Andalo
2017
V obří rokli, v ní závoj mlhy táhne bílou tmu
Je jak vdova, když hodí rukavičku do hrobu
Šípy Slunce ji usuší slzu, víčko zvedne řasy
Odjíždí pohřební vozy, dovezly v rakvi zimu
Hory, muzika kamení ticha, uvnitř zahučely
Setřásly zbytek sněhu, lesk ježatice stromů
Sedláku domů nadělí z matrice alpské louky
Člověk pak vidí brouky, jak tlačí jedlou kouli
Orel ohlídá křídly lesk křídy kamení zahrad
A jdou-li nálady do nálady z blízkosti jara
Stopy letadla už jančí s modřinou ráje
Prstýnky z kyslíku pospájí motor
Technosféra lapá po vzduchu
Vrací se trapem na zem
Den za dnem obráží
Tají odraz času
Obrazy kráčí
Já jsem
Tondale
OdpovědětVymazatObří rokle a závoj mlhy v ní táhne bílou tmu
Jako vdova sundá rukavici a hodí ji k hrobu
Zvedá oči a paprsek Slunce vždy osuší slzu
Kol jedou pohřební vozy, v rakvi vezou zimu
A hory, muzika kamení ticha, uvnitř zabzučí
Setřese zbytek sněhu, třpyt ježatice stromů
Sedláku domů nadělí rozkvetlé alpské louky
A člověk už vidí brouky jak tlačí jedlou kouli
Náhorní plošina tlačí jedince, ať v sedlu pojí
Orel hlídá křídly lesk bledi kamení zahrad
Jdu z nálady do nálady s blízkostí jara
Stopy letadla si jančí v modři ráje
Motor kreslí prstýnky z kyslíku
Technosféra jde na vzduch
Vracím se trapem na zem
Den za dnem obrážím
Taj odrazu času
Jde obraz