Autor Milan Bukovecký

Autor Milan Bukovecký

pátek 3. května 2019

ORL

Když mainstrem tští, že prší písek z pouště
Neslyším, holím se břitvou, pěna tři v jedno
Stříhám si Azijským strojkem, vlasy a fleret
Beru si kalhoty Toro a venku utáhnu pásek
Čeká autobus, hučí mi kebulí, má to marný
Jdu pěšky, halucinace, šílím, na tabuli nebe
Žerou letadla kyslík, mám je mám je v hlavě
Kartotéka, lapám po vzduchu, mdlo a odér
Bič bitch jedna důra, odezírám, bere druhá
Hledám kněze, posílá mi pohled, sedám si
Vedle necudně ztepilá, je zdravotní sestra
Skoukám její oholené nohy, rentgen z ruky
Čekám až otevře její knihu, propadám iluzi
Budí mne syn, dá infuzi, otevře okno, nikdo
Vedle jen chodba s frontou u zápisu, ouzko
Nevím kde jsem, kolik je hodin, motám cíle
Stroj je v uchu, doktor dal direkt a odepsal
Podal ruku mašinerie, dostal jsem záchvat
Svlékl se u audia, myslel si že mi dají srdce
Prudce se ohradili a hluchého vyhodili ven
Ježto tam bylo mé první dítě a zachránilo
U popelnic leželi lvi a řvali cancy
Vůbec jsem je neslyšel
Ani vzkaz pošťáka 
Džez

1 komentář:

  1. Bylo to hustý hustý hustý, nechci být sprostý, vůbec nic nechtěli slyšet slyšet slyšet, že co si myslí je jinak jinak jinak, ještěže tam byl syn a zachránil mně, dostal jsem se do sociální pasti, nedostal jsem do nich ani, že mám sluchové halucinace, a 6.5. Jdu znova, znovu ten džez! Opatrujte se Hel! Píšu pecku!

    OdpovědětVymazat