Mravenci
Vylezl jsem já a má bílá žena, z betonu homole
Ťulové?, navzdory Elíze a elektronické pandemii
Jedu džunglí k bílé sestře, oslepený náhubkem
Má narozky, silnici profrčí, i jiný opičí mravenec
Jdeme včas, právě na ní hoří od sporáku rouška
Ruční práce, akce reakce, oheň v pádu zdusíme
Ouvejs, v šoku jíme a balíme za rodiči na hřbitov
100 let táty, studna má trochu bláta, anti masky
Přišly také, zpozorníme, ještě nás čeká synovec
Na jiném pohřebišti, úlek, svleču se, Elíziň fízloň
Hledá jak Čeka, hlad mravence s uzdou na hubě
Prošli jsme, znovu džungle a homole, bydlíme
Skoro až dole, načerno umělá inteligence
Nelze se bavit, nemůžeme se jí zbavit
Oba nás hlídá super inteligence
Kleště na drát mám, i nože
Bože, revolta pro elitu?
Jestlipak dáš věnec
Kde pojdu
Pane Bukovecký, to je skvělá báseň, a popravdě, musela jsem se místy smát. Bravo, výtečně!
OdpovědětVymazatMoc ráda jsem četla a s radostí vložila na Váš blog. Děkuji :-)
Pěkný večer, i zítřejší prvomájový den.
Hel
Jsou to dlouhé dny a úplně jiná inspirace! Díky že to berete. Jezdím se dívat na město z trójského kopce, vidím nový most, a nemůžu se dočkat, až si s ním Slunce zahraje na schovávanou, zatímco město spouští na něj stíny a bafy, aby se bálo.
OdpovědětVymazatOpatrujte se, Hel, v poli stojí strašàk!