Samosběr se hlásí návěštím, legitýme mluví
Tím bych se mohla klíďo živit, pak se ohnula
V plném Slunci mi kulaté ženy zvážily krabici
Trhám sladké Česko, ona, princess plantáže
Rychlá jak na chmelu, já z druhé strany pásu
Tam kde jsou řeky život, v kráse bílých Čech
V centru jahodového pole bych měl být nahý
Běžet do listů řepy, kde selka okopává cukry
Zavolá, prcku schovej prcka, běžím až k Labi
Naproti vidím čokoládovnu, Kmochův Kolín
Strýc veze lidem na zimu dřevo s uhlím
Koně frkají, zkusím Kutnou Horu
Na první volbu chrastí groše
Dík troše štěstí, uvidím i kněze, zachránil mne
Chtěl jsem se pitomý, udat policii v Tatraplánu
Slávek svedl Andělu v krajkách Svaté Barbory
Fízlové, šeptá kněz, tlačí mě na chodník, prsa
Viděl jsem prsa, jo dobrý, mazej kluku domů
Měla ji měkkou otče, jo jo, tak je to správně
Do paměti mne vpustily jahody Slunce
Žena je král okamžiku, tón kytary
Její zajatec rozbimbal rozmary
Všude je dávno a bude
Zvon přiletěl
Chtěla jsem napsat, opět nádherná, prosluněná báseň, a taky že jo... jenže: Všude je dávno a bude, zvon přiletěl - mě znejisťuje...
OdpovědětVymazatKrásné dny, vážený pane Bukovecký.
Hel.
Je to tak, stojíme jak v pohádce proti Luciferovi a je to Lucifer! Neuvěřitelně mne unavil. Chtěl bych psát o létu dávna, kdy některé dny se skoro přiblížili hloupostí dnešním, ale některé byly hezké a nebyl to apartheid. Děkuji za pochvalu a prosím, báseň se mi psala těžce, byla plna chyb, a ještě jedna tam na začátku zůstala. Mohla byste ji opravit? Děkuji, opatrujte se, jsem s pozdravem
OdpovědětVymazatMilan Bukovecký