Slunovrat

Na holém poli až v kopci, mrzne parta zvěře
Bůh zavřel dveře sněhu, s tím usínal, věřil si
A věděl z mých očí, že vše sobě nedomyslím
Chci zapřáhnout bryčku, a běžet podle saní
Oj, v korytě zimy už nevoní seno, chybí koně
Voj Luny mi škrábne blánu hrudě, budí saně
Dýchám a nervy svalu se vzepřou pánu noci
V hraběcím vaku chytím notu, ráno procitnu
Křesťanské krámy k tomu zapálí čadící svíci
Tmou rozcestí kráčí děvče na podivné cestě
Kampak jdeš, slepíš mi skoro nic než vjem
Vezmu papír, tužka vrže, namaluji srdce
Ty a Já sedíme na lavičce z Cedru
Je to něha, zpráva je náš dotek
Zítra až budeme lépe vidět
Půjde se cestou štěstí
Polibkem zvlhnem
Bůh se podívá
Jsem