Niť teče ze špulky, jedinečná lajna
Jako má tajná přání a předsevzetí
Vlak mi jede, s ekonomy onlajn frčí
Syčí pod elektrickými dráty, otvírá
Si pusu průvodčí soukromé dráhy
Semka ne s kufrem, tady u slečny
Lapám vzduch z její bezstarostné
A tenká linie, stopáž nemístné řeči
Mne nutí vystoupit, pakáž nádraží
V každém rohu kouká staré století
Roztrhaný asfalt, SoHo podchodu
Volám na Telstár, svítí horkou nocí
Měsíc je v oparu, mainstrem ujíždí
Plivnu za ním, a posekaná pšenice
Voní, čekám, až mne vyzvednou
Hezky popsané obrazy, pan Bukovecký, báseň se mi líbí, díky za ni, že mohu číst.
OdpovědětVymazatPěkný den :-)
Hel.
Čas uběhl, jizva zůstala. Nádraží a jejich krása, někdy i strach z noci, vzpomínám, Rusko, bzučí dráty a pantografy vlaku v Čopu, chvíli se mi zdá, že mě domů nepustí.
VymazatM.B.