Je to můj poslední den, kdybych mohl jet
Nebe hoří, jed lógru kafe, a bus terminálu
Je to můj poslední den, hláska, být cesťák
Na to mám brýle, zde jízdenka, zde taška
Muž ji tlačí do kóje, motám se jak bóje, ej
Hle, hledím, za to se stydím, mrákoty, věž
Dívka tak trčí, vrána prolétá halou, švihne
Perutí, zrovna když točí cumel vlasů, bere
Ji kamera, robot posílá její fotku do foroty
Gůglu světa, sedím za ní, vše padá z ruky
Pomáhá sbírat v digitálním smradu, aj ped
Aj foun, ajjajaj, Ajrýn gut najt, broukám jej
Hezké poloprázdno busu voní, gut najt, a
Hele, vystupuji, Brno, jediný zůstávám, aj
Čiči, rozpusť sobě vlasy, budeš se mi zdát
Švihly prsty, ták valily její zbraně, a prsten
Černých žíní se houpe, jde a vidím
Jak se koupe v kabele mrazu
Ona se otáčí, slzí a děkuje
Daruji Ti krev, šeptá
Světelný most
Čas za čas
Ajrýn
Bylo to v lednový čtvrtek. Příbuzní potřebovali pomoci. Je-li do zahraničí a potřebovali na týden hlídat hospodářství. Klíče jsem našel, řepu, brambory a kukuřici pro prasata rovnêž, dům byl vyhřátý, sníh uklizen. Domácí zvířata jsem nakrmil, kočkám zřídil a ohřál mléko, televizi jsem nechal spát, Sedl jsem si a začal psát! Nějak mi to nešlo, sáhl jsem po bichli Churchill, také jsem ji odložil. Usnul jsem a zdálo se mi, že jedu autobusem, padá sníh a padá. Ráno jsem nakrmil prasata a báseň napsal!
OdpovědětVymazatMilan Bukovecký