Ďábel chtěl, abych uhnul z hlavní cesty
A určitě ohnul ukazatel objížďky, abych
Pustil pánské štěstí do zatáček kolébky
Pak mlaskly kola, pach v břichu brlohu
Jeho kyselina, smog, vidím bučet páru
S Golemy, hledám šém, bula je na zemi
Emet, jak se k němu dostanu, E umazat
Jede vlak s palivem uranu, Sklodowska
Řídí, Marie, jezdím tu kolem dokola, hej
Volám, ženská v sukni, klekni na Adama
Jsem paf, peklo smrdí, zrovna vdechnu
Džointa, teplota stoupá, vlak stojí, bliká
Přejezd, žádný podjezd, past z Kosmu
Hltám cizí instinkt, prsty do něj strkám
Jeho světelné tělo se chvělo, vamp
Lampy zhasly, dostal jsem křeč
Vlak odjel, poskakuji, proč?
Ještě jsem se neudělal
Myslím, že báseň je nářez! Určitě nebyla náhoda, když na cestě do Budějovic byla objížďka, zamotal jsem se tam, a pak chtěně jel po klikaté silnici po echt asfaltu, kolem jedné strany až rudě nasvětlené příšery elektrárny, viděl tam démony v parním oparu, dýchal příšerný smrad, zůstal mi 4 hodiny v plicích, celou dobu jsem o tom přemýšlel a příbuzné do toho zatahoval. Děs na jedné straně a konotace, a mírný pohled z druhé strany, snad až pro turisty. Nemůžu se toho zbavit, Hel, proto ta báseň a cesta k základům co umíme a ztrácíme, k čemu se vracíme. Opatrujte se! M.B.
OdpovědětVymazatAno, tahle báseň je skvělá, neuvěřitelně výrazná!
VymazatUpoutala mě hned při prvním čtení, jen jsem netušila, jak okomentovat, proto jsem ponechala prostor Vám, pane Bukovecký. Děkuji za ni, jako čtenář.
Pište dál, pane Bukovecký, těším se na Vaše další básnické skvosty! Moc.
Hezký den. Hel.