Železniční most
20-22.8.1969
Žádný vtip, vyneseme ji do první etáže špitálu
Obří maštale, třikrát třicet postelí, tři paravány
Nic víc, monstrum elity pro přežití starých žen
Z okolí Vyšehradu, horký srpen, žádný vzduch
Vyděšený si stěžuji, nevětráte, nemůžu koukat
Jak si chladí břicha, pojď pomoc, žádá sanitář
Odtlačit horní díl do stráně, dole vstupní bránu
Středověk, zubí se bezzubý muž, co v městě?
Něco se stane, budou střílet, den psychopatů
Rodili jsme i na Náplavce, kroky od porodnice
Pokaždé jsme skončili u Bezejmenného, pořád
To železo, nechám zde saniťáka, ať hlídá strop
Fakt brutál, jen pro koně, jdu na most, dívat se
Švunká už vlak, zkusím jít po druhé straně, jak
Za Němců, plivu do vody za štěstí žen na Slupi
Pojedu znovu, z horka dne, v noci, rudá milice
Vede světlem ulice mladé kluky, pach strachu
Musí zvedat ruce, ulicí jedou tanky, dechovka
Na Tyláku, kryje ampliony střelbu do barikády
Ježíši Kriste, a v hospodě u Fleků, exnul satík
On a jeho parta, bojovali alkoholy za svobodu
Na Františku, u vchodu, leží mrtví bez papírů
Personál příjmu chirurgie si předem zadělává
Těsto pomsty, profesně si neškrtnou v práci
Berou přednostně zbité mladé chlápky
Jedu na most se i za ně modlit
KáQZet 54, sanitkou
Minulost, vrací se a vrací, některé dny nejdou vymazat! Začal jsem chodit Prahou, okamžitě mne osloví. Je neuvěřitelné co si člověk vybaví.
OdpovědětVymazatHel, trochu postrádám Vaše texty. Měly by být osvobuzující. Nebojte se jich. Je to jako chůze v podmáčené trávě louky. Drny zhoupnou, člověk se bojí, že propadne do blat, ale jde a jde!
Hezký den!
Milan Bukobecký
Děkuji, pane Bukovecký, za podporu a snad i zájem. Vaše slova jsou plná vůle, energie, a také jsou krásnou poetickou pobídkou. Ale nějak se mi teď nechce psát. Svůj příběh jsem, myslím, vypověděla. Nechce se mi pokračovat. Možná, ráda bych jinak, třeba časem něco vymyslím. Děkuji Vám, ze srdce, je príma vědět, že mě jistíte, mám ráda Vaše komentáře pod mými texty. A i tady s pokorou pročítám.
VymazatMoc děkuji! :-)
Helena
Vážená paní Heleno,
OdpovědětVymazatfajn, jestli chcete, můžete to tady svalit, v zásadě, nebude mi to až tak vadit, nejste nepřítel, jste přítel!
Poznámka: psaní je boj! Nebudu zde rozepisovat anabáze a úskalí, která mne při tom provázejí. Některá jsou tak dramatická, že šlo i o život. Teprve až teď, jsem rozpoznal, o čem je řeč. Nebyl to boj s biblickou civilizací, ale s jejím rozpoznáním. Už od mala jsem viděl svět obrazovým viděním, jeho sekvencemi. Už od mala jsem bojoval s egregoriálním prostředím rodiny a nevědomky se snažil osud změnit. Teprve až teď, na prahu stáří, vím, o čem to je.
Tak tedy, s dovolením: dobře, únava ze psaní, zklamání, ale, nic není zadarmo, už jste psavec, teď podle Vás, konec a basta. Poradím, napsala jste povídku, je celá, celičká, hezky zkomponovaná, až na nějaké chybky z neznalosti podnikatelského prostředí a zákonitostí, jedna. Kupte si knihu „Jak napsat dobrý scénář“ (Syd Field) a šprtejte, pak scénář napište (nebude, můžu půjčit). Není to sice zázrak (ta kniha) česká škola z šedesátých let je lepší (skripta nelze sehnat) ale pomůže Vám to se orientovat, a udusí Vaši uměleckou krizi. Na internetu si najděte šablonu pro psaní evropského scénáře, pro Vás to bude hračka, případně si stáhněte příklad scénáře a podle něj jeďte. Budete to psát měsíce a můžete s tím někam jít. Vás přijmou, nebudou se bát, tak jako mne!
Doslov: myslím, že máte obrazové vidění, jste vizionářka, zvítězíte!
Hezký den!
Milan Bukovecký
Vážený pane Bukovecký, díky moc, rozumím, chcete mne povzbudit, není však třeba :-) Nechce se mi psát teď, prostě nechce, vše důležité, co se týká mne, jsem vypověděla, dál už bych se jenom opakovala. Není to tedy o únavě ze psaní, ani zklamání!
VymazatSvět nezměním, co mohu, tak jedině vyprávět ještě o vlastních představách či nadějích. Nevím, jestli to má nějakého smyslu, snad někdy trochu ano, ale je to jen víra. Psala jsem na svém blogu v komentáři nebo kde, chci si teď spíše hodně číst, učit se, nechat se inspirovat vědou, je hodně věcí, které mne zajímají - samozřejmě, jen co dokážu porozumět - a případně poté s pomocí fantazie znovu psát, ale měl by v mém psaní být kus něčeho, čemu bych i já věřila, snaha dotknout ani ne snad pravdy jako spíše právě Naděje, kterou zmiňuji... těžko se mi vysvětluje.
Takže, pane Bukovecký, prosím, nestrachujte se o mne, nemám důvod k pláči, více se směji!
Mohu-li, prosím, zaujalo mne a nevím, co myslíte tím, že jsem napsala "povídku" - nejsem si vědoma, jaký text máte konkrétně na mysli? Snad Plyšovou planetu, prosím? Pokud právě tu, bylo to pro mne zvláštní období, po několik týdnů, při psaní jsem s textem místy doslova splývala. Je pravdou, po nějaké době jsem se čtením měla trochu problém, některé pasáže považuji místy za obtížnější. Možná se časem k Plyšové planetě vrátím, většinou pak dělávám úpravy, ale tady nevím. V tuto chvíli text považuji za hotový, je stopou v čase jednoho nevýznamného života.
Moc Vám děkuji, pane Bukovecký. Jste laskavý!
Krásný den :-)
Hel.
Přeji vše nejlepší, určitě si to zasloužíte. Všechnu svou energii musíte věnovat sama sobě. Respektuji to a nebudu dále tlačit a rozjímat. Upřímně, myslím, že jste se rozdávala až až, sebe nevyjímám.
OdpovědětVymazatTaké mám plán, je v osobní rovině, věřím v něj, jsem dobře naladěn.
Hezký den, hezké dny, opatrujte se!
Milan Bukovecký
Vážený pane Bukovecký,
Vymazatsrdečně děkuji, jste mým spojencem, vím to, vnímám tak. Přeji Vám vše dobré. S uveřejňováním Vašich básní a textů nekončím, jedině že byste sám si přál. Budu se však objevovat zřejmě velmi nepravidelně, potřebuji čas... za sebe, nic nekončím, jen v tuto chvíli nikam nespěchám, a jsem zvědavá na příští :-)
Děkuji za vše, srdečně :-) A opatrujte se!! :-)
Hel.