Rybník lapá po vodě, vrtkavý vítr cachtá Slunce
Bosý hostinský mu nosí grátis pivo, oběť evoluci
Ženy čekají v lehkých šatech, chci si je prohlížet
Nažhaví podvečer, hej, dám kulečník, beru tágo
Rozhodím a šťouchnu červenou koulí o úběl bílé
Třeba toho nechat, a jak vím že za mnou přijdou
Jdu se sklenicí piva k pěstírně paliče, kde pálím
Třešňovici, jsem podezřelý, neumíš modlitbu za
Pálenku, palič se chechtá, jeho žena nese kávu
Krásná, jasná, sebevědomá, egregoriálno svačí
Už si kvačí další děvy, s rodinou na ochutnávku
Musí postát, lehce a jakoby šeptají, milý, počkej
Mi ještě, úplně mně položí na lopatky, sklenky
Křísnou jak zuby o zuby, blýsknou obrusy
Porodí velké obavy, žízeň po životě
Dávné se točí v hlavě
Opět skvěle, vážený pane Bukovecký, Vaše báseň se mi čte jako když si prohlížím obraz některého z dávných Mistrů.
OdpovědětVymazatLíbí se mi.
Hel :-)
Díky! Už když jsem do palírny jel, věděl jsem, že báseň napíšu. Byl jeden z horkých dnů léta. Pár ulic od nás hasiči už definitivně uhasili požár a tahali z rybníku hadice, koupali se Sluncem. Ve vzduchu viselo vzrušení a příslib horké noci. Kotle palírny pomalu pracovaly na ochutnávku. Čekám a v hlavě už píšu.
VymazatM.B.