Námět
Motto: V poli stojí strašák,
nebojte se, avšak?
Únor 1948
Je zima. Lidé převratu už tahají za šňůry.
Klem Vyžkow, předseda vlády a marxista, či zmatený tockysta, brzy řekne Klemensovi, hele, puč mi beranici, přeci nebudu dělat revoluci v klobouku.
Agent Fíra odposlouchává Eduena Regenta II., ví kde je osobní stráž, co upeče paní Hannah,
čeká se, až přijde k diktátorovi marxistický nepřítel Jeho Excellence Princ a budou taktizovat na planině poloviny jejich bitevního pole,
pak udavač Fíra vše nahlásí do Kremniku a Klemovi, co Ti dva upekli.
Přesto všechno, Klem Vyžkow láká Prince na místo Regenta III., i když ví, že řídící akce sehnal banán, aby uklouzl v okně Černíncova paláce.
A negramotným dejte pět nábojů v sumce, ať udělají revoluci, nařizuje plánovač Khominformy.
Také Azijská liška, Taganský Bej Gosudar a jeho pětihvězdičkoví geronti nespí,
už dávno vypustili Matrjošky na Východoojropyjské satelity.
Cestovatelé Manzelka a Sigimund visí s Tatrou 87 někde v Belgijovu Bekongu.
Přemýšlí, jestli na ně čekají lopaty a krumpáče, a do betonu zahodí svou inteligenci.
Konstruktér jejich auta, Jens Hledwinka, sedí v báni.
Čest
práci!
Provincie Žiži
Vypravěč
Žižané alias Žebraví, žijí 10 let v dlouhém stínu Mníchoňské Dohody z roku 1938, kdy její aktéři Ďáďa Gíbler, Belito Mazzolini, Newill Schemberly a Eduardí Devadijé, nechali v předpokoji jisté Bavoriánské stodoly čekat žižské zástupce na výsledek.
Verdikt nechutnal, sofort předat Elemenům Hinlajnland, část území provincie Žiži, a to ve stylu o nás bez nás, a ani po deseti letech, dvě spřátelené velmoci nedokázali prohlásit své jednání o Žiži za zradu, a k tomuto vydat následnou aklamaci:
omlouváme se Žebraví, vezměte pergamen, napište 12 nul a před ně 20 až 50,
je to náhrada za válku a utrpení, také aby dějiny nepokračovaly ve hře Podupaná demokracie a Žiži se nerozpadla pod kopyty marxistů, řízených potomky Bavoriánského podzemí.
Ergo:
Vypravěč
Po žulových kostkách Matky Měst provincie Žiži moc aut nejezdí. Vozy, které Žižané měli, ve válce rozebrali na kousky, aby Elemenům ukázali nepojízdné kastle. Po válce je mnozí nedokázali oživit. Chyběli součástky do motorů, dynama, rozdělovače, pumpy, karburátory a jiné. Zalili je do sádla a možná je někteří i snědli.
Kdo si ulici běžně užívá, a rozvalena v Tatře 87 je, úřednická smetánka znovu nastolené, ale zjevně skomírající davo-elitářské společnosti, jejíž restrikční orgány ozbrojené moci revolučně ovládají místní marxisté.
Dříve vozy používala okupantská byrokracie Klikyháků, tajná policie, i zrádci Žižské protektorátní vlády. Úžasné auto, ve kterém pořád čpí zažehlený mix citronové kolínské, odér zhyzděných pederastů a pedofilů země stahovačů mrtvol.
Jeho Excellence Princ se vozí v zapůjčeném Kadilaku z majetku Národní banky. K dispozici má dva, jeden je červený. To má za to, že si odmítl sednout do obří dvanáctiválcové káry, válečné kořisti po protektorovi. Tatru 87 nikdo nenabídl.
Šofér Jeho Excellence právě zastavil u zbořené radnice, vzkaz Elemenů, že se někdy vrátí.
Princ vyprskne:
Sráči, ale teď tu startují další hajzli, uvidí se, jestli tady bude step a mužik na koni! Vsadím se, že ne, a jestli jo, tak dřív než do mne vrazí rudý vlak, tak na Kadilak dám nový lak.
Vypravěč
Vystupuje z auta, rozhlíží se, kostely a paláce Starého náměstí, užívá si je,
ohlíží se po nich, jde do obchodu Čapkovo železářství.
Vypravěč
Jeho Excellence Princ trochu vtipkuje u pultu železářství, kupuje srp a kladivo.
Čapek
Co s tím budete dělat, Excellence?
Jeho Excellence
Ále, pane Čapek, asi tak, mám to na to, že kdyby mi chtěl někdo vzít mé rudé přesvědčení, tak bych si srp vrazil do slovanského břicha a kladivem ho snýtoval k míše.
Čapek
Děte!, směje se a uklání
Vypravěč
Čapek neví, že Jeho Excellence Princ jede na hrob za Tatíčkem Regentem I. posekat kolem rovu trávu a postěžovat si na diktátora Eduena Regenta II.,
chce tam již poněkolikáté zpochybnit Eduenův sen Ojropyjská unie, bude to i o tom, že neomaleně zneužívá Princovu vleklou indispozici z nemoci a rozhoduje mnohdy bez něj, také že Princ, ač nerad, se přesně řídí jeho pokyny a v Big Able a jinde hlasuje s Tagančany, ale nikdy si neodpustí zesměšnit jejich diplomaty drsným vtipem.
Také musí pozvracet předsedu vlády, rudého Klem Vyžkowa, a jeho teo-marxistický spolek v tajném paktu s Tagančany.
Vesnice Lada a její hřbitov
Vypravěč
Jeho Excellence Princ seká trávu na ježka a mluví k hrobu.
Princ
Papá, tak jsem byl dnes na zámku a hned po obědě v oboře, vždycky mi tu naloží lahůdky, nacpu se a pěkně mi to zamíchá žaludek, a jako pokaždé, když si nevím nějak rady, tak, či jinak, jdu tam,
Ty víš kam, ptával ses, kampak, kampak, já šel na záchod mezi stromy, uvelebit se na mech, miluji to tam, je to tak přírodní a původní, prohlížím si barák a stráže, jsem schovaný pod větví, myslím o ničem, koukám do blba.
Začal jsem s tím za Eduena, to, když mne cvičil na diplomata, tehdy jsi ještě tvrdě vládnul, promiň, za laskavého dohledu Galiiánských Gnostiků,
a když Raška ten jejich drzý nárok, něco jako dluh za konstituční republiku, hiluminátským ptákům cvaknul z rozpočtu, stejně ho jejich marxisti odpráskli, tak jako následníka trůnu císařství Mariánského sloupu, byla to stejná parta zabijáků z údolí permanentní revoluce.
A už od tehdy jsem si dřepnul a kadil, celé ty roky co jsem sedával na bobku a přemýšlel o tom, do čeho všeho jsme vstoupili.
Papá, někdy jsem hledal lopuch, a vymyslel, že bych klidně snesl i turecký záchod, nebyly by hemoroidy, nemusel bych strkat zadek do zorané hlíny, řeknu Ti,
ve městě je pěknej bordel. Klem Vyžkow je možná chytřejší než Eduen, jeho marxistická parta žízní po krvi a převratu, ví, že v demokracii prohrají volby, proto tak šílí a tlačí nás, ještě ke všemu naši liberálové myslí, vystoupíme z vlády, tupouni nechápou, že v ní musí vydržet za každou cenu, jedině tak rudý bejci příští jaro prohrají.
Také Tvůj Eduen, asi snědl moc hliníku, někdy uvažuje zatraceně ztraceně, prý nadčasově, tvrdí, deal s nimi je na podání ruky, topí se v téhle utopii, mám ho rád, Papá, je super technokrat a geniální právník, ale, lavíruje v ďáblově noře, řekl jsi mi, ať jsem s ním, a i on to chce, tak jsem s ním jedna lajna, ale asi mu uteču, je mi k ničemu bejt zednář, hračka na 29 prioritě, co mám dělat, když zhlouplí Komanči Roswell a maršál Mike z Atlantických republik, minelu Bej Gosudara na Grymu sežrali, a nás mu prodali,
ještě ke všemu bolševik Bej Gosudar z Taganky má problém s pohrobky permanentní revoluce, teo-marxisty Lenan-Tockyj, a s marx-levouny z Big Wall, oba proudy tlačí do další války, možná se to i jemu líbí, Atlantici demobilizovali, myslí, máme bombu, ale Bej Gosudar má 5 milionů mužů ve zbrani,
a co já, Princ z teritoria Provincie Žebravých?, velcí hlupouni mně v Big Able nepřijali,
zkusím ještě Kedlubnu Churche, cha chá, Khominterna jim asi cinkla v jejich demokracii volby, chápeš?, v zemi, kde ještě pořád Slunce nikdy nezapadá,
řeknu mu, že stejně jako já, strčil hlavu davu do huby a čouhají jen nohy, jako bonus poradím, co má dělat s tou jeho inkontinencí, a aby neházel kvůli tomu zubní protézou na zeď,
Papá, možná je to poslední pláč, přesto to zkusím, škoda že legionáři zestárli a prořídli, marxisti by dostali do držky, bojím se o sestry, musí pryč, také přítelkyně Barcia Heavenporte, jakmile to spadne, rychle sbalí a odjede, chci si ji vzít za ženu, tady nebo tam, jedno kde, ještě dovětek, odpověď si nech na příště, promysli to, napadají mne různé konotace,
prý jsi zaplatil atentát na Lenana?, a to je vše, ještě Ti zazpívám od Lašlera Žiži krásné, Žiži mé, teda, řeknu Ti, ten taky dopad'!
Lašler
Vypravěč
V našich životech se vyskytují lidé, kteří obohatili svým rozumem a schopnostmi, nejen vysoké kultury. Můžeme říci, že jedním z nich byl i Lašler. V hlubokém obdivu sledujeme jeho zápas o důstojné místo ve společnosti.
Muž, který se z chudých poměrů dokázal vyšvihnout na vrchol popularity a jako vlastenec a bard Žižů, byl za okupace nezaslouženě internován do koncentračního tábora. Nebyl sám, který za svou a naši pravdu, zemřel. Nespravedlivý osud, skoro na prahu stáří, vypovídá o zradě a beznaději. Jako jediný dar si mohl vzít do nebe písničky, které zlidověly.
Mohla za to jeho vůle a pracovitost, umanutost a všestrannost, disciplíny, se kterými vstoupil do rozporů a prázdna krátkého století, aby přesvědčil i salónní intelektuály o své velikosti. Velký plebejec, vědom si své síly umělce, která jakoby vyrostla na poli, jim přesvědčivě utekl do budoucnosti, kde se jejich snobské náhrobky již dávno začaly drolit, zatímco miliony posluchačů mu zůstali.
Tento, uhrančivý Pepa Řepa ze Zlíchova, byl u všeho. Kdy vznikla regentská republika, kdy zanikla, jak se dělá němý a zvukový film, kabaret, co je to Národní divadlo, Černý pátek na burze, krize, mobilizace, okupace a Mattumahausen, kde věčný zpěvák skončil umrzlý v kádi vody.
Komu z nás se „poštěstilo“, být v takové přízni okupanta, odmítnout poslední krajíc chleba, umírat a dívat se na schody kamenolomu, prý Žiži uličku, kde běsnili stahovači mrtvol. A my, nyní, tváří v tvář příchodu tranzistorového věku a dalších křivd všech křivd, si křivdu připomínáme.
Víme, že nám jako příklad statečnosti pomůže. Stačí poodhrnout balast naší doby, vzepřít se a uchopit téma národního sebeuvědomění. Pak už tančíme, v kosmické stopě velkého předka, pomyslný valčík. Za zvuků nesmrtelné muziky, držíme v náručí ženy, které jsou a byly, vždy při tom. Nemůžeme se splést, když se ženám a jeho písním obdivujeme. Je to obvyklé, je to tradice, je to povinnost a Lašler, nám k tomu zpívá: Ta naše písnička žižská, ta je tak blízká, tak hezká …
Mattumahausen.
Obraz:
Poštovní letadlo a jeho letecký pohled na mandalu koncentračního tábora. Komando kápů a dozorců tlačí skupinu zbídačelých vězňů, i polonahého a omrzlého Lašlera na poslední cestě.
Vypravěč
Před několika dny se vrátil z Drachnachžďan od soudu. Drze si ho vynutil. Když už zemřít, jakože jistě, tak je aspoň podráždit. Smysl pro preciznost elemenských vrahů zapracovala.
Přijeli pro něj hinlajnlandští Klikyháci z Matky Měst. Černí taťkové nařídili a kápové zařídili, aby ho muklové umyli a oblékli, oni podepsali propustku, a těšili se, až se vrátí, že ho zmlátí.
U soudu prohrál, přesto si to užíval. Vraceli se zpátky. Hinlajnlandští uměli jeho písničky, divili se, co jakože a tak, zpívali s ním zlidovělé fláky, uvolnili pouta.
Pak ho s nehnutými tvářemi odevzdali klikyháckým strážným v práci, skoro dobromyslným tvářím vesničanů z Maria Fary.
Večeře páně
Vypravěč
Nedokonalá formace vězňů míjí dráty elektrického plotu, visí na nich sežehlí muklové sebevrazi. Zpěvák se otáčí, vidí zeď nářků, kde Klikyháci mučí vězně, očima zabírá i vstupní bránu, po její pravé straně stojí do naha svlečení nově příchozí.
Červenolící sadisté ho vláčí umřít do koupelny, vězni tak říkají vražednému přístěnku, kde stojí obří kádě s vodou.
Před konstrukcí stavby ho nechají ležet, je viditelně neschopný pohybu. Jeho koncentráčnický přítel se přitočí a nepozorovaně přistrčí kousek chleba, pláče, když mu pochoutku Lašler vrátí, celý udivený utíká z dohledu vrahů, kroutí hlavou, bard nechce chléb.
Lašler – hrdě a k nikomu
Už ho nebudu potřebovat, možná někomu zachrání život!
Smrtka s kosou přihlíží, vyčítá.
Ty jsi tedy žid, nevzal sis chleba a nedal Bohu předkožku!
Lašler
Kdysi jsem s Bohem mluvil, říkal, že mi promíjí, a teprve teď, konečně, za Elemenů, dám svou krev.
Vypravěč
Vězni jdou na smrt. Katani již předem každého z nich tetují číslem na prsou, je shodné, s listem úmrtním. Zelné hlávky, směje se sadistům Lašler, když mu vypalují číslice poslední cesty, značkujete nás jako krávy, Smrtka kývá a užívá si jeho trápení.
Vůbec se nevzpírá, když ho vtlačí do vody, ostatní vězni křičí, vzpouzejí se dozorcům, jsou biti. Lašler si užívá poslední chvíle vědomí, upíná se ke vzpomínce, volá: maminko.
Dozorci laškují s nešťastníky, bijí je holí, pokřikují na ně.
Lašler
Lepší je jít do hrobu umytý, než si hrát na parašutistu.
Vypravěč
Myslí tím schody zvané Žiži ulička, na kopci je pod ní propast, do které vězně sráží. K tomu mdlý a bezmocný Anděl pozoruje řádění a smích Klikyháků.
Bard se topí. Jedno kápo posluhuje sadistům, s některými vězni si rovněž pohrává, předvádí se uslintaným páníčkům, oběti tlačí pod vodu. Dojde i na Lašlera, mlátí ho do hlavy, slintá z posledních okamžiků, jeho života. Zpěvák je zvláštně šťastný. Svou smrt už dávno viděl. Mluví k sobě, přikazuje si, budu důstojný, nemůžou mě dostat. Smrt i anděl tomu přihlíží. Maminka zpívá píseň Sony Boy. Ó Bože, mami.
Škraloupy ledu na hladině kádě neomylně naznačují, že v noci bude velký mráz. I tady, uprostřed masomlýnku říjí svou úchylností elemenský smysl pro pořádek. Než ho nabalzamují, jak říkají katani, myslí tím umrznutí a potažení těla tenkou vrstvou ledu, hra se jim moc líbí, oběť z kádě vytáhnou, a nechají ležet na holé zemi, ještě ji polévají a polévají, ve své zvířecí chuti ví, že někteří z nich pořád žijí i po jejich očistné lázni, takové mukly musí svázat,
jsou jak djadja Rasputin, chrchlají strážci smíchem, kašlou po šluku cigaret, mají je umazané od krve, pečlivě, znovu a znovu zlijí lidské trosky mrazivou vodou, mlátí je a mlátí, pochvalují si, jak na ně tupě zírá obloha, netečnou krásou hvězd.
Lašler je pořád v kádi, hlavu má nad hladinou, ve vteřině se mu vrací kus jeho života, vidí ho zezadu skrz naskrz.
Benátské zrcadlo.
Lašler k sobě
Zdenka se odstěhovala ke mně. Nejdříve jsem se dovolil bratra, jestli může, chránil ji, bydlela s ním. Pak už jsem se jen mohl dívat, jak sedí na židli po Barbra Pankl, a krášlí se u benátského zrcadla.
Zdenka
Běž něco koupit k snědku.
Lašler
Šel jsem do koloniálu pana Peloucha, jak jednoduché, jsem u něj v podnájmu a nakupuji u něj, k jeho sestře chodím na hodiny zpěvu, bydlí na Baště.
Pelouch
Prý podvádíte, sestra mi říkala, že neumíte noty. Nesmíte to zneužívat, protože je slepá. Slíbil jsem ji, že Vám domluvím, a abych nezapomněl, máte z dráhy dopis, na nádraží je Vaše auto.
Vypravěč
Běží zbrkle zpátky, Zdenka se pořád krášlí, on namaže housky máslem a džemem.
Lašler
Jedu vyzvednout auto, půjdeš se mnou? Objednal jsem si v mosazném provedení automobil Ford T z výstavy v Paříži, rok 1912, svezu Tě miláčku.
Vypravěč
Byl netrpělivý, stálo ho skoro všechny peníze, ještě si půjčil, ji to viditelně nezajímalo, nakrucovala se před zrcadlem.
Zdenka
Opravdu na židli co sedím, seděla Barbra Pankl, i to zrcadlo je po ní?, i ten stolek Adamova dřeva s hanbatou scénou?, a co ta bichle o stroji času, tu také psala?
Lašler
Drahoušku, rychle, spisovatelka paní Pankl, židle i zrcadlo, ano, je to po ní, stolek je po madame de Pompadour, jak vidíš, jsou tam i erotické scény, rukopis je matematika Klána, originál o Wayback machine, mohli bychom jít?
Vypravěč
Auto bylo na seřaďovacím nádraží Horšovice, muselská strana. Nádražní zaměstnanci s úžasem sledovali Zdenčinu figuru a deštníček. Měla ho proti slunci. Když se zeptal, kde auťák je, přestali okukovat krásku a mohli se přetrhnout ochotou.
Opatrně, volal, vůz je Tin Lizzie zvaný Lízinka, někdy i Kraksna, pomalu ji po prknech svezli. Pak začali s prohlížením, chtěli se projet. Benzinu bylo v nádrži dost, pyšně je vozil, mezitím přátelská Zdenka s muži rozmlouvala, skoro přestal mít z auta radost.
Po předváděčce mířili domů, kluci na ulici pohvizdovali, běželi s vozem. Jeli se staženou střechou, projížděli celou Matku Měst, plachtili po Lucemburském mostě, horem až na Vzletnou, zaparkovali u pana Peloucha ve Vinařské. Zdena byla rozrušená, nechal ji na Vzletňanské pláni chvíli řídit, maličko ji naučil bratr.
Zaprášení ohřáli vodu a vlezli do barelu. Její nebývalá vášeň ho upozornila na skutečnost, že když ji bude pomalu učit řídit, dostanou se až do nebe. Rychle si připomněl rukopis Wayback machine ze stolku Madame de Pompadour. Musí jej přečíst a nabiflovat se, jak líčit nástrahy na Svět a zakázané ovoce jejího těla.
Někdo klepe a utrhne krásné rozjímání. Je to pan Pelouch, připomíná parkování. Prý sehnal přístřešek, říká se mu garáž.
Zdenka
Půjdu s Tebou drahý, řekla a posadila se za volant.
Vypravěč
Díval se na oba své majetky, celý roztoužený vzal za kliku a zatočil motorem. Žkrng, žkrng, udělal motor, uvelebil se vedle řidičky, a když zastavila u cukrárny, koupila po dvou kopečkách vanilkovou zmrzlinu. Lízali chladivou lahůdku, smáli se, aby pak jeli horkem červencového dne, který se ani plachtou závratě nikdy nevrátí.
Schody do nebe
Holá, nebe, už mi jebe, z těch ptáků z koncentráku
Nevím, kdy flák svině se zjeví a pověsí mě na háku
Do prdele, to je život, nejsem hračka, nemám čáku
Co je k věci, čí je čí mé tělo, duše, tlampač zlo ječí
Žije svou lež, Svět drží améba, dá plesnivý chleba
Už mě nebaví mé úvahy, nohy, volím labyrint smrti
Box s děsy, vše mně bolí, beru ručník, od co je Ti
Hlas volá, konec kola, bájí o vítězství s Elemenci
Jsme tak tencí, blinkám hrůzu, otvírá se brána
Bože, Múzy, Vaše mléko
Jsem poslední
Mami
Bej Gosudar
Reál: ROSCHOW - ves středisková, stát TAGANKA, léto 1947, citadela KREMNIK.
Akt první: ulice HERBAT
Vypravěč
Jeho Excellence Princ obdržela od Beje Gosudara z Taganky, pozvánku na klekátko, v Kremniku se bude jednat o pšenici, zřejmě i o Marsalovu plánu pro Ojropyji, a vůbec, pěkná jebačka to bude, navíc, Klem Vyžkow se delegaci hned v počátku záhadně ztratil, přestože za diktátorem přiletěli spolu, prý, „jen na slovíčko“!
Jeho Excellence jde pěšky po ulici Herbat. Přemluvil stráže, doprovází ho snad až rota Gosudarových baltských střelců, pyšně s nimi prochází Herbatem, chmýří z topolů mu vklouzne do kapsy košile s krátkými rukávy, šťastně si pobrukuje:
„ Ech Búchněm, ech Búchněm, eéééeéj Búchněm“
Chce, ani neví proč,
potkat islámské fundamentalisty, tak jemné a nebezpečné,
poslouchat pravoslavné nacionalisty, jak přerývavě přednáší básně,
opovážlivé sochaře prodávat svého tyrana na hromadě mrtvol,
slyšet taganskou trumpetu hrát neworleánský džez, „Oči čornyje, kak Kalifornyje“,
lízat dobrou zmrzlinu,
vidět pouliční malíře jak zastaví čas,
posadit se jim do křesílka a čekat, až na á trojce vyroste jeho profil,
chce potkat krásné Taganťanky, bílé, vnímavé, v nových šatech, s novými partnery, možná baletky, prohlížet si je jak jdou, nohu přes nohu, v drahých svetrech, s krky jak svíce, obdivovat jejich pomalé úsměvy, k zešílení dlouhé řasy, sivé oči,
míjí jen ženy v mantlech, řidičky tramvají a autobusů, zednice,
Herbat je prázdný, bez emocí, až k metru.
Akt druhý: KREMNIK
Vypravěč
Jeho Excellence Princ vstoupí nejistě na rudý kámen náměstí, ví, že ho čeká Bej Gosudar, val fanatismu říjí, vítr ofoukává rudé fangle, začíná ho bolet břicho.
Bolí v ten samý den, kdy teo-marxisti pustí z vězení Savelije Tomise, kamaráda otce autora, oba zavřeli v roce 1939 do lágru, měsíce trávili v kobce, den co den si lehali se Savelijem na podlahu, hřáli se na saku, přikrytí kabátem. Tátu pustili dřív, díky Eduenově smlouvě s Bejem Gosudarem.
Jeho Excellence Princ a osobní strážce stojí vedle neznámého muže, který se domáhá vstupu do areálu Kremniku, Gosudarovy gorily občana odsouvají, jednají se strážnými, Ti váhavě vpustí občana před početnou kamarilou, člověk se hne.
Jeho Excellence si uvědomí, chlápek jde, tak jako on, za Babou Jagou, bez Mařenky a marcipánu, za ohradu, pokydanou rumělkou.
Další strážný
„ Kam jdeš? Ptá se muže dvoumetrový strážný, natáhne ruku po jeho papírech. Princi se zdá, že krematorium Kremniku čeká i na něj, a pod roštem už hoří červené dřevo.
Druhý strážný
„ Máš propustku?“ ptá se druhý strážný, člověk podává kartičku.
Jeho Excellence Princ jde pomalu za ním. Gorily se baví, dozorčí služby je postrkují pořád někam dolů. Ze suterénu táhne mdlý pach holínek, pot, vydýchaný vzduch. Strach prolétá hlavou.
Také muži odér zamotá hlavu a koncentrák VULAG mu vteče do nohavic.
Chlap se podělá.
ECH, BÚCHNĚM, CELÝCH MILION MRTVÝCH A DALŠÍ, TEČE PO JEHO LÝTKÁCH, KLOUŽE PO SCHODECH DOLŮ, VYPADANÉ OČI Z DŮLKŮ HOPKAJÍ JAK PINGPONGOVÝ MÍČEK.
Třetí strážný
„ Pojď sem!“ říká postiženému strážný, strká ho do místnosti, pomáhá mu svléci
znečistěné prádlo, vede ho do sprch. Když se umyje, jiný strážný podává v něčem jako konfekce oblečení, boty a ponožky. Správnou velikost vybírá z nacpaných regálů. Jeho Excellence se diví, hystericky pochechtává, sahá si na přívěšek, medailónek MATKY BOŽÍ OSTROBRAMSKÉ.
Jeho Excellence Princ
„ Co je to tady? Jak se to jmenuje?“ ptá se udiveně.
Třetí strážný
„ Srací komnata, Excellence, tady se každej posere. Buď dyž de tam, nebo dyž de zpátky,“ cedí mezi zuby strážný a teče mu z nohavic.
Vypravěč
Princ nechápavě zadržuje dech, sahá do kapsičky košile, vytáhne na dlaň chmýříčko, foukne, pápěří pluje vzduchem. Uvědomí si, že postává se strážci jen proto, aby měl strach. Muž panikaří, utíká, velitel stráže volá kancelář Beje Gosudara.
„ Nechte posraného být. Vezměte jiného.“ Nařizuje příkazník a ukazuje palcem nahoru.
Vypravěč
Hlídací roboti zvedají závory, strážci otevírají muži tlamu draka a pak, když už je útěkář venku, běží a vzdaluje se, Jeho Excellence Princ je šťastná, oddychne si, nic se mu nestalo. Neví, že muž už ví, co má dělat, ani se nestaví doma, raději upaluje na hřbitov, pořídit si hrob.
Konečně jsou na konci. Jeho Excelence si přeje dopřát před audiencí, osvěžení, servis předpokoje je perfektní a rozsáhlý, pošle asistenta pro necesér a oblečení. Také gorily se uvolní, pijí čaj, Princ zná postup, že i on musí pít přes kostku cukru v zubech, veka s kaviárem chutná trochu mdle ale povzbudivě, chce se mu milovat ženu.
Je čas na přípravu, cítí v zádech inteligenci Žižů, jejich technickou zralost a cenu, má zkušenost diplomata, cenné známosti ve světě a Spojených národech.
Ale Bej Gosudar chodí po zemi, kde leží asijská lstivost, vyhrál 40 letou válku, ví, že s Žižany, nemůže prohrát.
Znovu ten čas, přidruží se zbytek delegace, společně jdou k němu tak trochu jak na pohřeb, diví se, proti nim vedou strážci jiného občana, plouží se po slyšení u Beje Gosudara, je celý pokálený.
Princ štítivě zmáčkne nos a vejde do místnosti plné zlata a ebenu. Hlavou mu bleskne Nověděvčij hřbitov, zvědavě se tam byl podívat, pohřebiště je zejména rudé elity, spíše pevnost, patologicky tichá, klidná.
Akt třetí: NOVĚDĚVČIJ HŘBITOV
Skočí mu do hlavy Tchajkovského hrob a autorova hudba. Uvnitř neudržovaného a zrezavělého altánu je skladiště nářadí pro dělníky.
Jeho Excellence Princ nevěřícně kouká, když z něj vychází baletka, Vaja Maja Vliseckaja.
Muzika spouští Labutí jezero.
Vaja Maja Vliseckaja tančí po písečných pěšinách mezi hroby.
Alejemi mrtvých maršálů.
Alejemi básníků a špionů.
Do oáz pohřbených generací vládnoucího klanu.
Kolem zvětralé cihlové stěny vzducholodě s gondolou a schránkami mrtvých.
Mramorový Žaljapin v životní velikosti tomu všemu přihlíží, sedí v křesle na svém hrobu, kouří a zpívá.
Také vdovy maršálů nemarní a na prodloužených kartáčích, drhnou mýdlovou vodou obří busty svých mrtvých manželů.
Jeho Excellence se diví, a zbytečně rozporuje, proč se musí jednat ve 3 v noci, neví, že je to u vládce normální, navíc, dnes večer se Bej Gosudar modlí u hrobu své ženy, přemítá, jestli to byl on, kdo ji zabil, dívá se na jehlan zasazený do dutého válce v zemi, nechtěl, aby přečuhoval, špička je v rovině se zemí, sedívá na něčem podobném autobusové sedačce, je sám, strážci couvli k čtyři metry vysoké zdi, otočeni zády potichu brumlají píseň, Ech Búchněm, a do nekonečna, Ruliku.
Akt čtvrtý: jednací místnost KREMNIKU.
Vypravěč
Jeho Excellence Princ postupuje podle diplomatického protokolu, otvírá desky Obchodní smlouvy na obilí a po úvodu si neodpustí bonmot!
Jeho Excellence
Generalissime, můžete nám říci, proč máte poblíž kanceláře zeď začerněnou šíleným množstvím přilepených komárů, přitom nikoho neobtěžují, jsou jen tam?
Bej Gosudar
Princi, sám nevím, fakt že tam jsou každé léto, je rarita, byla tu i předtím než jsem nastoupil, ale, Excelence, k věci, smlouva není tak důležitá, důležitý je Marsalův plán, který jste dojednal, nám se to nelíbí.
Jeho Excellence
Generalissime, mám pro Vás osobní dopis Eduena, Regenta II, dovolte, abych ho přečetl. Je tam vysvětleno vše!
Bej Gosudar
Není třeba, už jsem ho četl.
Vypravěč
Bej hodí na stůl kopii. Jeho Excellence Princ zkoprní, zmrtví celá delegace, Princ lavíruje.
Jeho Excellence
Vláda provincie Žiži se usnesla, že to tak má být, sám jste potvrdil, že můžeme jít svou cestou, je přeci evidentní, že tíhneme historicky k Vaší velké zemi, není žádná obava o změnu postoje vlády a lidu, jsme Vám vděčni za osvobození.
Bej Gosudar-oponuje
Máte se mnou problém, Princi, nenecháme se ostrouhat Marsal plánem.
Nepřistoupíme na to, aby se strýček Samohýl v Žiži roztahoval.
Jeho Excellence
Generalissime, jsme připraveni řešit pouze problém obchodu s obilím, nic víc! K ostatnímu nemáme od vlády mandát. Předpokládám, že Vám jde i o světové okultní židovské centrum v Praze. Jistě chápete, že za to nás nelze vinit, ani mýtus historie. Můžeme se zeptat na jejich názor, co na to oni a k tomu Vás přizvat.
Jinak, Generalissime, každých padesát let dochází v kulturách k neovladatelnému pnutí masy lidí, pak je místní svět na hranici války a strachu, momentálně jsme v tom my, a způsob, jak zacházíte s naší státností, nemá logiku, ani sílu argumentu, navíc, tento osud může potkat klidně i Vaši zemi. Berte prosím v úvahu, že u nás, Na Starém městě, jsou druhé dveře do Jeruzaléma.
Vypravěč
Bej Gosudar nesežehl Prince zabijáckým pohledem, jen vstal od stolu, máchne pravou paží, že odchází a usmívá se.
Bej Gosudar
Počkáme, až se zítra Vaše vláda vyjádří k mému požadavku, vlastně už dnes, a Princi, nechal jsem Vám dopravit do vládního hotelu klavír, možná trochu zapřemýšlíte o tom, kdo vyhrál válku, a kdo má vidle v ruce,
jak vidíte, i tady mám klavír, i zde je k dispozici, asi teď hrát nebudete, určitě chcete čas na přemítání, máte ho, zdá se, že nemá chuť na kulturu ani Vaše suita, chybí Váš předseda vlády Klem Vyžkow, nevíte kde je?, nevadí, snad to podepíšeme.
Vypravěč
Konečně se objeví Klem Vyžkow a odvádí rozčilenou a poníženou Jeho Excellenci Prince k vozidlům, ta už ví, že dokument bude muset podepsat.
Svítá, delegace odjíždí do vládních apartmánů poblíž KREMNIKU. Princ shání alkohol, hraje na klavír blues, zpívá oči čornyje, kak Kalifornie, oči zgůčije, oči sýnyje, leskne se víko klavíru, vidí v něm dokument zrady, a na kolébce pijáku, otisk jeho podpisu!
Ladská obora
Barcia Heavenporte
Jaký byl Bej Gosudar?,
Princ
Příjemný, momentálně jsem jeho milá rohožka, roztomile přes ní překračuje, někdy si o mne drhne boty, dáme piknik?, víš, že mi zazpíval i Ruliku, On a já jsme pohoda, i když od nich fouká na Ojropyji mráz a strach, jedou tam ve dvou kanálech, v domácím je ještě loutkovodič, v druhém sedle se nechtěně veze, i když na špičce.
To Marx-tockystická parta invazně táhne podél něj provaz bez ohledu na jeho bolševismus, on sám si pořád myslí, že je Napoleon Bonaparte, ještě ke všemu ve vzduchu smrdí jejich atomová bomba, a zdá se, obě party se perou o knoflík.
Bombu nadělila formace Big Wall, paradox, vše Ti povím, až budeme na střelnici, začne dlouhá hra o něčem, a něco Ti řeknu,
je to geniální fízl, vzal jsem Tě sem, abych na něj zapomněl, budeme střílet něco, co není k snědku, jsou to asfaltoví holubi, možná keramičtí, sice nesnáším zbraně, ale tohle je vášeň, bude se Ti to líbit, i když za plotem zas páchne střelný prach, představ si,
naši marxouni dokonce chtěli, abych si od nich vzal kolt na osobní ochranu, kolikrát jsem se zaobíral myšlenkou, že mne zabijí, kolikrát jsem na 100% věděl, že mně podříznou, teď si snad myslí, že se sám zastřelím, nebo setnu, aby pak mohli plkat, jaký jsem byl neuróza, tak jsem si ten revolver vzal.
Barcia
Neuhýbej Princi, jaký byl?,
Princ
Barčo, šel jsem se podívat na ten jejich taganský hřbitov, měl Tě v kapse bundy, byla jsi na osahání, hladil Ti tělo.
Co tam máš?, obořil se na mne slovanský strážný s tatarskou tváří.
Buráky a cigára!, směju se, pakaži, nařídil strážný, sáhnul mi do kapsy, dosáhl až na Tebe, plesknul jsem ho přes prsty, vrčel:
aj, krásná ženščina, cedil mezi zuby, ou ua va, okatá, vysoká, měkká a nohatá, jaká je asi svlíknutá?
Barcia
Dost kecko, kde máš řidiče a bodyguarda, kdepak asi jsou, Princi, a co je to za auťák?, kým je kára vlastněná, je jak kapka deště, kastle z hliníku, vlastně je krásná a divoká, vidím, jak ji plácáš po prdelce, nestydíš se?, obočí má žraločí, držíš v ruce trumfy hochu, jsem zmatena, jak Alenka v říši divů.
Princ
Tak, tak, za zrcadlem budeme sami, bejby, křivé je za plotem, je tu jen lesní správce, u něj spíme, musí nahazovat asfaltové talíře, jeho žena Ti bude nabíjet, zůstaneme pouze na střelnici, nikde jinde se nic nestřílí, pak se vykoupeme v rybníce, oni připraví jídlo, čokoládičku dají na polštář, ochladí šampaňské.
Barcia z hluboka dýchá
Řekni, co je to za auto?, vypadá jak reptilián, má jazyk ďábla, ploutev a žebra, lehce škrábou mřížky, má ocas jako žralok, oči rejnoka, určitě se s tím nedají loupat brambory?
Princ
Ne, nedají, svatá prostoto, v Asii mají rukavice ze žraločí kůže, s nimi je škrabou, někdy tam snad pojedu, možná někomu řeknu, když ne, tak chlápkovi od japonského Císaře a rejnok, ten je určitě sexy. Vidělas někdy, když se v zajetí připlácne na sklo akvária?, nemůžeš oči od toho odtrhnout, neseš si to sebou celý život, nevím, možná je to jen mužský pohled.
Střelnice
Vypravěč
V otevřené polní skříni jsou opřeny pušky a krabice patron, správce brokovnice zlomí, rozdá mošny plné nábojů, dvojici podá zbraň a vede střelce na palpost.
Barcia vzrušeně
Na koho střílíme Princi?
Princ
Nejdříve to bude marxismus a jeho konec v nedohlednu, jejich revoluční pakt s Big Wall a společné finanční Hinternacionálno.
Barcia
Malá hop, ječím štěstím!
Princ
Velká hop, střílím na pěticípou zář hvězdy Taganky.
Vypravěč
Princ bystře stočí hlaveň za unikajícím talířem.
Princ
Picám stejnou hvězdu Hiluminátů a reakcionáře Marxe!
Barcia ječí
Jeho dav zabíjel krále, picej tu panující shodu, anarchii a beznaděj, jejich
donátory-banky, co teď?
Princ
Střílíme peníze, čistě koncentrovanou moc a středobod světa.
Vypravěč
Barcia si mne rameno, gestikuluje.
Princ
Paní správcová, ukažte paní Heavenportové, jak se pažba vtlačí do ramene, aby nebolelo, neboť to teprve začíná.
Barcia šeptá
Prima, teď už vím jak na to! Měla jsem orgasmus z toho vzrušení, bylo to, jako když jsem se učila jezdit autem, jsem tak rozhozená, že bych to zkusila i na těch žebrech auta, pěkně zkazky komentuješ, je tu krásně, jak na Florindě, magické léto.
Princ se usmívá a vyzvídá
Barčo, aby na mne ještě zbylo?
Barcia
Neboj, á, Velká hop!
Princ
Střílíme Galiiánskou revoluci, kde zednářští revolucionáři s davem zabíjeli krále, aby se Bohové Mamonna mohli neslyšně zmocnit jejich identity systému, a otevřít si cestu k říši moci peněz, stali se jedním z mála, kdo má privilegium razit mince a nejen pro jejich pobavení, tito Gnostici stvořili fyzické peníze, které jsou nečasové, kolují k udržení iluze a fikce. Byli to Bohové Mamonna, kteří zapnuli mašinu se zákonným kurzem, kdy peníze produkují peníze a jejich stroj má v zubech všechny hodnoty světa v oběhu.
Barcia
Je toho na mne moc. Střílej!
Princ
Malá hop. Skolím Ti tu moc a picám moc peněz, jejich mašinu na peníze, taky Marxe a jeho kamufláž revoluce spojenou s Bankéři.
Vypravěč
Ticho prostoru, Barcia dýchá, má červené tváře, Princ dýchá, má červené tváře, správce se usmívá, paní správcová je růžolící.
Barcia
Dost, dost, dost, jak to bude trvat dlouho, Princi? Co ten Gosudar?
Princ
Heavenportová, totální moc, jakou má Bej Gosudar na Tagance, je mocí jednoznačnou, nadřazenou,
stát je on, chápe jen sám sebe a jeho mocenský nárok, je na stejném politickém poli, ve světě možná napodobitelný, teď neporazitelný, zejména,
když polopitomí Atlantici, vědomi si své technologické nadřazenosti, úplně přehlíží, že i Tagančani ukradli elemenské vědce s vynálezy, aby jejich draci vyklidili Beji Gosudarovi dobyté evropské pole,
a jeho legibus absolutus se pomalu rozvaluje v Žiži, jedni čumí, jak umí a oni neumí, řeknu ti, co bych si myslel JÁ, kdybych byl ještě DÍTĚ, zahrajeme si na to?:
Barcia
Jo!
Princ
Jsem tedy dítě, malý Princ, a marxista trochu tockysta Klem Vyžkow mluví na tribuně, dav šílí stejně jak Gíblerovi nacionální socialisti, jsou tam zástupci rolníků, dělníků, pracující inteligence a zvědavci, můj první náměstek Klemens Klemovi napovídá, v jedné ruce drží placatici s vodkou, v druhé drží mně, dítě, Klem se na mne otáčí, právě přerušil hru s davem, přisune mi mikrofon k puse a pokračuje:
Klem Vyžkow
Malý Princi, jsi pro revoluci?
Malý Princ
, Šem plo, Kleme!
Dav šílí, Klem mně políbí, zvedne do náruče a vášnivě zařve do náměstí:
Klem Vyžkow
Da zdravstvujet mir, i rozovyj život taganskoj ženščiny!
Barcia
To je, jakože žižský vtip? Přelož!
Princ překládá a směje se
Šem plo, Kleme,
Jsem pro, Kleme!
Da zdravstvujet mir, i rozovyj život taganskoj ženščiny!
Ať žije svět (myslí mír) a růžové břicho (myslí krásný život) taganské ženy!
Barcia tleská
Dobré, moc dobré, možná by se i Bej Gosudar zasmál, tak jako já se směju.
Vypravěč
Princ zve správce a jeho paní, pijí šampaňské a vodku, svačí chléb s paštikou, přikusují jak Rusové rajčata, papriku, okurku, natvrdo vařené vejce, špek, cibuli a česnek, Barcia se brání cibuli a česneku, je celá propocena vzrušením, správcová běží pro ručník.
Správce - ptá se zvědavě, neumí anglicky
O čem to mluvíte?
Princ
Je to o práci, také zapůjčeném autu, dost paní Heavenporte vzrušuje, je z něj paf, i já jsem moc spokojen, dobře se řídí, je komfortní, nedivím se, že se líbilo Elemenům, pořád je načichlé tou jejich citronovou kolínskou pro pederasty, necháme toho, jdeme na to, střílíme pány peněz, jsou přeci jen méně šílení a mystici. Po zabití jednoho z nich, už jen neviditelní gnostici a páni světa.
Barcia
Už se chytám. Střílíme historii?
Princ
Jo, svobodné zednáře-Hilumináty. Organizaci tak dokonale tajnou a trpělivou, která budoucnost přeměnila ve války a nové časy.
Trvalo jim 100 let, než vznikl jejich vymodlený komunismus.
Pokladníkem PRVNÍ KHOMINTERNY byl, když vylezl z bavoriánského sklepu, Hiluminát jedné rodiny Bohů Mamonna, poslouchal ho Marx a spol., společně stvořili kreatury pracující pro něj.
Byl tím, kdo nastolil shodu vůdců Hinternacionály a spřízněných bankéřů, aby spustili stroj na akumulaci kapitálu, tento paradox dohnal proletariát k zoufalství z průmyslového věku, vydíraný a sjednocený byl směrován k revoluci proti těm, kteří jej sdírali.
Princ-pokračování
Střílíme na Bolševiky, velká hop! Bolševici převzali moc na Tagance v říjnu 1917 od zednáře Kerineje z Prozatímní vlády. Revoluci připravili a financovali bankéři Bohů Mamonna.
Barcia
WOW, Princi, to všechno udělali Zednáři? Povídej, než budeme zase střílet. Jsem unavená!
Vypravěč
Barcia si mne rameno. Správce ji nese pušku, jdou ke stolu s židlemi, je ve stínu stromu, chladí sešlost.
Barcia
Povídej a přeháněj. Dej ještě něco, než bude oběd, po něm si zdřímneme.
Správce
Tak bychom Vám chtěli rozumět, přátelí se správce.
Princ
Paní Heavenportová sice mluví žižsky, ale to co si povídáme je odborné, nemuseli byste tomu rozumět.
Jo, tak jo!, dám něco do ringu, bude to po žižsku, paní Barcia bude trochu zdržovat, vše co tu probíráme, jsem konzultoval s Regentem II., trochu jsem tápal a ptal se ho, On ví nejvíce, je to hlava, vše má potvrzeno velkými Olbijonci a Atlantiky, kousky do mozaiky poskytl Bej Gosudar a jeho prokurátoři z Hlubljanky, Galiiánci nejvíce.
Princ - pokračuje ve střelbě
Volně, velká hop,
mnozí Zednáři, kteří pracují ve službě marxistickým idejím, jsou určeni k smrti. Platí slogan, každá revoluce požírá své děti.
Na vysvětlenou, předpoklad pro tuto službu je být Zednář, bývá to nejen vysoce vzdělaná, někdy i movitá osoba, rozhodně znalá, k tomuto se adept doučí teorii permanentní revoluce, žije pro ni, pomáhá vytvořit předpolí, má ji výhradně v hlavě.
Předpokládá se krvavé převálcování buržoazie. K těžko vysvětlitelným tajemstvím zednářstva patří i k věci příslušná likvidace vůdců jejich zúčastněného křídla, a demoralizace každého účastníka vítězného ataku z nižší priority.
Základní myšlenkou zadání pro vojáky-zednáře je revoluce! Každá z nich se vždy posunuje k cíli komunistického ráje. K odvedení pozornosti budoucích vítězů permanentních revolucí od jejich vlastního pádu je, že se plíživě zmanipulují na líbivý píseček a nechávají se jim vydíratelné bábovičky zbytečných šaškáren, hábitů, teatrálních scén, pedofilní perverzity, někdy i upířství a běs kanibalů toho či onoho rituálu,
aby si nevšimli, že je to hra jen pro ně a na ně, jejich pozdější masakr kryje globální zájmy Bohů Mamonna, kteří po staletí řídí svět BEZSTRUKTURNĚ, dodržují zákon času, kdy jednotlivé státy světa jsou řízeny jejich vojáky - zednáři STRUKTURNĚ,
vše co Bohové Mamonna naplánují či naplánovali, vždy se nezvratně povedlo či povede, podařilo se jim zabít i cara a vzít si jeho peníze.
K tomuto nelze přehlédnout možné probuzení, zděšení a výčitky velkých zednářů že zajdou rukama revoluce, převratu a podobně, svůj konec nechtějí jako možnost vůbec připustit, přeci jen jsou dobří, nechápou, že zednářství je oběť a kvílení Mašíblů, tedy magorů, šílenců a blbů!
Barcia
Uff, pokračuje anglicky
Jestli dobře rozumím, Princi, Tebe léta pronásleduje blázinec, jednou to bude smrt?
Princ
Neboj, jsme tu demokracie, Eduen má gentleman agreement s Bejem Gosudarem, zatím to platí, generalissimus je někdy rozrušený, že si dělám legraci z jeho diplomatů, sice šaškuji, ale vždy Eduena poslechnu, pořád mu vykám, držím lajnu, i když s ní někdy nesouhlasím, věřím jeho úsudku, vše, co jsem s ním probíral, svět a jeho realita, vždy se stalo, máme před sebou volby, vyhrajeme!
Barcia
Fajn, co dál, než se půjdeme lehce najíst?
Princ
Ukončíme vyučování rozšafně, velká HOP! Střílíme třicátá a čtyřicátá léta. Teď na Beje Gosudara, je Bonapartista, žádný komunista, je myslivna, industrializoval Taganku za chytře zapůjčené prachy, ví jakou má cenu informace a zavádí do zapadákova i kina, přesto se to na poválečné Tagance houpe, Bej v něčem kopíruje Ďáďu Gíblera, jeho kolem sedící černokněžníci jsou tím rozladěni, dokonce si dovolil marxisty kritizovat, ale Bohům Mamonna stačí, že splácí válečný dluh Druhé války, třesou se na zlato, diamanty a naftu, nějaký trik na něj určitě mají v rukávu, je neuvěřitelné, že jim sype i za Tockyjovu rozhazovačnost a zlodějiny z Dvacátých let a, i když jejich Zednáři z Olbijonu smlouvy u mezinárodního soudu s Tagankou prohráli, Taganka solí dál a bude solit i po Beji Gosudarovi, taktika Bohů Mamonna doposud platí, proto ten divný úlet Beje, chrání Menděljevovu tabulku Taganky od rozebrání.
Princ- malá hop!
Trochu zpět. Střílíme Bohy Mamonna, kteří nechali Ďáďu Gíblera, Fírera 4. říše, excelovat. Zároveň uznali, že Beje Gosudara nelze svrhnout, a rozhodli udělat s Bejem Gosudarem to samé, co s carem, a prostřednictvím někoho šíleného, přepadnout Taganku, aby si ho šťastná Khominterna zabila.
Velká hop!
V ten okamžik nebyla v Ojropyji země, která by mohla invazi provést. Proto Bohové Mamonna podsunuli Elemenům Bibli marxistů, kde si každý správný vůdce podle revolučních stratégů válku přeje, přidali k tomu lízátko a peníze.
Ďáďa Gíbler, Fírer 4. říše z četby rudé Bible ví, že Fersatillská dohoda je příprava na revoluci, přihlížel jí za Taganku Vindenburgrův agent, marxista Láda Ilja Lenan a Kolja Broňa Tockyj, ti si pak just podepsali svůj Trest-Zlitevský a jiný mír, aby i oni mohli dělat své šmíry.
Princ
WOW, pokračujeme: Bohové Mamonna hodili na Taganku disk z Faistu a ekonomický negramota, Ďáďa Gíbler, po prvotních finančních injekcích od historicky osvědčených bankéřů z Big Wall a prvních úspěších, vyřadil v Elemenii všechny domácí a zahraniční privátní finance, zkusil si zahrát na privilegium dělání peněz a jejich falza abstrakci nechal běžet jen pro stát a přitom kontrarevolučně a pohoršlivě v očích Bohů Mamonna, disponoval jedinou jistinou, prací, umem a produkcí, ručily výrobní síly, ovládal psychologii davu, rozpoznal globální zločiny davo-elity a pudové vazby jejich otroků.
Vědomí, že by mohl někdo Gíblera následovat a po válce výrobu peněz napodobit, Bavoriánské Hilumináty zmrazilo. Vyklouzl jim a zašil kapsy.
Tímto krokem se stal Ďáďa Gíbler daleko nebezpečnějším, než jeho nacionální prasata, proto se válka začala vést na jiný způsob, bylo třeba oslabit své dítě, Hilumináti museli myšlenkově ovlivnit všechny ty obludy a vědce kolem Gíblera, utlumit vývoj technologií, slíbit skoro nemožné a stovky z nich vzít už za války pod jinou identitou za oceán k Atlantikům, aby pak po válce došlo na větší zbytek, tímto se podařilo zcizit jejich vynálezy a mozky pro vlastní a atlantické cíle.
Ale, Bohové Mamonna museli zapnout i na Tagance, a pomoci Beji Gosudaru zvítězit nad Ďáďou Gíblerem, v pohodě snést, že i Bej Gosudar kradl lidi a jejich rozum v Elemenii, modleme se, co přijde, Bože buď s námi, moje královno!
Barcia
Uff!,
Správce
No tohle?
Paní správcová
Jejda!
Vypravěč
Muži nesou pušky k správcově dřevěné myslivně. Vedle ní je výstavní bungalov návštěv.
Lázeňská kamna jsou roztopena, to paní správcová šla napřed, luxus teplé vody Barciu nadchne.
Princ jde oznámit správci, jíst se bude až odpoledne, z jejich kuchyně si bere ošatku letních jablek, misku vlašských ořechů a láhev červeného vína, koňak má v autě.
Pořád se plete, kufr je vpředu, no jistě, bere košík, zaklapne haubnu, přemítá, v zimě to auto s motorem vzadu a kormidlem žraloka asi sedí.
Barcia Heavenporte
Vypravěč
Přítelkyně Prince miluje Žiži, jeho Město Měst, ulici k hradu, podnájem v jednom z jejích domů, dala všechny peníze do přestavby vymodleného bytu. Každý den chodí kontrolovat řemeslníky, někdy přijde na kontrolu Princ z ministerského paláce, vždy si ji zkoumavě prohlíží, jednou je na Barče vidět, že chce žít v Městu Měst napořád, vrací mu tázavý pohled, říká si sama pro sebe, jestli dělá dobře, on čte její myšlenky a odpoví:
Princ
Děláš dobře, a beru to bejby, je čas Ti udělat bejby!
Barcia
Hele, Jeho Excellence, kecáš, ten Tvůj voskový ministr Fíra, co odposlouchává Regenta, se do mne navážel, zdá se daleko horší než Klem Vyžkow, bitch jeden, ten mne tu nechce a potom, co já s tím, he?
Jeho Exellence Princ
Nebudu dělat nic, od toho je tu Eduen, ten ho pověsí na první strom, bejby, dej mi, sundej župan, polož ho na zem a na něj si lehni, dlouhá, jsi tak dlouhá, měkká, jsi tak měkká, dobré odpoledne Atlantiko, dobrý kus Atlantiko, tenze, nohy, Ty máš nohy, na sex vlohy, múzika Múzo, órgasmy.
Barcia
Co to plácáš Princi, Tý jsi sedící býk, stojící šelma, ležící chlapeček.
Princ
Nadpozemská, dívko nebeská, chvíle už byla dříve, nyní, dej mi bejby, dej!
Znovu obora a její Rybník
Vypravěč
Jsou tu sami. Rákosí a dlouhé trávy. Oba vzpomínají na šumot prérie, Princ hraje Barcii prsty na zádech, imituje tóny klavíru, pomalu se blíží večer.
Princ
Pojď po břehu až k bráně propusti!
Vypravěč
Ponouká, brouká ji do ucha úryvek z jeho oblíbeného evergreenu: natrhám Ti doutníky, takhle veliký, až jich bude balík …
Natrhal rákosí náruč a vzal Barcii na pramičku, vesluje, dívá se ji na nohy a prsa, touží se jí zmocnit a pomilovat.
Barcia je na tom stejně, ale odmítá jeho všemožné nápady, teprve až sbalí deku, košík s nápoji a jídlem a pomalu se přibližují k autu, probleskne jí všehoschopný pud.
Už z dálky se vidí, jak leží břichem na žebrech zadku auta a drží se žraločí ploutve, její chtíč tiše věří, že Princ ji otočí, budou se dívat do očí, dokončí krásný výlet.
Barcia
Princi, když slíbíš, že nebudeme střílet asfaltové holuby ani křesťanství a necháme to na jindy, nebo na nikdy, půjdu si lehnout na chladící žebra motoru a dám Ti.
Princ
To jako na tu Tatru 87?, ptá se blbě.
Barcia
Vidíš tady někde klavír?
Princ
No nevidím a moc se těším, Barčo, Ty už jsi Žižan, protože nikdo jiný takové auto nemá, jémine, tak ho pokřtíme, aleluja, aleluja!
Atentát
Vypravěč
Jedenáctého září v den symbolů, obdržel Princ a dva ministři pozdrav od marxistických Zednářů, byl to balíček kolínské vody Muschio bianco Aqua di Colonia, a aby to ještě lépe vonělo, přidali výbušninu.
Svět symbolů začal řádit i ve vyšších řadách policie, vyházel demokraty a obsadil uvolněná místa komunistickými mukly zocelených strážci elemenských koncentráků, vedených v evidenci zvířecího masomlýnku, jako kápo.
Tito kovaní Zombie, kdekoli je marxisté chtěli mít, se díky jejich minulosti dali lehce přesvědčit, mnozí z nich mají tovaryšský list pomocníků kata, hodili se i žižští donašeči na domácí odboj, sáhlo se do věznic a vyzdvihli se i progresivní Klikyháci.
Přes tu všechnu marxistickou dovednost, liberální ministr spravedlnosti za pomoci nezávislých kriminalistů, atentátníka dostal. Stane se mu to osudové, ale v ten moment je to jinak a podle něj jasné, váhy převažují ve prospěch demokracie, poráží davovou psychózu proletariátu.
Nelze tedy upřít, že existuje i jiný dav, který se kloní k rozumu a rozkolíbá zákon identity systému tak, že se misky vah vrací k základům státnosti a demokracii, a opravdu běží stíhání atentátníka, policie zabere marxistům sklady se zbraněmi, spiklenci spolu s Tagankou se začnou bát, že prohrají.
Ničí je klid Prince a nevyzpytatelný Eduen, proto započaly intenzivní čistky v armádě a policii, rozjede se vlak fámy, straší tím proletariát, otevře se něžné vězení Žižský Domeček, kde rotný Žížala už vyzkoušel rukavice s ocelovými náplety na demokratických důstojnících, čeká se jen na převrat, aby na řadu přišli generálové.
Pušek pro dav je dost, jen 5 nábojů na hlavu je nonsens, kritika: prý se tímto přístupem nebude moci krvavě říjet! Ne, stačí pažba pušky, nebo polní lopatka, radí velcí marxisté, bojí se nejen buržoazie, ale i proletariátu, víc nábojů nedají.
Plánovači jsou rozklepaní a schovaní za Beje Gosudara, živí neshody Prince s ním, vydírají taganskou invazí, jsou všeho schopni a rozjeti, případně vyvolají občanskou válku, ještě ke všemu, liknavý Regent II. v tom nechá Prince koupat.
Eduen se od léta chová vůbec divně, důvodně na něj má dopad ostrý telefonát s Bejem Gosudarem ohledně Marsalova plánu a původ je i v jejich osobním vztahu, je zjevné, že ho Bej poslal telefonem na zem, a on se z útoku až agresivním, zřejmě za podpory metapsychologie, doposud úplně nevzpamatoval.
Princ ví, že Eduen je pro současnost klíčový, stejně tak Klem Vyžkow, proto Bej Eduena vydírá, s největší pravděpodobností v tom lítá Papá Regent I., objednal a zaplatil, s dvěma komplici, atentát na Ládu Ilja Lenana, nepovedl se, hned neskonal, Gosudar čin stále Eduenovi podsunuje, zejména když byl potupně po Mníchoňské dohodě a elemenské okupaci v exilu u kanálu De la Manche, a tam se užíral.
Taganští diplomaté v kopřivových oblecích, někdy i s pilinami v hlavě to Princi rovněž vyčítají, spekulují, že Eduen uvolnil prachy, podle mínění Prince, spíše ministr kasy Raško, za copak by ho asi Tockysti jedním ujetým klukem smázli ze světa?, děj se zřejmě vrací k atentátu na Ládu Ilja Lenana a sleduje jeho následnou a pomalou euthanázii, kterou mrknutím oka, kdo jiný, než Kolja Broňa Tockyj, schválil.
Kolja byl velký komisař a revolucionář, zařídil atentát na následníka císařského trůnu Mariánský sloup, to jen aby začala První Velká válka, v té době byl jednoznačně muž revoluce číslo dvě, a když marxista zednář Kerenyj odevzdal Taganku Bolševikům, měl už peníze pro další revoluci, strčil ji do agrese na Ojropyji a přestože dostal od Pilsudy na Polandském poli na prdel, nic mu nestálo v cestě převzít po Lenanovi žezlo rudého Boha.
A když Lenan na následky atentátu zemřel, objevilo se něco jako Vyšší moc, Tockyj dlouhodobě onemocněl, Bej nemusel vytáhnout šavle a meče, a budoucímu imperialistovi se uvolnila cesta k moci.
K tomuto pohybu až k veleslávě platí Bejův velký majstrštyk, kdy ve hře o víře v jeho nesmrtelné přátelství s Ládou Ilja Lenanem stačil kýbl balzámu, plátno a leštidlo, aby pak vypustil na nebesa všem proletářům světa ikonografii zářné mumie Faraona-Lenana, jak leží v sarkofágu u taganské zdi Kremniku.
A jeho nástupce, marxista tockysta Tockyj, díky zásahu Vyšší moci se znovu vrátil na druhou kolej, širokorozchodná mu už roky jela a než dojela do Michika, stačil rozkrást půl Taganky a pobláznit Atlantiky, aby si tímto řekl o ránu motyčkou do hlavy, a také jí dostal!
Předvečer Puče
Vypravěč
Už na podzim Klem Vyžkow věděl, že volby prohrají. Padl jeho voskový rádce, a bývalý přítel Eduena Regenta II., Skelet Fíra ze strany Oranžového Gou Gou baru, který Regenta odposlouchával, tak se za zradu a plný strachu, viděl viset na lampě.
Také spiklenec Klem se orosil, když prohrál hlasování ve vládě, kterou vedl, přesto troufale vypustil džina do pole všehoschopného proletariátu, obrodil Národní frontu, opile o ní mumlal a přesvědčil lid bojovat za národní komunistickou většinu.
K tomuto mu hodně pomohl v naleštěné Tatře 87 pod Tádrami, ambiciózní nacionalista a kavárenský fešák Gustik Hlusák, stejně tak Klemův řezník Slázský, oba popojížděli z vináren do továren, mávali plakáty uslzeného Marxe a Vyžkowa, oba na slizkém grilu kefovali liberální demokraty, aby pochopili, že k žádným volbám nedojde, a podoba kremnikizace spolkne parlamentní demokracii.
Liberální demokrati toto nemohli prohlédnout. Drželi se vize vyhraných voleb, ku pomoci si brali k ruce matematiku, statistiku a odborný odhad, jejich školní pohled nedovolil vidět ani za malý kopec. Navíc byli ve smyčce psychopole a bombardováni jistou Khominformou, kdy každý z nich měl v hlavě svého vraha.
A Klem, možná trochu demokraticky myslel, ale se svou pravou rukou Slázským moc toho nevymyslel, nepochybně si vzal od něj krvavou košili, pověsil ji do šatníku, zvrhle k ní čuchal a opile zpíval, kamaráde, je to zasmrádlé …
V ten moment se bál pouze Prince a Eduena, obavu měl i Bej Gosudar, dokonce z Prince, respekt.
Princ poctivě brázdil měsíce po Atlantických státech, loboval za Žiži ale jinak, než potřebovalo Hinternacionálno, Khominforna a Khapitálforma z Big Wall!
Tito nadnárodní marxisté o něm po světě roznášeli plíživou špínu, zřejmě bude pokračovat i po úspěšném převratu a i mimo základní tábor rozhlásili a ještě rozhlásí všude a všem, Jeho Excellence zaručeně šmelí, je zazobaný děvkař, nebezpečně ambiciózní, nedodělaný, nevyrovnaný a přecitlivělý Weltman!
Výzva všem revolucionářům, tento seladon by neměl být ředitel zeměkoule!
Klem Vyžkow k Slázskému
Musíme si ho udržet až do převratu. Budu medvědář. Slíbíme mu post Regenta III. Od Eduena slib má!
Slázský
Pak ho utopíme, i tu jeho holku! Začátek jsem zařídil. Řekneme Hoskovi, ať propustí vysoké důstojníky policie, vznikne krize všech krizí, svezeme se s tím svým zfušovaným atentátem na Prince a spol., pozveme taganské Koště, budeme perzekuovat střední kádry ministerstev, stlačíme je do cedníku, budou tam až do té doby, než demokrati odstoupí z vlády.
Potom začneme den po dni zabíjet chromou kamarilu Eduena, skončí se, až demisi podepíše.
Klem
Já k němu nepudu! Ani na oběd. Jeho Hannah by mně sejmula pětaštyrycítkou! Navíc, máme ji prej nechat bejt!
Slázský
Co ten Váš zeť? S kýmpak asi je?
Klem
Je to patla matla! Má větší šarži tam, než tady. Skoro nám všecko posral! No nic, stejně jim zakroutíme krkem!
Slázský
Co atomová bomba?
Klem
Prej ji maj. Nejspíš budem prodávat uran. Stroje máme, když tak je uděláme. Kde na tu práci seženeme lidi?
Slázský
Taky jsem o tom přemýšlel. Až to praskne, pomůžou nám demokrati, legionáři, černokněžníci a kulaci. Zavřeme je, komu se to nebude líbit, přibijeme na plot. Trochu se bojím, že dav zfašizuje. Má v sobě pomstu za válku a nevyřízené účty s vykořisťovateli. Někdy i mezi sebou, někdy až neoprávněné. Zfanatizovaní se můžou změnit ve zvěř.
Klem
Necháme je bejt! Chodili do školy. Nejsou úplní primitivové. Je to revoluce a ta si sama řekne, co a jak. Trochu krve nikomu neuškodí!
Slázský
Jsme chytřejší než Eduen?
Klem – řve do zrcadla
Smé!
Puč
Vypravěč
Zvláštní Vyslanec Taganky, marxista Valentin Vor Zorinda z Informačního výboru, těsně před svým příjezdem vyslal na pomoc marx-politické policii a teo-marxistickým milicím, rotu zabijáků MIRSH /Koště/. V Matce Měst je ubytoval v hotelu Harian a Marian, sám bude na Puč dohlížet za asistence profesionálních vrahů, a to v zástěrce zásilky dodávky pšenice žižskému lidu.
Popravčí četa je také nezbytný doprovod k použití technologií metapsychologie, aby jí ovlivňovaní a dezorientovaní liberální ministři Klem Vyžkowovy vlády rezignovali, i když někteří z nich ze sítě jistě vyklouznou.
Princ je k této šílenosti imunní, možná je schopen umění toho samého, i tak jim nevadí, využijí jej, je oblíbený, hodí se do krámu, budou se s ním ukazovat, jako byrokrat má sicflajš, nenosí zmijovku a štruksáky, s ním si je nemusí brát ani oni.
Plánovač ví, že je potřeba přečkat čas, když už rezignovali, přitom tlačit na pilu a pokud je třeba, zabíjet, nejlépe, když si to demokrati provedou sami, nastalá fáze plató a vyviklaných nervů trvá celých 5 dnů, po celou dobu patu se vypouští vibrace z baráku agenta Fíry na vilu Eduena, Regenta II., je třeba Eduena psychotropně upravit, a tím ho donutit demisi ministrů přijmout.
Zřejmě to není poprvé, kdy si Taganka na Eduena dovolí, naposledy prostřednictvím telefonu, který měl Eduen s Bej Gosudarem, a to u příležitosti sporu o Marsalův plán, tehdy dostal mrtvici, ze které se k uzdravení úplně nedostal.
Zatímco není všem dnům konec, marxisté už pracují na blažené budoucnosti, vnímají, že elemenští zajatci-vědci, naplánovali Tagance loupež uranu v Žiži.
Potřebují velké množství na výrobu atomové bomby. Taganka má doma po válce spoušť a Burlaky, Žiži je na tom jak takž, a místní zrádcovské Hinternacionálno už předem připravuje pole pro žrádlo taganského terorismu, úhledné koncentráky na místech těžby nerostu.
Machtubernahme
Vypravěč
Převzetí moci v Žiži bylo naplánováno spolu s taganskými poradci podle Gíblerova scénáře elemenského převratu v roce 1933, kdy dav bezmozků ozbrojené milice rozbil a poplival demokratická pravidla, aby pak triumfoval u Bramborové brány hlavního města Blejblín, když bezmocný prezident Elemenů jmenoval vládu Klikyháků.
Barcia
Je to tak, jak jsi předpověděl v Ladách, tehdy jsem se nasmála Princi, pamatuješ?, řekl jsi, Kleme: „šem plo!“, a Ty jsi byl „plo“ i za růžové břicho taganských žen!, dnes na Starém Městě zas pochodoval levicový fašismus, falanga biorobotů s puškou. Sbohem krásné Žiži, sbohem vážná hudbo, ještěže máme svou lásku.
Princ
Byl šem plo, a ty musíš zmizet. Přijedu za Tebou! Rychle se sbal a všechno spal i osobní poznámky. Bejci chodí za mnou i za Tebou. Zařídím to. Nebudu klidnej, dokud nezmizíš. Musím vše projednat s Eduenem, nemůžu ho jen tak opustit, slíbil jsem to Papá, pak odfrčím. Vezmeš sebou šifrovanou zprávu pro Olbijon a Mi-69, potřebuji letadlo. U Braslavi je letiště, jmenuje se Jeviště, tam by měl přistát. Odlet bude ráno. K tomu si vezmu rudý Kadilak a nechám jim ho sežrat.
Protiplán a jeho vypravěč
Marxista Major Schramble alias Seresačenko už stříhá nehty na rukou, brousí je a krémem kůži zjemňuje, to aby dobře vklouzly do jeleních rukavic.
Schramble
Oni tonki kak kranja plot,
Agent Slípa
Možná ji uvidíme, až ho budeme porcovat!
Vypravěč
rukavice jsou tenké jak předkožka, říká Schramble rusky, dokonce se sází o lahev vodky, že ji nemá, oba už dva dny mají noční službu, další zabijáci se k nim přidají, jakmile bude třeba. Princ zatím nic, jeho byt lze navštívit několika chodbami, palác má i tajnou trasu, byla pro milenky šlechty, jedna větev komanda v ní půjde prasečit, přitom, jakoby se u marxistů zapomnělo, že Papá Regent I poslal zdegenerovanou aristokracii se všemi tituly do kanálu.
Katani, možná že za chvíli vyrazí do teritoria Žebravých, informace dodává zázemí komanda, tým odposlouchává vše, co a s kým Princ mluví, posílají odposlech i na Taganku, úkolem útoku je akčně domluvit Jeho Excellenci za nepřístojné chování v koalici vlády a nepřijatelné názory na veřejnosti, marxističtí tahouni je berou za zradu dělnické třídy.
Němá Tatra 87 čeká pocákaná slizem Klikyháků, nyní olízaná a poblitá držkami marxistů, naskáčou do ní muži páchnoucí krví, viditelně natěšení, že je zaveze do práce, aby ji pak uvázali jako koně u plotu zahrady Princova paláce.
Také na letišti Jeviště vartují tajní agenti, na základě odposlechů znají scénář útěku Prince z Žiži, čekají na keltského pilota, který má odletět s Princem do exilu. Jsou připraveni vyskočit z aut, nemají své oblíbené kožené kabáty po elemenských tajných, ale mundúry Klikyháka Skorženy, možná je odstrčí od jisté mely trhací taganské Koště, gorily jsou tak jako oni nadrženy si vystřelit, agenti hlídají 24 hodin, 7 osob na viděnou se střídá po 8 hodinách ve 3 autech, skrytou celodenní pohotovost na dosah má sedm speciálů s 3 auty, v každém kufru leží ostřelovací puška a panzerfaust
Odhad politické policie
Vypravěč
Čeká se, že Jeho Excellence bude nervózní, po večeři si dá na posilněnou whisky, připije si lehce sám na sebe, bude chtít být svěží, ráno poletí do emigrace, je uchlácholený, Barcia je v pořádku v Blondoni, těší se na ni, zapije prášek na spaní a půjde si lehnout.
Školitel Óžest Schramble a jeho perverze
Vypravěč
Jako by věděl, co se bude Princi zdát? Óžest zkusí snít s Princem jeho nahou novinářku, sen zabloudí i do jejího těla, v ten moment Prince brutálně vzbudí a vytáhne z postele, čtyři muži ho údery a přemlouváním nutí, aby dobrovolně skočil z okna, Jeho Excellence se brání, omotají mu kaloun od jeho županu kolem krku, skoro ho udusí ve vaně, Excellence pak letí, bude myslet, že nedoletí, je přeci svobodný zednář, ale pro moc peněz se marxističtí králové, všech co se jim postaví do cesty, zbaví, Princ žuchne na dlažbu, lehne si do svých kostí a budou se nabízet jako suvenýr!
Šmíráci
Vypravěč
Fanatičtí Stáťáci znudění šmírováním Prince, si přibírají pod dohled bloudivého Albína, mnicha z Kláštera Žebravých, chová se tak divně, pořád chodí na poštu, někdy zvědavě i nadzemní chodbou spojující klášter s kostelem Svatá Chýše, je z ní vidět Žižský Domeček, dvůr se zakrváceným špalkem a sekerou, tajní větří, Albín asi fotografuje marxisty v práci, kde krvežíznivý Žížala mučí vyšší armádní důstojníky,
Očka zatím neví, že fotky se vzkazy přebírá pošťák a nosí je Maltézským rytířům, smrťáci se na něj nemůžou plně nasadit, ale až bordel revoluce sedne jak poklice na hrnec, určitě si v klidu posvítí na jeho konopný provaz a kapuci Bělouše!
Albín lehce přechází mostem do kaple, po chvíli se, jak zvědavá domovnice vrací do bezpečí kláštera, aby pak znovu vyšel a vyzvonil, vše co viděl.
Mezitím se Žiži Domeček dočkal nové várky, rotný Žížala má zatčené zlomit na těsto, dělá to rád, posiluje svou upocenou kedlubnu bitím, baví ho hra na popravu, půjčuje si každého z nich zvlášť a posílá jej botou ve hře na kata na dvůr, dotlačí ho už šíleného k zakrvácenému dřevěnému špalku, trčí tam zaseklá řeznická sekyra, ještě větší se válí na zemi, krev je krev, někdy popravčí dají polévku ze sekyrky slízat, někdy nařídí a přihlíží, jak muži marně berou zuby násadu pantoku a zvrací hrůzu na škváru.
Březen, za kamna vlezem
Vypravěč
Princ trochu onemocněl, bolí ho rameno, využívá toho, marxisti na něj nervózně tlačí a ještě ke všemu dávají na vědomí, že nechtějí Barcii za první dámu.
V té době rejdí v Žiži pár skoro mírumilovných vojáků z jedné Ojropyjské provincie Taganky, zatím co na hranicích Žiži jsou připraveny hladové hordy maršála Borůvkovského, čistí pušky a chrastí hodinkami, které Žižanům ukradli.
Demokrati začali utíkat, stalo se to zrovna když Atlantici spali a nic nedělali, jen se báli o své peníze, nechtěli slyšet, že marxističtí řezníci začali honit v Žiži demokraty, nechyběl u toho ani zabijácký školitel Óžest Schramble, vrah Míra Vpich Důma, sviňa Oťas Kakatze, defekt podprd. Aloiz Slípa a další, jistil je taganský mistr pšenice a zmocněnec Valentin Vor Zorinda a jeho profesionální zabijáci Koště.
Marxisté po svém chápou, Princ je reakcionář, Heavenportová vyklouzla z jejich pařátů, reakcionář ji obstaral letadlo a nedotknutelný doprovod do Blondoně, chtěl, aby zařídila potřebné, bylo třeba vědět, co potřebuje, s kým bude v kontaktu a komu dá dokumentaci, kterou veze.
Princ den po té, jde na setkání s vojáky a prohlásí dvojsmyslně, jdu s lidem.
Další den má bezkontaktní rozhovor s Papá na hřbitově v Ladech. Result: exil!
Den po té, obědvá u neurózy Eduena, ten místo rady, řekne:
Dělejte si, co chcete!
Princ
Budu, a děkuji za oběd, moc mi chutnalo, přijdu zas, nashle, můj Regente!
Vypravěč
Odchází, políbí ruku jeho manželce Hannah, znovu děkuje, usmívá se, trochu ho bolí rameno, možná něco nezvládne, ještě musí napsat vyčítavý dopis o budoucnosti Beji Gosudarovi, také rozdat služebnictvu peníze, spálit důležité dokumenty, k útěku letadlem dostal prostřednictvím Olbijonské spojky potvrzený scénář, doprovází ho lékař.
Další den ráno leží mrtev na nádvoří paláce, služebnictvo pro štěstí sbírá úlomky jeho kostí, malé rány za uchem si nikdo nevšimne, pronikla tam speciál kulka z mušle, v rakvi kryje dírku kytka, rudí vypravili královský pohřeb a hraný smutek marxistů skončil, jen co Prince uložili vedle Papá v Ladech, zbýval Eduen, ten musí odstoupit, jako druhý mrtvý se jim nehodí, mohla by být občanská válka.
Zatím si nikdo nevšiml, a jakpak by mohl, že duše Prince je zavřena v kopuli prostoru teritoria Žebravých, čeká tam zpráva, aby se někomu předala, je o tom, jaký byl, a jak se choval v poslední bitvě svého života, a jací byli Oni.
Noc D.
Vypravěč
V noci D, byli u Prince přítomni všichni čtyři, ti kteří se měli Óžestovi zdát, Óžest a Míra Důma, stojí v jeho ložnici u letiště a budí ho, jsou tři ráno, Oťas a podprd. Slípa přihlíží, otevírají okno pokoje, mají se k tomu jít ke koupelně.
Óžest k Princi
Máte po prdeli. Chytili sme ho! Pilot má klepeta, všechno vyzvonil, letadlo je naše, zrádci z letiště taky, Keltský agenti stáhli vocas, jejich páni je nechali ve sračkách, i Vaše bejby to posrala a na nesprávný místo se dostala, nehýbejte se, máme svý hochy u Mi-69, víme vše, teď tedy a tady, co s Váma?
Princ
Coby.
Óžest
Měl byste skočit z tohodle vokna. Jasně vím, že je Vám všechno jasný. Ste v kelu a nejste blbý. Vlastně, ukažte ten kolt, co máte v posteli, postarali jsme se o něj, máte v něm startovní patrony.
Vypravěč
Princ sáhne pod polštář, zmačkne na slepo spoušť, chyba, v hlavni není náboj a než se vzpamatuje a zmačkne znovu, Míra Důma praští kopem jeho ruku, Princ vyskočí z postele a dlaní udeří přibíhajícího Oťase Kakatze do nosu, a tak jak je medvědí typ, a zdánlivě pomalý borec, začne tančit a hrozit prsty dravce v brazilském džúdžucu,
kurva, Óžest pochopí, a je to velký školitel, bude peklo, přesto se mu nechce střílet, také to nabourává plán, ještě ke všemu, bůh ví kolik je v baráku keltských zabijáků, jeden leží u dveří, ten to má sice za sebou, ale, nanovo, je tu nepoužitelný Oťas, nabíhá mu hlava jako praseti za sklem u řezníka, o toho se musí také postarat.
Óžest
Nechcete si dobrovolně zkusit zalétat?, Excellence, jinak to bude bolet!
Princ
Hovno!
Vypravěč
Princ je nebývale rychlý a úchopový, létají kolem něho jak nudle v bandě, ale Míra Důma je především pouliční rváč, miluje bolest, skočí a než ji od Prince chytí, praští ho kloubem palce nad kusem tuku na solar plexus, Princ vyhrkne a ztratí dech, rvou se, tři na jednoho, táhnou oběť k oknu, vytrhne se jim a běží cestou k východu, Oťas aspoň kouká a nakopne ho, ostatní oběť nasměrují ke koupelně, tam muži Prince srazí do vany, nikdo nemluví, podají si polštář, Míra Důma Prince dusí, čeká, až zvadne, natáhne se k němu,
Princ blafuje, že omdlel, chytře ho přitáhne k sobě, dusí on, konečně se ukáže, co umí mlátička Slípa, mučivě přesně sekne oběť hranou ruky do ruky, ponoří klouby do podbřišku a praští hlavu, Princ povolí, rváč Míra odskočí, obživne a obtočí Princi nohy páskem od županu a velmi těžko ho společně táhnou k oknu koupelny.
Princ ožívá, uvolní nohy, znovu se rve, znovu se vrazi snaží.
Óžest
Von se posral!, Míro, picni ho!
Vypravěč
Princ chrčí, leží břichem na parapetu skoro nepoužívaného okna, komandu dalo práci ho otevřít, Míra Důma vyndá z kapsy malou dvaadvacítku s pekelnými náboji z mušle a pšoukne Princi včelku za pravé ucho, povolí sevření a tělo se v posmrtné křeči otočí, část vrškem sklouzne k zemi, není upravený, tak jak chtějí, pachtí se s ním, umaže je a unaví, soudí, je nemožné ho otočit a poslat předkem na dlažbu, není čas ani chuť, obtížně s ním manipulují do postoje, pomalu jej spouští nohama napřed, a pak, drnc po břichu, drnc dolů s ním.
Óžest
Ten nám dal! Trochu tu pokliďte, něco přestavte, táák, dobrá práce, a teď každej jde svou cestou, Slípo, starej se o intoše, budem Vás krýt a kdyby něco, nepárej se s tím, Oťas je náš!, a kucí, žádný mytí, teď ne!, jaban?
Komando
Jaban!
Vypravěč
Hlesli a jak přišli, tak odešli.
AMEN!
Mea culpa
Vypravěč
Étos a láska žene Barcii Heavenporte se vrátit na místa svého bolu v Matce Měst provincie Žiži. Zvala ji tam paměť, hudba a krása města. K tomuto si nasadila růžové brýle minulosti, kterou si přivlastnila, jakož i zničený a navždy rozprášený vztah, který jakoby ležel na louce, po které jednou společně šli. Návštěva je o vyrovnání se s realitou a prosba o odpuštění, u jeho skonu nebyla, také, že se s ním loučí.
Těšila se na stopy milostného vztahu, ulice k Hradu, řeku, plovárny, pivo, dům kde bydlela.
Prošla městem a došla ke kostelu Svatá Chýše. Zvonečky trochu opravili a nezněli tak vetše, jako po válce, ale na její sluch, ladili je pazdráti.
Tribuny Letňanské pláně ji posadily na zem. Chyběly jen jásavé davy, transparenty, tryskáče a tanky. Všude kolem bylo šedo, zvadla krása secesních baráků, všeobecně, u překopaných výklenků a vstupů do historických domů nahrazených železnými rámy posetými hliníkem a matnými skly, chyběly jen pytlíky na zvracení jak v letadle.
Byla sama, marxisté ji nechali na pokoji, nebo nebyli vidět. Ve svém bytě ji noví nájemci nabídli, jakoukoli dobu pobýt. Odmítla a rozplakala se nad historií nespravedlivé viny a pokořením. Chvíli zůstala a dýchala kus života.
Neměla problém s cestou na Lada, hřbitov byl na svém místě, jen je prý trochu zakryt. Vzpomněla si na srp a kladivo Prince, stavila se v Čapkově železářství pro srp, pořád bylo na svém místě, pan Čapek prodával.
Čapek
Odněkud Vás znám. Myslím, že Jeho Excellence Princ mi Vás ukázal, měl Vaši fotku v peněžence. Všiml jsem si Vás podle přízvuku, pak ten srp, a byl jsem doma.
Barcia
Ano, jedu za ním a po takové době. Za to může rokenrol, trochu se napětí uvolnilo. Můžu Vám dát pusu?
Čapek
Rád, madam a děkuji, ještě srp přibrousím a brousek přidám. Pořád jste krásná!
Vypravěč
Hrob byl upraven a tráva posekána. Barcia přinesla na hrob tři kytky. Růži, Gerberu a kytici polních květů. Pro Prince navíc květináč Aloe Vera na bolavé rameno. Srp tam nechala na příště.
Pak pokračovala autem do obory. Sportovní střelnici absolvovala pěšky. K domu správce se neodvážila. Šla do kolen. Byla jako muž, který má ženu v mozku a točí se mu hlava.
Jarní počasí si dávalo načas. Krápalo. Nikdo nepřišel, byla sama.
Došlo i na rybník. Ještěže je zima. Věděla, že když do něj vleze, utopí se. Rákosí, jestli ho někdo pokosí, udělám z něj prám, zpívá si, lehce napodobuje Prince.
Vylezlo Slunce. Škoda, že si sebou nevzala deku a jídlo, mohla udělat omrzlý piknik. Neměla pocit, že by dělala něco nepatřičného, přestala mít mindrák z osamění.
Znovu ten hrob a její první modlitba.
Barcia
Princi, byla jsem po stopách rozkoše. Chtěla mít sebou louče, pít s Tebou víno. Vím, že se díváš. Mám nařasenou sukni. Cítím Tvé ruce. Chci poslouchat Tvá moudra. Také myslím, že spravedlnost vzniká během času sama od sebe, nikdo se před ní neskryje.
Vypravěč
Nezdá se jí laciné, co řekla a komu to vzala. Má to skoro za sebou. Ve scénáři si ještě neodškrtla auto. Prakticky ho zahlédla na silnici jen dvakrát. Nechápala proč. Pořád bylo jiné a nedostižitelné. Začala se ptát. V hotelu ji poradili, v Technickém muzeu je Tatra 87.
Barcia
Znám, naproti je kolotoč. Lašler o něm složil písničku. Kolotoč štěstí na Letné, dnes se mi o něm zdál sen, od staré hudební skříně, mne probudil nádherný den …
Vypravěč
Bála se pokračovat, chtěla říci, šlágr mne naučil Princ, varoval ji instinkt, pohoda může skončit, proto přijala od recepčního nabídku, zatelefonoval, zařídil kustoda.
Auto nechala na Ohořelci v Harléřově ulici a šla směrem Hradu. Usmyslela si, aby stihla čas, kdy Svatá Chýše spustí zvonečky, a ona půjde kolem paláce Prince, podle ní, nejkrásnější ulicí světa Chýšová, zde zkontroluje všechny její úmysly, které smysly vymyslí, bim a bam, Hradní náměstí, Chrám s obeliskem, vyhlídka na město a řeku, obejmou ji Alkoholy Apollinaire, sevřou ruce Zámeckých schodů, opojení, znovu ten Lašler a Genius loci, pak zpátky na Baštu a rovně po písku Vzletňanských sadů, po pravé ruce má šílené torzo, hnáty pumou odpálené sochy Beje Gosudara.
Něco si potvrdila. Všichni co znala i neznala, a zabili Prince, jsou mrtvi!
Šla příliš dlouho, a ani si neuvědomila, je pozdní odpoledne, koukla na pánské hodinky, které dostala od Prince, na muzeum má víc než hodinu.
Nevšimla si, že za ní vstoupil v naleštěných kanadách, záložák v důstojnické uniformě, opásaný dohodou a okrášlený ahojkou. Stojí za ní u pokladny, pomůže ji z kabátu u šatny, nabídne, když už její kustod odešel, že se ji ujme.
Všimla si, elektrizuje, jeho modré oči též, ochrnula, nemohla se hnout, dotkl se jí, aby šla, nešlo odmítnout, neměla sílu, neslyšela, co říká, setřásla tenzi až u auta.
Barcia
Nemohl byste někomu říci, jestli by nešlo auto blíže prohlédnout, podívat se dovnitř a pohladit ploutev?
Vypravěč
Voják chvíli přemýšlí, tipuje, kolik může být téhle parádní ženské, dlouze ji ojíždí očima, je to femme fatale, rozhodne a uvolní se.
Modročko
Potřebujete klíče od auta, madam. Daroval ho pan Manzelka. Znám to tady. Chodím sem roky. Bydlel jsem poblíž s rodiči. Jsem tu na skok. Byl jsem jim zalévat kytky. Vždycky se tu stavím. Četl jsem od cestovatelů jejich knihy. Paráda. Nejraději mám, Tam za vodou je Margentýna.
Barcia
Jo, beru ten klíč a dejte si chvilku oddech, než ho dodáte, chci být sama!
Modročko
Hezká a šaramantní fanynka. No, to mně podrž, jdu a nechám Vás s démony, haló, až to skončí, půjdeme spolu?
Vypravěč
Řekla ano, ale voják, i když je voják, se ji do závěrečné s Princem nehodí. Príma, že jde pryč a kolem auta nikdo není, možná si děti hrají v uhelné sloji, možná u cinemagrafu, čas neúprosně běží, svírají ji motýli v břiše, ohlédne se a lehne břichem na vzdušná žebra motoru, chytí se ploutve a euforicky vykřičí samovolné reakce vše osvobozujícího orgasmu.
Teď lze spokojeně odjet. Ještě počká na hezouna s klíčem, ať ukáže kabinu a motor. Pak ji může štramák s modrýma očima pozvat do cukrárny a náruče, a jestli chlapec bude chtít a nebude se bát, vezme ji uprostřed totality domů, protože ona si nechce hrát na někdy, chce-li být šťastným i on.
Aleluja Barcio, Aleluja!
Žádné komentáře:
Okomentovat