Dojel jsem v trolejbusu štěstí, číslo jedenáct
Guvernér není v práci, nikde jeho kočár, čau
Au, čeká jen šašek trhu, viklá si zuby v hubě
Spoj odjel, tulák v igelitu zůstal na nástupišti
Ták, sune se za mnou, žvýká tvrdou broskev
V Grand hotel Rimini, dám asi kafe via Fellini
Ale, ale, co tahle pouštní košile a šortky, čílí
Se číšník, zmačknu foťák, je dražší než livrej
Fotím vyšlechtěný poklid, fakt mě drží Múzy
Šmírují digitální fašisti, nech ho bejt, říká šéf
He, he, u stínu parku, směje se mi grandiska
To jedenáctka chytí lapku, muž je nepozorný
Všude jde o život, každou vteřinu láme kolo
No, a vlny moře plné jódu, nejsou zadarmo
Houpá, loďka se houpá, boky si koupá
Jdou Templáři a Francouzky
Terno na svíci minulosti
Osud mně svírá
Merci
C'est la vie! Merci, monsieur Bukovecky.
OdpovědětVymazatKdysi jsem se učila francouzsky, mluvit jsem neuměla, ale překládala jsem si s pomocí slovníku knihu od Victora Hugo, jeho proslulé Bídníky. Byl to pro mne nezapomenutelný zážitek, žádný překlad se nevyrovná původnímu rukopisu... To se mi jen připomnělo Vámi použitým slůvkem "merci" - díky. A báseň, jako vždy, vysoký "level."
Krásný den, vážený pane Bukovecký.
Hel.
Kostel Templářů byl jako sejf, pálená ocel, návěští, bytelné železné dveře z leva i z prava, bronzový oltář, reliéf s válečnými motivy, Bohorodička v plném světle, síť elektrických svíček za minci. Vracel jsem se s foťákem a ve dveřích dával přednost postarším a křehkých ženám, merci, řekly, to aby ve vteřině, nechaly ve mně nesmazatelnou francouzskou stopu. Jsem rád, že jsem Vám ji předal!
VymazatDěkuji za příběh, děkuji za noticku.
Opatrujte se, Hel!
Milan Bukovecký