Čtyři roční období jsou dar od Boha a léto je závrať. V hlubokém lese se tají dech. Hledáme rodiče, kteří nás tam nechali. Praská větvička. Bojíme se. Málokdy, se dá v takovém lese přespat, málokdy jsou noci tak teplé. Chtělo by to listnáče, asi břízy, u nich kupky sena, lehnout si na jednu z nich a koukat do Vesmíru. Ráno pak pozvolna vlézt do rybníka, plavat po teplé bláně hladiny na druhý břeh, hledat tam ženy, jedna by se mohla náhodně koupat v mušli tůně, ale to už je luxus pro malíře z Jistebnice, chtít, aby tam ještě zůstala a my se dívali, jak jednoho z nás k ní na korkovém tácku pošle
Rybník, už do něj vklouznu a plavu, je v tom kus štěstí, je o rozdávání, myšlenky kloužou po hladině, nepřestávám je posílat na druhý břeh.
OdpovědětVymazatM.B.