Byli jsme doupě, Máma, Táta a jejich Děti
Komanč nás cvičil na pružné tyči udavači
Škoda, že ruské hordy nešly v šedesátém
Osmém, až ke Kanálu La Manč, aby i Oni
Šachisti Světa, byli, tak jako My, pokořeni
Mongolové v ten den měli na to, bylo léto
Těšili jsme se na konzumní společnost, jo
Tehdá jsme až tak nežrali, tunelové vidění
A nehnali se za roboty, držíce smartfouny
Teď jsme zblbli a lichváři bible civilizace
Kteří nemají kam utéci, balí do bunkru
Až Po, je vidím, bezpohlavně se culí
Všechny jsou jejich, cihly Berlína
Propána, jak se nám vysmívají
Slovani jim otloukají trosky
Na majetky, nosí v písku
Manu od Ďábla
Napětí stoupalo, chvíli vypadalo, že na pohřeb nedojedeme, intuitivně jsem parkoval a poslouchal intuici, až rodina začala šílet, chtěla mne inzultovat, tak jsem zaparkoval. Klan se sešel, vylezl z doupat, magnety doupat jim dovolili se stmelit a pohřeb vydržet. Smuteční hostina voněla svíčkovou a alkoholy, bylo co vyprávět. Už tam jsem věděl, že něco napíšu! Hezký den, Hel, pište a tančete, dnes Čaču!
OdpovědětVymazatJá se usmívám a opatrujte se!
Milan Bukovecký
Pane Bukovecký, děkuji, moc děkuji :-)
OdpovědětVymazatHel.