Periferně kouknu a z kopce se očima zhoupnu
Konec industriálu šeptá halucinace, tisknou, už
Jen tiskárny tisknou, poslouchá patogenní veš
Petřínská věž trčí, u ní křivá zrcadla iracionálů
Ekonomika plná cápků Nobelovy ceny, paraziti
Konečná zpívá Bob Dylan o vraždě Kennedyho
Hledám ženin jeho zlatý památeční prsten, vau
Carevič Šene Tóny, rokenrol, Světová literatura
Zlatá šedesátá, nikdy se nevrátí, Letenská pláň
Někdo táhne v písku Leninovy saně Utopie, blá
Sbírám tenisové míčky a házím na nahou Merry
Píšu první básně o herečkách z časopisu Ekran
Naivně píšu a píšu, přišel Rusák, mí první mrtví
Sanitka KQZ 54, porod za svitu z ruského tanku
A teď už končím za zvuků pandemie bílé mafie
Modlím se za pád trollů genderové dekadence
Aby spadnul plot elektrického koncentráku
Byla by to velká vina, moje vina
Kdybych to nenapsal
Šťavnaté, pane Bukovecký, ostatně, jako téměř pokaždé! Jen toho sladkého je spíše pomálu...
OdpovědětVymazatHezký den :-)
Hel.
Díky, Hel! Trošku to se mnou mlátí. Nemůžu přehlédnout, že vládnou homosexuální elity a smrad tranzistorových robotů, jejich perverze a šmirování, navíc se bojím, že aź demence pandemie skončí, znovu se probudí Šorošova Kambodža! Tož tak! Jinak, až budu při smyslech, něco sladkého přihodím. Opatrujte se!
OdpovědětVymazatMilan Bukovecký