemtáme z čutory vodu
Hezký děj, a doma, v zahradě dám
Harýk běž, je volno, přinese mi myš
Až shrabu listí, tlačil bag do Jámy a
Kyvadlo, sirka křísne, odměna vuřty
Přemítám o přírodě, egregoru, Bios
Noon sféra, Bio sféře, stát Plejády
Selhání je od akademické káry
Znovu ten most, teď orlice
Přiletěla všem ukázat
Co ulovila, och jé
Srdce balady
Ty křídla

Modlitba za Slunovrat

Bílý kocour jak mne skouk', sfoukla svíce
Otáčím se, kouř stoupá a černí mastí zeď
V oknu čpí Ďábel, strachy běžím do krytu
Sladím vhled, Swing, zafrkal kůň Démona
Beru Bibli, její vkus, maluji pakt na sloupy
Mou Mou vpadne do bunkru, samé knihy
Soap, kartáč, voda na pihy manželky, aha
Samé majetky, píšu do kroniky, je tu válka
Na cestě je zatmění Slunce, a světová éra
Elektromagnetika na akru plazmy z drápu
Rupl hák vibrace, jak palice kukuřice, rub
A líc stříbrného dolaru mě svádí antigeny
V rozcestí nevěští, kudy a kam jít na most
Crossroad, kytara, pihy ženy, černé vlasy
Hraju, copak atomizace anatomie
Její autonomní projev, no
Tak jo, heteronomie
Z Gangu čtyř
Go home

Lochneska

Třeští řetěz parfému nic víc a moře
Loďka hloupá a chlad čáry balvanu
Sůl z mísy vody, sliz očí chobotnice
Mrak písku nesl vítr ze Sahary a víc
Když zlomil větev tamaryšku, vidím
Roklí skály vyletí příšera z pohádky
Zbrousí asfalt u noh ženy s kytarou
Ochrní a její magnetismus instinktu
Nebojím se, i když je voják utažený
Páskem, v ruce drží kafe bzučí med
A chce to hned, abych ječel baladu
Otoč se a otoč, nemáš podprsenku
Ou, zvu Tě na flám na tomhle kopci
Múzo sekám, mám ten roentgen, au
Jo, začínáme, pane jo, voda chlístá
Rým jsem chystal, houpá v drátech
Padám do Tvých očí, klou, k loučím
Zpívej, dívko v ořechu a medu
Zapal svíce, ou, vlní Ti plíce
Blues

Nestalo se, co by se stát nemělo

Pes štěká do údolí, prskají žetony hvězdy
Kráska se zdráhá o klůcek prádla z Jitony
Strčím patronu do signální pistole a prásk
Dík, volám do nebe, pod ním hranice ega
Vášeň a slast, skousnul jsem drát hranice
Jsme bosí, kostelní zvon taje, je čas času
Paf, padají diamanty, ležíme s nimi na poli
Kohout dálí budí, hafan a plazma vstávájí
Zvolání, opojí nás skleněný vír Slunce
Zvedám se, dívka v mé ruce pruží
Její bravůrní elektrika poběží
U potoka myjeme srdce
Chemie zas bude
Zpráva příště

Mokrá garáž

Ženu nevolejte, má toho plné kecky, hlídá pandemii
Kapito, shodím telefon, jdu do obří garáže pro auto
Bruslím pod světly stínu Světa až za dvacáté luxory
Míjím první lampu, leknu se, cosi se za mnou plouží
A až předejde, ve stínu strachu stojím u pantu louže
Pak stín vzadu vpřed mete, myká hedvábí myšlenky
Skorem spadnu na mamutí plech pixle, i tudy vteče
Migá kmitá vizí, zpátky ni krok, klame, plouží vkleče
Lekal Albín z Ingolstatu, šmrnc káry z nucené práce
Bublá mu motor, podezřelý, copak asi bělouš vybalí
Couvám pod dvacátý druhý flek, stín mizí, Albí soší
Tlačím nárazník do betonu, pak ten ksicht hledám
Trhám roušku kolaborantů, slabá vzpoura otroka
Koukám, je vidět pavučinou padat big pavouka
Polikám slinu, takový je doma pod pianinem
Přestanu se bát, vyzvednu ženu ze špitálu
Sem tam se mihne nemocný Svět
Ptám se jaképak to bude v létě
Božská už jde

 

Přízraky

 Ještě projdu zahradu, i když tlačí čas

Znovu to Slunce, hustá tráva, křupne

Ořech skořápky, nehty loupám mozek

Drtím ho ozuby, kopřiva pálí, lesk listí

Řítím se na Prahu, její pulz, čáru řeky

Levý břeh Vltavy, ó jé, šustí Meluzíny

Podvečer metou strach do ulic, cítím

Pryč jsou vibrace a švunk průjmu vlní

Zabírá náplavku, plive šeď do secese

Tmavnou staré domy a komín paláce

Nikde smích, chybí ovace, a nakonec 

Jde kráska takhle po zebře, zvrtne se

Hádám, kdy a kde a kdo se zhroutí

A nebude se na co koukat