Třešně bouchá do domů šperkem z rubínů
Vítr pak vyválí její ocelové pecky v prachu
Lidé už bloudí v komínu kostelního strachu
Zavírám okno, než spadne déšť na parapet
Chci být malý, hrát na klavír hromu blesku
Když vyrazí svým kopím skrze černé mraky
A vteřiny počítal andělíčku můj strážníčku
Pak vítal verši do sešitu, nejdelší den roku
Zkusil mačkat o dušičku, hodinu své fobie
Hvězdo, opatruj nám léto!
Kdesi v dálce vedl dědeček koně a vesnicí vítr přinesl pach pole! To všechno se mi mimo v hlavě, když jsem to psal!
OdpovědětVymazat