Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

čtvrtek 18. ledna 2024

Matka


Byl to kruh světla, které mne nutilo pobýt
Škrabat led z žulové desky na jejím hrobu
Teď je bez sněhu, letí vločky, není Ti zima?
Sté první narozky, věčná duše Mámy mlčí
Sestry, žena, vnučka, se schovaly do auta
Shoří svíce a měl bych se modlit, Bůh čeká
Koukám na její Túji, za ní naše pole a Hora
Kutná, rána, solar plexus, kříž nesu a holá
Hlava, mínus dvacet, farář nás neosahával
Vzpomínka, pořád mám pod matrací, Jana
Masaryka, rychle se modlím a lámu strach
Mé hlavní město, Já tam, i mí zachránci, jo
Mniši, moc vyděšení mi žehnají, máš holku
Rudí, moc primitýva, vokaž sem vobčanku
Nemám, je mi třináct, stop, budím se, reál
Jsem u stolu restaurace, krásné ženy sedí
Nádherná vnučka pozoruje stín historie
Všichni se dobře baví, jíme príma jídlo
A venku čeká to nejlepší
Mašíbli demokracie
Útisk útisků
Jo Mami
Jo!

 

2 komentáře:

  1. Vážený pane Bukovecký,
    velmi Vás pozdravuji :-)

    Hel.

    OdpovědětVymazat
  2. Díky, Hel! Je to divná zima. Jak za komoušů poslouchám Svobodnou Evropu! Znovu jsem byl v sauně a sám. Je to tak divné. Zas jsem se koukal špižírkou na ten náš hřbitov. Za týden půjdu znovu. Už i plavu. V hlavě mi to mele a mele!
    Opatrujte se!
    Milan Bukovecký

    OdpovědětVymazat